České Švýcarsko: Tip na výlet i na aktivní rodinnou dovolenou

Skutečně žili pod Pravčickou bránou lovci mamutů? Kde asi stál mlýn, v němž poprvé v životě pracovala Pyšná princezna? Proč se oblasti říká České Švýcarsko? Nejlépe hledat odpovědi přímo na místě. Národní park České Švýcarsko je ideálním regionem pro rodinnou dovolenou. Mimo hlavní sezonu zde načerpají energii aktivní senioři. Projít lokalitu je cílem těch, kteří putují jen s batohem. Poznat České Švýcarsko patří už víc než dvě století téměř k základnímu vzdělání.

Kraj se zdál být Švýcarsku podoben

V místech, kde Labe opouští Čechy a pokračuje do Německa, se z jeho břehů strmě, až kolmo zdvíhá masiv tvořený pískovcovými útvary. Bizarní krajina mezi Děčínem a německou Pirnou byla turisticky navštěvována už na konci 18. století. Oblast hlubokých kaňonovitých údolí, divokých roklí se svislými skalními stěnami a pískovcovými věžemi nabyla v 19. století na obzvlášť velké oblibě. A protože v té době bývalo zvykem všechno přirovnávat k něčemu známějšímu, vysloužila si oblast přízvisko Česko-saské Švýcarsko.

  • České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín.
  • Spádovým střediskem pro lokalitu je obec Hřensko.
  • Dobrými místy pro ubytování jsou Mezní Louka, Mezná a Jetřichovice.

Jak do Českého Švýcarska

Do Česko-saského Švýcarska se dostaneme snadno po silnici i vlakem.

  • Od Prahy po D8 do Litoměřic, dále do Ústí nad Labem a po E442 do Děčína,
  • od Liberce po státní silnici E442 do Děčína. Z Děčína podél Labe ke státní hranici do Hřenska.
  • Vlakem se turista dostane do Děčína a dál autobusem (stanice hned u nádraží). Mohl by sice vlakem pokračovat do Dolního Žlebu, ale to představuje komplikace (málo spojů, přívoz, autobus do Hřenska…).

Ubytování je dost, zejména toho dražšího

V samotném Hřensku sice dost možností ubytování, ale je tam draho a je to dost „z ruky“. Pro vícedenní pobyt a pro pěší turistiku je lepší hledat „výš a levněji“.

Turistickým potřebám naprosto vyhovuje autokemp na Mezní Louce či autokemp nebo Mosquito Intercamp v Jetřichovicích. V této obci najdou ubytovaní turisté menší restaurace, obchod, půjčovnu kol, dobré autobusové spojení Hřenska, Děčína a České Kamenice.

  • Možností ubytování vyššího standardu nebo se stravováním je v oblasti značné množství – víc než stovka. Je ale dobré hledat s předstihem nebo s časovou variabilností.

Pravčická brána: Výlet skoro povinný

Národní památkou je označován symbol lokality – do daleka viditelná Pravčická brána. Bývá cílem i jednodenních rodinných nebo společenských výletů.

Pravčická brána je největší pískovcová skalní bránu v Evropě. V roce 2009 se ve světové anketě nadace New7Wonders dostala až do úzké skupiny 71 semifinalistů (dál nepostoupila).

  • Pod Pravčickou bránou skutečně žili pravěcí lidé. Není to jen licence Eduarda Štorcha z knihy Lovci mamutů, potvrdily to i nejnovější nálezy současných archeologů.

Pod Pravčickou branou

K Pravčické bráně vede pohodlná cesta z Mezní Louky (parkoviště nebo možno dojet autobusem). Červená turistická značka provádí po úbočí masivu. Má jen málo krátkých výstupů, takže se po ní mohou vydat i méně zdatní turisté nebo rodiny s dětmi. Vpravo od cesty jsou k vidění skalní útvary, vlevo se otevírají malebné výhledy.

K Pravčické bráně je cesta dlouhá šest kilometrů. Končí u výletního zámečku Sokolí hnízdo. Vstup na vyhlídky a do skalního města v horních partiích brány je zpoplatněn. Prohlídky jsou možné od dubna do října denně, v listopadu od pátku do neděle.

