Předveďte salto, zazpívejte píseň aneb Atraktivní spojení tance, boje, akrobacie, zpěvu a hry na hudební nástroje.
Mé první setkání s tímto netradičním bojovým uměním se odehrálo asi před sedmi lety. V té době, jakožto fanda šedé konzole a ovladačů se čtyřmi barevnými tlačítky, jsem si koupil hru Tekken 3. Hned zpočátku mě zaujala postava snědého bojovníka s rastafárovým účesem, pojmenovaná Eddy Gordo. Snad celý první měsíc jsem si při hře vždy zvolil tohoto obratného cvičence a mačkáním všech možných tlačítek naslepo jsem sledoval jeho neobvyklé pohybové kreace. Stačil stisknout křížek s kolečkem a Eddy roztočil ´americké kruhy´, po jiné kombinaci šipek a kolečka Eddy uzemnil soupeře rychlou otočkou, aby mu následným přemetem a saltem vzad rozdupal vnitřnosti. Procházel jsem seznam všemožných pohybů a donekonečna opakoval brutální akrobatická komba. Samozřejmě jsem začal pátrat, jaký způsob boje vlastně Eddy Gordo používá, až jsem zjistil, že jím je capoeira… Od té doby uplynulo spousta času, ve kterém jsem si na vlastní kůži toto krásné umění zkusil a nyní bych jej chtěl přiblížit i Vám.
Capoeira je brazilský bojový sport, který má své hluboké kořeny na africkém kontinentě. Kolem roku 1600 začaly kolonie na území dnešní Brazílie dovážet z Afriky levnou pracovní sílu – otroky. Ti byli často velice násilně nuceni k těžké fyzické práci na ohromných plantážích a tak není divu, že se proti svým pánům vzpouzeli. Otroci proto vyvinuli zajímavý systém boje, který využívá převážně nohy (pohyb rukou měli povětšinou omezen kvůli řetězům) a aby jejich páni nerozpoznali, že se jedná o formu boje, maskovali svoje nácviky africkými domorodými tanci, z nichž jeden tvoří dodnes základní součást capoeiry. Jedná se o gingu (čti: džinga), jakýsi kolébavý taneční krok ze strany na stranu, ze kterého všechny techniky capoeiry vycházejí a taky se do něj vrací. Kolonisté tedy bezmyšlenkovitě přihlíželi skupinkám otroků, kteří tato cvičení prováděli, a ani náhodou netušili, že se dívají na účinný systém boje. Capoeira se stala velice progresivní obranou a bohužel se začala využívat i k násilnostem. Africká pracovní síla začala vytvářet komunity nazývané Quilombos a capoeira bývala používána k plenění vesnic, krádežím a podobným špatnostem. Vše vyvrcholilo rokem 1707, kdy byla oficiálně zakázána. Nadále se však pěstovala, skryta v ginze a v akrobatických dovednostech. Kolem roku 1830 docházelo velmi často ke krvavým střetům královské policejní gardy s vyznavači capoeiry, kteří berou do ruky poprvé zbraň – břitvu. I přes všechny tyto nepokoje byla capoeira roku 1972 povýšena na národní brazilský sport, stanovila se pravidla a toto bojové umění se za poslední desetiletí neuvěřitelným způsobem zpopularizovalo. Jedním z nejvlivnějších lidí, který se stará o rozvoj capoeiry, je Mestre Camisa (vlastním jménem José Tadeu Carneiro Cardoso), který v roce 1988 sdružení s názvem Abadá
V současné době má Abadá více než 50 tisíc členů po celém světě. Abadá (Associaçao Brasileira de Apoio e Desenvolvimento da Arte-Capoeira – česky: brazilské sdružení pro podporu a rozvoj umění capoeiry) má jeden základní cíl: neustálý vývoj a rozšiřování capoeiry po celém světě. A co to tedy vlastně vůbec je capoeira?? Je to důmyslná kombinace boje, tance, akrobacie, zpěvu a hry na domorodé hudební nástroje. Capoeira znamená volnost, při cvičeních nejste omezování nějakými pevně danými sestavami. Capoeira znamená svobodu, kdykoliv během cvičení se můžete rozhodnout, jaký další pohyb použijete. Je to zábava a odreagování. Přispívá k duševnímu i fyzickému tělesnému rozvoji. Nedílnou součástí tréninků je zpěv písní v portugalštině a nácvik hry na nástroje: berimbau (nástroj podobný luku s jednou strunou a vykotlanou tykví, na který se hraje pomocí hůlky a kamene), atabaque (buben), pandeiro (tamburína).
