Jedná se o tréninkový procesv němž převládá spedivická herní činnost (činnost s míčem), kd rozvíjíme v nácviku naučené herní dovednosti a současně se zaměřujeme na rozvoj pohybových schopností (ryychlostních, silových, vytrvalostních a koordinačních). V herním tréninku rozvíjíme technickou a taktickou stránku herních činností i kondiční složku. Určitým problémem může být zorganizovat trénink z hlediska poměru zátěže a odpočinku tak, aby došlo k záměrnému rozvoji funkční kapacity hráče a k rozvoji žádané pohybové schopnosti.
Rozhodující pro rozvoj pohybových schopností v herním i v kondičním tréninku (viz. Dále) je znalost principů manipulace se zátěží, kdy při výstavbě tréninku zaměřeného na rozvoj pohybových schopností musíme brát v úvahu:
- Intenzitu činnosti - Délku trvání zátěžového intervalu - Počet zátěžových intervalů v jedné sérii - Délku trvání zotavných intervalů mezi zátěžemi v jedné sérii¨ - Počet sérií - Délku trvání zotavných intervalů mezi jednotlivými sériemi - Charakter činnosti v zotavných intervalech
Poměř nácviku herního a kondičního tréninku se liší v závislosti na výkonností úrovni i věkové katergorii hráčů.
Současná tendence je že preferujeme herní trénink (průpravné hry) a podle věkové kategorie a úrovně doplňován nácvikem (např. žákovské kategorie), nebo kondičním tréninkem a případně v odpovídajících proporcích herním tréninkem s průpravnými a herními cvičeními. (např. kategorie dorostenecké a dospělí) K rozvoji pohybových dovedností
– Izolovaný nácvik nových herních dovedností provádíme jen na úroveň základního osvojení (nácvik jedné dovednosti v bloku).
– Pokud je dovednost v podstatě osvojena, doporučujeme procvičovat v řetězcích herních dovedností tak , jak se vyskytují v utkánís narůstající obtížností herně situčaních podmínek (rozptýlené procvičování).
– Učíme hrát fotbal „přes fotbal“ jinými slovy postupujeme přes utkání k utkání (větší motivace), využíváme komplexní metody, převážná část nácviku a rozvoje herních dovedností by měla probíhat v podmínách blízkých utkání ihned, jakmile si hráči osvojí základy technické stránky pohybových činností.
– Často používanými metodicko-organizačními formami jsou průpravné hry a řízená nebo volná hra s menším počtem hráčů a nna menším prostoru (častější kontakt s míčem, se soupřem apod.
– Při nácviku nebo herním tréninkupovažujeme za základní organizační tvar trojici nebo čtveřici ( hráči do trojúhelníiku nebo do čtverce), kdy snáze rozvíjíme prostorovou orientaci i spolupráci do hloubky a šířky hřiště.
– Zvláštní pozhornost (vedle přihrávání, zpracování vedení míče, atd.) věnujeme rozvoji citu pro míč v dolních koknčetinách (komplexnímu vjemu |“pocitu“ míče), cvičení na manipulaci s míčem náročná na jemnou koordinaci zařuzujeme do každé TJ.
– U dětí a mládeže z hlediska psyschické složky sociálně-interakčních a intelektuálních dovedností je nutno rozvíjet a podporovat: hravost, radostnou atmosféru, předvahu kladných požitků, dostatečný prostor pro vlastní iniciativu svěřenců, důraz na herní operativní myšlení, orientaci v prostoru, intuici, předvídání, rychlost rozhodováníí, předpoklady k psychické stabilitě a odolnosti.
– Postupně učit hráče řešit situace v podmínkách deficitu času a prostoru s aktivním odporem soupeře, tedy nejlépe opět herní formou.