České Švýcarsko, Edmundova soutěska

Lodičky jsou prima, při prohlídce skal se sedí

Od Pravčické brány ze sejít po červené značce na silnici vedoucí z Hřenska na Mezní Louku. Červená zavede do Hřenska k další oblíbené atrakci: k přístavišti loděk pro jízdu soutěskou po řece Kamenici. Plavba má dva úseky.

K přístavišti do Edmundovy soutěsky (prvního úseku) se turisté dostanou z Hřenska po pěkné cestě. Na horním konci vystoupí a po žluté značce dojdou soutěskou podél Kamenice na odbočku Mezní můstek. Po zelené přejdou řeku a pokračují romantickou – i když strmou – cestou do Mezné (možnosti občerstvení). Do Mezní Louky (parkoviště, autobus, kemp) to jsou jen necelé dva kilometry.

Dolský mlýn, dočasné pracoviště princezny Krasomily (film Pyšná princezna, 1952)

Kde pracovala napravená Krasomila

Až do druhé světové války měla vodní cesta tři úseky. Končila u Dolského mlýna, odkud musely být loďky sváženy dolů koňskými povozy. Třebaže pamětníků této cesty už notně ubylo, asi není v Česku člověka, který by Dolský mlýn neznal. V roce 1952 zde krátce pracovala už ne pyšná princezna Krasomila na útěku. Scéna „ve mlýně“ z filmu Pyšná princezna se natáčela právě zde. V současné době jsou z mlýna už jen trochu strašidelné rozvaliny. Výlet k Dolskému mlýnu je dobrým tipem. Vedou k němu různé cesty.

  • Naučná stezka „Růžová“: Růžová – odbočka na Růžovský vrch – Dolský mlýn – Kamenická Stráň – Růžová.
  • „Na Růžák a k tajemnému mlýnu“: Srbská Kamenice, autobus – Růžovský vrch 3,5 km – rozcestí pod Růžovským vrchem 5 km – Kamenická stráň 6 km – údolí Kamenice 7,5 km – k Dolskému mlýnu a zpět 8,5 km – Srbská Kamenice, okraj obce 12,5 km – Srbská Kamenice, autobus 13,5 km.

Turistické výšlapy z Jetřichovic

Jetřichovice, Mariina vyhlídka

Jetřichovické vyhlídky

Pěkným výletem je naučný okruh po třech jetřichovických vyhlídkách. Do Jetřichovic (a z nich)  jezdí autobusy, cesta je dobře značená. Výstupy na vyhlídky nejsou moc vhodné pro lidi s batohy,  nadváhou (úzký profil) a pro lidi se závratěmi. S kočárkem se cesta projet nedá.

Naučná stezka Jetřichovické skály

Jetřichovice – Mariina skála – Balzerovo ležení (Tetřevna) – Vilémínina stěna – Pulkartická – Rudolfův kámen (Ostroh) – Jubilejní – Na zkratce – Šaunštejn – Vysoká Lípa – Jetřichovice.

Nebo třeba

Mezní Louka – Hluboký důl 2,5 km – Česká silnice 5 km – býv. Zadní Jetřichovice 6 km – Panenská jedle 10 km – Na Tokáni 13,5 km – pod Rudolfovým kamenem 15 km -Vilemínina stěna 16 km – Mariina skála 16,5 km – Jetřichovice, zast. autobusů 18 km.

Přívozem i s vozem

Při pobytu v kraji by bylo škoda nevyužít kuriózní přepravy přes Labe přívozem do Dolního Žlebu. I kdyby si tam návštěvník měl jen dát limonádu a pak zase přívozem odjet, stojí to za zážitek.

Z Česko-saského je České a Saské Švýcarsko

V roce 1990 dostala část skalní lokality na německém území statut německého národního parku (Saské Švýcarsko). O deset let později byl na našem území vyhlášen český národní park České Švýcarsko. Zastaralý název Česko-saské Švýcarsko se mezi turisty nadále používá. V současné době má dokonce reálné naplnění – z Česka do Saska se dá volně přecházet bez jakýchkoliv formalit.

Foto k článku: (jez)

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here