Capoeira má několik podob, forem. Capoeira Angola se vyznačuje pomalými pohyby nízko u země, které ale mohou být prokládány bleskovými výpady. Oproti tomu Capoeira Regional je výrazně rychlejší. Má dvě až tři podformy: Benguela je dynamičtější než Angola, bojovníci se stále pohybují při zemi, ale svá cvičení již prokládají kopy nebo akrobatickými technikami, které vyžadují sílu, pružnost, správný způsob provedení. Sao Bento De Grande je nejrychlejší capoeira. Pohyby u země téměř zmizely a jsou nahrazeny bleskovými kopy a akrobacií ve vzduchu. Právě tato forma je nejefektnější, rychlé techniky nohou střídají salta prohnutá, toporná nebo s nejrůznějšími nuancemi, horizontální vruty, hvězdy bez rukou a další. Další podmnožinou capoeiry je Iuna, kdy se bojovníci zaměřují výhradně na nejrůznější akrobatické kousky, ať již u země nebo vysoko ve vzduchu. Cvičí se rovněž Makulelé, speciální tanec s hůlkami, či mačetami, který má bohatou a nápaditou choreografii. Součástí capoeiry je v neposlední řadě také Samba.
A jak vlastně takový boj vypadá?? Cílem souboje není uštědřit soupeři ránu do břicha s takovou vervou, aby si vzpomněl, co dnes snídal, ale spíše spojením vhodných pohybů se snažit přečíst protivníkův úmysl, „zatlačit“ jej do úzkých a dát tak najevo svoji převahu. Možná se leckde dočtete, že capoeira je bezkontaktní sport. To není pravda. V Sao Bentu, ale i v Benguele existuje množství kontratechnik, na každý kop lze použít několik protichvatů, během kterých již ke kontaktu dojde. Tyto tzv. strhy končí většinou pádem jednoho nebo obou aktérů imaginárního souboje na zem. Techniky v capoeiře mají velice barvitá pojmenovaní, žáci se tedy učí např.: martelo = kladivo, rabo de arraia = ocas rejnoka, macaco = opici, au malandro = hvězdu uličníků. Existuje samozřejmě také výkonostní odstupňování jako v jiných bojových sportech, avšak systém je zase odlišný. Technickou, ale i hudební vyspělost odráží barva pásku, který se podobá spíše provazu, přičemž je možné vlastnit pásek jednobarevný, ale i dvoubarevný. Rozeznáváme několik stupňů vyspělosti: začátečník (šedý pásek), aluno = žák (šedo-žlutý, žlutý, žluto-oranžový, oranžový, oranžovo-modrý pásek), graduado = učitel (modrý, modro-zelený, zelený, zeleno-fialový pásek), instrutor (fialový, fialovo-hnědý pásek), profesor (hnědý, hnědo-červený pásek), mestrando (červený), mestre (červeno-bílý), grao-mestre (bílý). Každý capoeirista dostane také během prvních tréninků svoji přezdívku, která ho nějakým způsobem charakterizuje, např.: Pitbull, Morcego (netopýr), Charm (šarmantní), Tucano Preto (černý tukan). Přezdívka se pak spojí se stávající hodností cvičitele a vzniká pak celé capoeristické jméno, např.: Graduado Pitbull, Mestrando Morcego, Mestre Camisa.
V České Republice existuje již několik oddílů capoeiry, své zástupce má Abadá ve městech: České Budějovice, Brno, Nový Jičín, Liberec, Mladá Boleslav, Ostrava. O tom, že česká capoeira je na dobré úrovni svědčí fakt, že borci z Českých Budějovic, Liberce a Nového Jičína dosahují velmi slušných výsledků na Jogos Europeos – Mistrovství Evropy. Graduado Paquito z českých Budějovic skončil dvakrát za sebou ve finálové čtveřici v kategorii Graduados.
Capoeira má před sebou jistě světlou budoucnost. Začíná se jí věnovat stále více a více lidí, protože je stále neokoukaná, atraktivní a hlavně jednou z nejlepších věcí, které můžete pro své tělo udělat.