Jsou charakterizována přítomností soupeře a buď předem určenými herními podmínkami, nebo náhodně proměnlivými herními podmínkami. Dnes vám dám pár tipů, na zdokonalení této činnosti, patří sem mimo jiné střelba, přihrávky, zpracování, týmová kombinace, ale také bránění ať individuální tak týmové
1.
Trojice hráčů rozestavená v trojúhelníku se snaží za chůze (později možno i běhu) od jedné branky k druhé dosáhnout přihrávkami brankové čáry tak, aby míč nezachytil bránící hráč. V případě zachycení míče výměna. Lze přihrávat i rukama.
2.
Trojice hráčů. Hráč A nadhazuje vyšším obloukem míč hráči B stojícímu 5-10 metrů proti němu a okamžitě vybíhá za míčem, aby se postavil těsně k místu dopadu míče. Hráč B zpracuje míč tak, aby se vyhnul hráči A a mohl jej přihrát po zemi hráči C, který stál za hráčem A a po nadhození vyběhl vpravo nebo vlevo. Hráč C převezme přihrávku, uchopí míč do rukou, hráč A se postaví za něj. Nyní nadhazuje hráč C hráči B, atd. Po 5-6 pokusech si hráči vymění úlohy.
3.
Střelba po vedení míče pronásledovatelem. Dvojice hráčů jsou rozestaveny na střední čáře. První má míč u nohy, druhý stojí asi 2 kroky za ním. Na signál vybíhá vždy jedna dvojice. První hráč vede míč co nejrychleji k brance, aby po překročení pokutového oblouku vystřelil na branku. Dříve vystřelit nesmí. Druhý hráč – bránící – se ho snaží dostihnout a dovoleným způsobem mu zabránit ve střelbě. Po každém pokusu si hráči vymění úlohy. Vítězí hráč, který za stanoveného počtu pokusů dosáhl většího počtu branek. Obměna: Dvojice s jedním míčem, každá označena číslem, se volně pohybuje (přihrávkami) uvnitř středového kruhu. Trenér vyvolá číslo a hráč s míčem určené dvojice vybíhá směrem k brance, pronásledován hráčem bez míče.
4.
Hra tři až šest na jednoho až dva hráče, tzv. „báčko“ (bago). Hráči rozestavení do trojúhelníku (kruhu) si přihrávají volně (nebo jen na určený počet doteků, po zemi, vzduchem) tak, aby míč nezachytil hráč bránící uprostřed. Pokud se dotkne míče, mění si místo s hráčem, který zahrál s míčem naposledy. Zpočátku lez přihrávat míč rukama.
5.
Dvojice hráčů (útoční s míčem a obránce) jsou rozestaveni po obvodu hřiště. Hráči se míčem se zvolna přibližují ke středovému kruhu zpočátku chůzí, postupně rychleji vedou míč, mění často směr pohybu. Úkolem obránce je neustále zaujímat pokud možno čelní postavení na spojnici míč – střed kruhu, asi 1metr před míčem. Obránce se pohybuje úkroky, chůzí vzad, vpřed, pak poklusem,cvalem, během.
Do mnoha cvičení zaměřených na nácvik a zdokonalování individuální techniky můžeme zařadit i tzv. „usměrňované faulování“, při kterém „faulovaný“ hráč padá. Co nejrychleji ale musí vstát a zapojit se co nejdříve znovu do akce. 4innost obránce je nutno přísně určovat a kontrolovat, nikdy nesmí jít o pohyb plnou silou a v plném rozsahu. V roli obránce by mě začínat trenér a teprve po ukázkách přenechat tento úkol některému z hráčů. Skutečný pád vyžadujeme, ale útoční padá sám, úmyslně, nikoliv proto, že byl skutečně sražen )obránce fauly jen naznačuje). Než začneme v přípravě používat „usměrňované faulování“ z přesvědčíme se o úrovni pádové obratnosti hráčů, vysvětlíme a procvičíme základy pádové techniky. Postupně pak vyžadujeme vlastní aktivní hru útočícího hráče tělem v okamžiku střetu, učíme ho vyrovnat se s hrou tělem soupeře (tělesnými nárazy protivníka a naopak zbytečně nepadat, míč mít neustále pod kontrolou.