V dnešním díle našeho pořadu se budeme věnovat zdánlivě prosté a na první pohled jednoduché činnosti – střelbě. Jak se ale za chvíli dozvíte, není tomu tak ani omylem!
Florbal rozlišuje tyto základní typy střel: golfovým úderem, příklepem, švihem (tahem), bekhendem
První tři zmiňované se pochopitelně týkají forhendové strany čepele, bekhend si necháme na konec jako samostatnou skupinu. Pojďme si rozebrat jednotlivé typy střel, popsat jejich správné provedení a nejčastější chyby.
Golfový úder („golfák“) – Jak již název napovídá, jedná se o úder, který připomíná úder balónku v golfu. Ale opravdu jen vzdáleně. Správně provedený golfák by měl mít razanci (nejvyšší ze všech typů střel), nicméně bývá velice nepřesný. Užívá se především při střele z velké vzdálenosti, při přesilovce a při střele z první – „z voleje“. Lze jej užít i při odpalu míčku z obranného pásma, zde ale hrozí, že míček netrefíte ideálně a přihrávka na soupeřův gól je na světě.
Ideálně provedení této střely vyžaduje čas na nápřah (minimálně zpočátku bez intenzivnějšího tréninku), především ale schopnost trefit „jedoucí“ míček přesněji než do rohu a hlavně prohnout hůl. Není třeba se napřahovat ke stropu, bohatě postačí povolený nápřah po pás. Míček k vám koná pohyb, který musíte dokonale odhadnout (tohle dovedete opravdu jen tréninkem) a trefit. Důležité je při dotyku čepele se zemí prohnout hůl, jak jen to je možné (proto nikdy dětem nekupujte tvrdosti jako např. 23! Pak by spíš hůl prohnula dítě!) a „potáhnout“ ji směrem k balónku, který udeříte a napálíte. Měli byste se snažit klopit čepel dolů, to se vám podaří zabráněním setrvace hole, kterou se snažíte ukrotit, aby vám nevyletěla nad hlavu po odpalu. Nejčastější chybou při této střele je neprohnutí hole a odpal jako v golfu doslova a do písmene. Nejen, že nedáte do střely dostatečnou razanci, ale míček podeberete tak, že vystrašíte spíš diváky na tribuně za bránou než gólmana. Je nutné prohnutí trénovat a snažit se střílet dolů. Nejlepší trénink je jednoznačně cvičení, kdy si dva hráči vzájemně přihrávají a střílejí z první. Důležitá je přesnost náher!
Přiklepnutí balónku – Podobné golfovému úderu, ovšem mnohem rychlejší (bez velkého nápřahu) a přesnější. Takové pragmatické řešení, pokud nevíte, jak vystřelit, resp. pokud si netroufáte na tahák. Ideální např. pro střelu mezi nohama obránce při situaci 1-1. Opět platí nutnost prohnutí hole, tentokrát na ní záleží ještě víc, neboť hůl nedostane setrvačnost a balónek spíš odehrajete, jak vystřelíte. Tento typ střely bývá prováděn obecně nejlépe, nelze v něm tolik chybovat. Vřele doporučuju na úder po rozehrání standardky, zeď se rozběhne a nestačí vás zblokovat, jste příliš rychlí, pokud střelu provedete správně. Balónek byste měli trefovat středem čepele, špičkou byste nedali do míčku dostatečnou razanci, patkou by byla střela velice nepřesná.
Střela švihem (tahem) – Troufám si říct, že právě tahák je kořením florbalové střelby. Chce to sice stovky hodin strávené tréninkem, pokud se ale naučíte dobře mířit a vytáčet balónek zpoza sebe, je vaše rána smrtelná. Zde jde především o správné postavení těla a krytí míčku. Výhodou je, že vaše střela je často nečekaná a nepředvídatelná, na rozdíl od golfu. Pro leváka by měl nácvik vypadat tak, že vykročí pravou nohou vpřed, balónek má za sebou na úrovni těla. Míček potáhnete směrem kupředu, sklopíte čepel! (veledůležité) a vypustíte. Pokud byste ji nesklopil, míček skončí kdesi v oblacích. Pokud dovedete tenhle základní typ, pak je ideální přejít na hokejový styl střely švihem a přidat vytočení. Pohyb zápěstím přidá střele razanci, vytočení zajišťuje krytí míčku a maximální dobu přípravy pro vás, minimum času pro brankáře. Když se „kulička“ dostane před vás, teprve tehdy gólman reaguje, což už je často pozdě. Nejčastější chybou bývá neklopení čepele a špatné postavení nohou, kdy hráč levák vykročí levou vpřed a při střele „přepadá“ dopředu. Pokud nepatříte zrovna mezi skvostné střelce, rozhodně se aspoň tuhle střelu naučte, stokrát se vám to vrátí, vše jde pak snáz. Rovněž tak učte malé děti nejdřív tahák, až potom vše ostatní!
Bekhend jako takový je dost nevyzpytatelný. Jde o poměrně těžký typ střely, která se prakticky nedá nasměrovat (pokud nejste Niklas Jihde), přesto bývá dost nebezpečná. Je škoda, že naši florbalisté dávají přednost přerovnávání míčku na forhend namísto toho, aby zkusili štěstí takhle. Pravidla pro tuhle střelu asi nehledejte, snad jen nezaklánět se a koukat na branku. Pak už jen hodně štěstí. Jen dodatek – neučte děti tak, jako kdysi jeden člověk učil nás, střílet bekhendovým tahákem. Pokud chcete bekhend trénovat (a měli byste), pak pokud možno z první a úder – jedině úder! Nikdy nenastane situace, kdy byste balónek střílel bekhendtahem. Podobně se snad řeší jen blafák při nájezdu, a to je čistě intuitivní – to buď člověk umí, nebo ne.
V případě zájmu o názornou ukázku doporučuju prohlédnout některé z videí na youtube.com, pár „kousků“ opravdu stojí za to a rozhodně se inspirujete.