Veslování

Veslování je tradičním olympijským sportem, který byl v programu všech olympijských her v jejich novodobé historii.

Veslování je sportem pro všechny generace lidí obou pohlaví a je možné ho provádět od rekreační podoby až po vrcholovou závodní činnost. Ve své závodní intenzitě je to sport silově vytrvalostní. Trvání zátěže při soutěžích na tradičních tratích je mezi 5 a 8 minutami, podle kategorie a disciplíny.

Veslování je jedním ze sportů, které rozvíjí svalové skupiny celého těla a velmi dobře působí i na oběhový systém a plíce.

Tomuto sportu je možné se věnovat téměř po celý život. Žákovské kategorie začínají již kolem 10 let, což jsou skupiny mladšího a později staršího žactva. Od 14 let jsou kategorie dorostenecké a od 16 let juniorské. Kategorie dospělých začínají od 19 let, ty mají své discipliny pro lehké váhy, průměr posádky mužů 70 kg a žen 50 kg.

Po skončení závodní činnosti je možné pokračovat ve veslování v kategoriích masters, dříve zvaných veteráni, po celý zbytek života podle pohybových schopností.

Prostředí kde je veslování prováděno je velmi zdravé, na čerstvém vzduchu a čisté vodě.

 Veslování vybavení

Nejdůležitější potřebou pro jeho provozování je materiál, což jsou lodě (správně by měly být označovány jako čluny) a vesla.

Lodě mají poměrně složitou konstrukci, protože musí přenášet značnou sílu do jejich pohybu a zároveň unést velkou zátěž.

Předpisy mezinárodní veslařské federace, FISA, neomezují nijak stavbu lodí s jedinými výjimkami, což je váha lodi a balonek na špičce. Ten je z důvodu bezpečnosti okolí při jízdě, hlavně plavců.

Konstrukce lodí je trojího typu, gigová (plátová), klingerová (polozávodní) a závodní (dříve outriggerová).

Všechny lodě byly vyráběny ze dřeva, převážně cedrových dýh, později lepením tenkých dřevěných dýh v několika vrstvách do forem (obdoba překližek), s rozvojem průmyslu plastických hmot se staví systémem laminátových nebo sendvičových konstrukcí.

Gigové, plátové lodě byly stavěny z dlouhých dřevěných latí, které byly připevňovány na vnitřní žebra lodi. Pláty měly tloušťku ca 6 mm a šířku asi 8 cm, která se v různých částech lodi, od přídě k zádi, plynule měnila.

Klingerové, polozávodní lodi měly stavbu prováděnou obdobně jako gigové, ale jejich tvar byl podobný závodním lodím.

Oba tyto typy lodí mají vnější kýl, který vede loď v přímém směru. Kormidla jsou dřevěné vyjímatelné desky, které ovládá kormidelník.

Stavba závodních lodí byla v době dřevěných materiálů velmi složitá, protože obšívka lodi byla z dýh cedrového dřeva o tloušťce ca 2 mm, lepených na vnitřní žebra. Později se lodě stavěly do forem lepením slabých cedrových dýh (obdoba překližek). Vnitřní žebra, která tvořila celý tvar lodi a přenášela veškerou sílu veslařů do pohybu lodi musela být velmi pevná a trvanlivá, byla ještě doplněna slabými žebírky, které vytvářely a držely tvar lodi. Příčný profil lodě se dá popsat jako tvar v třech podobách podobným velkým písmenům V, U a další s plochým dnem v U.

Závodní lodě nemají kýl, ten je nahrazován hliníkovou destičkou (kačenou), která je v místě pod vnitřním kýlem asi 2 metry od jejich zádi a u ní bývá i kormidlo, které dříve bývalo vždy až na jejich zádi.

Vyrobené lodě musí mít potřebnou výbavu, aby mohly vůbec k sportovnímu závodění sloužit.

