Součásní každého zápasu je bezpočet standardních situací tak něco k nim… Zahájení hry, brankový kop, přímý volný kop, rohové kopy. V dnešním moderním fotbale standartky častou rozhodují zápasy.
Zahájení hry
–Útočná fáze : Přímé ohrožení branky je málo pravděpodobně, preferována snaha o rychle, překvapivé a kombinačně jednoduché proniknutí do hloubky obranné formace soupeře
–Obranná fáze: založena na dokonalém rozestavení hráčů v prostoru umožňujícím optimální vzájemné zajišťování a aktivní obrannou hru okamžitě po zahájení hry
Brankový kop
–Útočná fáze-Obvykle zahrává brankář, nutno dodržovat pravidlo především bezpečného rozehrávání kopu od branky, z hlediska řešení také žádoucí rychlá a přesná realizace. Jedná se o kombinaci dvou hráčů, která vyžaduje časovou a prostorovou sladěnost činností – kopu od branky a uvolnění nebo naběhnutí hráč v poli. Lze využít pravidla o postavení mimo hru, které při tomto kopu neplatí a umožňuje hrotovým hráčům výběr místa za obrannou řadou soupeře Obranná fáze– Hlavní zásada – okamžité zaujmutí rozestavení umožňující vzájemné zajištění a optimální možnost obsazení především hráčů útočné řady soupeře které nedovolí zpracování míče a plynulé navázání dalšími herními činnostmi po kopu od branky
Rohový kop
–Útočná fáze– Bezprostředně lez vytvořit střeleckou příležitost i dosáhnutí branky přímo z kopu z rohu. Většinou řešeno kombinačně, přihrávkami. Podle charakteru přihrávky rozlišujeme tyto základní varianty provedení rohového kopu:
-Dlouhou přihrávkou: k vzdálenější tyči s rotací k brance nebo s rotací od branky -Dlouhou střílenou přihrávkou k bližší tyči – prudká, polovysoká s nadzvednutím míče a zakončením před středem branky nebo u zadní tyče
Krátkou přihrávkou různé varianty založené na spoluprácik hráčů umožňující:
-Posunout míč do prostoru blíže k brance
-Vytáhnout, rozhýbat obranu ze základního postavení
-Přečíslení v určitém prostoru
-Co nejdéle utajit variantu zamýšleného řešení
-Volbu efektivního způsobu zakončení i bez hráčů s předpoklady ke hře hlavou
-Vytvořit předpoklady pro rychlou změnu těžiště hry
-Volba řešení útočné fáze rohového kopu se odvíjí od typologie hráčů vlastního týmu i družstva soupeře, systému i pojetí hry, kvalit brankáře apod. Obdobné způsoby řešení mají i přímé a nepřímé volné kopy rozehrávané po stranách pokutového území
–Obranná fáze– Velký důraz kladen na rovnoměrné obsazování prostoru v pokutovém území, obvykle s využitím kombinovaného způsobu bránění. Postavení brankáře přibližně před zadní tyčí na brankové čáře. Základní schéma postavení hráčů v poli – po jednom hráči u přední a zadní tyče, další bránicí hráč v brankovém území na úrovni přední tyče (proti stříleným rohům na přední tyč). Při zahrávání míče na zadní tyč nebo do středu brankového území jsou prostory obsazovány vzhledem k předpokladům vlastních i soupeřových hráčů pro vzdušné souboje. V pokutovém území je důležitá pravidly povolená hra tělem, situaci odpovídající poziční hra, odlákávání a clonění. Výhodou je znalost a „přečtení“ způsobů řešení rohových kopů soupeřem umožňující odpovídající reakci hráčů bránícího družstva. Velmi důležitou roli při organizaci obranné hry hraje příprava na rychlý přechode do útočné fáze, kdy neúspěšně zahraný rohový kop soupeřem vytváří vhodné podmínky pro rychlý protiútok.
Přímý volný kop
–Útočná fáze– Může být řešena přímou střelbou nebo s použitím kombinací obvykle dvou až čtyř hráčů. Volba řešení je závislá na střeleckých dispozicích hráčů, na herní situaci, vzdálenosti od branky apod. Utajení způsobu realizace se provádí klamavými činnostmi (křížení, signály), či prodloužením zdi postavením hráčů útočícího týmu do obranné zdi, nebo postavením vlastní zdi (2-3 hráčů) mezi míč a obrannou zeď. Variabilnost konkrétních řešení je opět poměrně velká. Při řešení přímého volného kopu z hlediska útočné fáze nesmíme současně zapomenout na zajišťování způsobu přechodu do obranné fáze v případě neúspěšného provedení této standardní situace. Obranná fáze– Nejdůležitější je co nejrychlejší důsledné obsazení protihráčů a postavení zdi. Organizace obranné fáze musí zajistit jednak bezpečnost vlastní branky a současně vytvořit podmínky pro rychlý přechod do útočné fáze v případě úspěšné obranné činnosti a získání míče pod kontrolu. Stavění zdi se musí nacvičovat a má tato pravidla:
-Zeď stavíme čelem k míči
-Organizaci řídí brankář
-Brankář udává počet hráčů ve zdi
-Zeď se staví od krajního hráče směrem do středu branky
-Zdí kryjeme zásadně bližší roh branky
-Krajní hráč zaujímá postavení o jedno místo vně spojnice míč – bliží tyč branky
-Brankář většinou v postavení u vzdálenější tyče
-Postavení zdi je příčinou početní převahy útočícího týmu
-Bránící hráči musí dobře prostorově obsazovat místa nebezpečná pro jejich branku