Pracoviště veslaře sestává z nohavek, kolejniček, slajdu a krakorců. Do nohavek si veslař připevní nohy, dříve se boty připevnily koženým řemenem k desce nohavek, nyní jsou součástí lodi i boty, které jsou k nim přišroubované. Pata bot musí být připevněna tkaničkou, pro případ zvrhnutí lodi, aby veslař snadno vyprostil nohy z bot a mohl plavat.

Veslař sedí na slajdu, vozíčku s anatomickým tvarem, který se pohybuje svými kolečky v kolejničkách. Ty umožňují provádět dlouhé tempo veslem ve vodě. Délka kolejniček se měnila dle vývoje techniky veslování, původní délka ca 50 cm je dnes až na 70 cm.

Krakorce jsou kovovou, nyní i laminátovou konstrukcí, která je připevněna několika šrouby do lubu (bortu) lodi, v místě hlavních žeber a na jejich vnější straně je havlinka, což je jakási objímka, do níž se vloží násada vesla a to se zajistí šroubem závlačky na ní. Havlinky byly dříve mosazné, pevné, proto některé typy neměly závlačku, nynější plastové jsou pružné a proto závlačku musí mít, aby v nich veslo drželo a nedošlo k jeho vypadnutí.

Vesla se používají dvojího druhu, párová a nepárová pro použití v obou skupinách lodí.

Nepárová vesla mají délku mezi 370 a 390 cm, párová jsou asi o 100 cm kratší.

Veslo tvoří násada, na jedné straně zakončená lopatkou, na druhé pačinou (držadlo). Asi 100 až 120 cm od konce pačiny je na vesle kožení s věnečkem, který se opírá do havlinky a brání vypadnutí z ní.

Původní vesla byla vyráběna s plným profilem dřeva, později lepena z dřevěných profilů s dutinou v těle násady.

Nyní se vesla vyrábí téměř výhradně z karbonových a kevlarových laminátů, lopatka je sendvičové konstrukce.

Pačiny vesel jsou dřevěné nebo kovové s gumovým povrchem.

Ve vzdálenosti asi 110cm od vnějšího konce pačiny je „kožení“ s věnečkem, které se vkládá do havlinky. Posouváním věnečku na kožení se mění délka vnitřní páky vesla.

Veslování disciplíny

Veslařské discipliny jsou rozděleny na párové a nepárové. Pároví veslaři mají dvě vesla, nepároví jedno.

Discipliny jsou následující:

párové:      skif (u gigů skul)                 označení 1x
dvojskif ( u gigů dvojskul)                    2x
párová čtyřka s i bez kormidelníka     4x+, 4x-

            – nepárové:   dvojka bez kormidelníka                     2-

dvojka s kormidelníkem                         2+

                                 čtyřka bez kormidelníka                          4-
                                 čtyřka s kormidelníkem                          4+
                                 osma                                                          8+

Kategorie veslařů i veslařek mají stejně dlouhou závodní dráhu, která je pro dospělé, juniory a juniorky vždy 2000 m, dorost jezdí 1500 m a žactvo a masters, veteráni, závodí na 1000 m.

V případě, že není možné postavit závodní dráhu v plné délce může být zkrácena až na 1800 m.

Dráha pro sprinty je pro všechny 500 m.

Veslařská dráha pro vrcholové soutěže se dnes již jen výjimečně staví na řekách, obvyklá jsou jezera a umělé závodní dráhy, kanály.

 Veslařské trenažery

S rozvojem nových tréninkových metod začal i vývoj veslařských trenažérů, který vedl i k vzniku sálových soutěží. Na trenažérech se závodí na „elektronických“ 2000 m, které časově odpovídá závodění na vodě. Pro kontrolu vytrvalosti se používají testy na 6000 m, které trvají kolem 20 min.

Pro rozvoj veslařských dovedností jsou v několika loděnicích veslařské bazény, kde je nainstalováno zařízení podobné vnitřku lodi. Vesla mají upravené lopatky, zúžené nebo s otvory, pro napodobení jízdy na vodě i rychlosti protažení vesla vodou

Autorem článku je:
Josef Blecha

BEZ KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno