Zimní triatlon je vhodná alternativa pro běžce, cyklisty, lyžaře i triatlonisty. Nejlepších výsledků v něm obvykle dosahují lyžaři, kteří mají nejenom skvěle zvládnuté běžky, ale zároveň v letní přípravě hodně využívají kolo a běh.
Největší ztráty přitom při závodě vznikají právě na běžkách a pak na kole. Lyžaři však mají v zimě svou hlavní závodní sezonu, takže se na zimních triatlonech objevují málo, a tím se otevírají velké šance pro vyznavače ostatních vytrvalostních sportů.
Některé závody navíc nabízejí možnost startu ve štafetě, takže je možné se domluvit se dvěma kamarády, vyzkoušet si zimní triatlon jen účastí v jedné disciplíně a v tom následujícím se přihlásit na všechny.
Šetrnější než půlmaraton
Pořadí disciplín zimního triatlonu je zpravidla běh, horské kolo, běžky. Nejdelší většinou bývá kolo, poměr běžek a běhu se liší závod od závodu. Většina účastníků zvládne závod absolvovat v rozmezí od jedné hodiny do dvou a půl, což objemově odpovídá zhruba půlmaratonu. Díky rozdělení do tří disciplín s různými nároky na pohybový aparát je ale závod nejen pestřejší, ale také méně náročný pro tělo než běžecký půlmaraton.
Specifikem zimního triatlonu je i to, že konečná podoba trati nemusí odpovídat propozicím. Z důvodu nedostatku sněhu může být lyžařská část zcela zrušena a nahrazena během, nebo je třeba z depa kus popoběhnout s lyžemi v rukou.
Jaké zvolit vybavení?
U běžecké úvodní části se používají trailové maratonky, pokud chce člověk bojovat o lepší umístění, je možné zvolit tretry s hřeby, nebo alespoň boty vybavit nesmeky. Praktický je rychlozavazovací systém, protože jednou z nejožehavějších částí zimního triatlonu jsou depa – přezouvat se v mrazu zkrátka není úplně jednoduché. Důležité jsou kvalitní ponožky.
Čepice a rukavice by měly být vhodné i pro kolo a běžky, což ostatně platí i pro další oblečení.
Na kole sice nevyvinete na sněhu o moc větší rychlost než při běhu, ale zvláště na ruce vám může být velká zima, neboť musíte držet řídítka, a proto je vhodné volit rukavice silnější. Teoreticky si sice po běhu můžete vyměnit slabší za silnější, ale jednak tím ztrácíte čas a také musíte počítat s tím, že v depu rukavice vymrznou a nebude příjemné si je obléknout.
Čepice je vhodná s windstop materiálem v přední části, kterou lze využít pro všechny disciplíny, ale měla by být spíše tenčí, aby se v cyklistické části vešla pod helmu. Kulich s bambulí tedy nepřipadá v úvahu. Při volbě oblečení je ale třeba reagovat na aktuální podmínky – pokud se závod koná při teplotách okolo nuly, tak bude oblečení jiné než v závodě, který se jede v minus patnácti.
Širší gumy pro lepší záběr
Pokud si chcete zimní triatlon pouze vyzkoušet, můžete cyklistickou část absolvovat na obyčejném horském kole, pouze s mírně podhuštěnými gumami. Musíte ale počítat s tím, že zvláště v techničtějších pasážích můžete na specialisty hodně ztrácet. Jestliže tedy chcete jet na výsledek, je vhodné se v nejbližším cykloobchodě informovat o možnosti objednání širších plášťů s větším záběrem, které lépe zvládnou jízdu hlubokým sněhem. Na většinu dnešních horských kol (tj. nikoliv na starší typy s čelisťovými brzdami) je nebývá problém namontovat, vidlice bývají dostatečně široké. Elitní triatlonisté pak v zasněženém terénu často volí i pláště s hřeby. Vždy se ale dobře informujte o tratích konkrétního závodu – na některých se totiž běžecká a cyklistická část odehrávají na silnici, a tedy obvykle bez sněhu, takže jsou vhodnější klasické gumy.
Na kolo se obvykle používají cyklistické tretry. Zvláště pro začátečníky, kteří závodí na běžných pneumatikách, však může být výhodnější absolvovat v maratonkách i cyklistickou část – odpadne nutnost přezouvání a častější seskakování, nasedání či popobíhání s kolem bude jednodušší. V tomto případě volte klasické, nikoliv nášlapné pedály, ovšem bez klipsen, které znemožňují rychlé seskakování a nasedání.
Na běžkách se jezdí volným stylem, takže se používá vybavení pro něj určené. Pokud bruslit neumíte, je možné lyžařskou část absolvovat i klasikou, která je ovšem výrazně pomalejší. Je také třeba se u pořadatele informovat o konkrétních podmínkách závodu, protože ne všude je na tratích upravená stopa pro klasiku.
Technika je základ
V tréninku je nejprve nutné se zaměřit na techniku. Při běhu ve sněhu je třeba zkrátit krok a zvýšit frekvenci. Při každém došlapu je třeba počítat s tím, že může následovat skluz, takže je třeba nepouštět se do ničeho bezhlavě. Ideální je najít si v tréninku místo, kde to hodně klouže, snažit se po něm frekvenčně běhat a čas od času se úmyslně sklouznout. Člověk si pak velice rychle zvykne na to, že se ten skluz dá ustát a dá se z něj pokračovat do dalšího běhu.
Na kole je to podobné. Používají se lehčí převody, protože rychlost pohybu je nižší, v zatáčkách to hodně klouže, mohou se objevit nebezpečné zledovatělé pasáže…Jediný způsob, jak se s tím vyrovnat, je vyzkoušet si to. Jízda na ledu se teoreticky naučit nedá, je potřeba na to kolo sednout, nechat si to párkrát v zatáčkách podklouznout, nejdřív v nižších rychlostech, pak postupně přidávat, naučit se, jak kolo zpátky srovnat, jak rychle seskočit a naskočit zpátky a třeba i párkrát spadnout. Výhodou je, že se jezdí relativně pomalu, navíc padáte do měkkého sněhu a máte na sobě vrstvu teplého oblečení, takže pády zdaleka tolik nebolí, jako když v létě ve vysoké rychlosti spadnete v triatlonové kombinéze na kamenitý povrch. Není tedy problém během závodu pětkrát spadnout, zvednout se a pokračovat. V hodně hlubokém sněhu se často některé pasáže s kolem probíhají, protože to může být rychlejší.
Nácvik jízdy na běžkách je pak samostatnou kapitolou, která ovšem překračuje možnosti tohoto článku. Je však třeba počítat s tím, že právě v této disciplíně hraje technika největší roli, takže pokud by vás zimní triatlon chytil, vyplatí se jejímu nácviku věnovat velkou pozornost.
V tréninku přidejte na intenzitě
Když máme techniku zvládnutou, je vhodné začít zařazovat do tréninku intenzivní krátké úseky. Sice se jedná o závod délkou odpovídající půlmaratonu, takže potřebujete dobrou celkovou vytrvalost, v jeho průběhu však intenzita zátěže velice kolísá – do kopce si máknete, z kopce si zvláště na kole a běžkách odpočinete, takže intenzita bude velmi nízká.
Pro zkušenějšího běžce, který už má nějaké objemy naběhané, bych proto doporučil zařazování intervalového tréninku, výběhů a výjezdů kopců, posilovnu… Vhodným motivem jsou i fartleky, tedy tréninky od dvaceti do šedesáti minut, kdy budete střídat intenzitu od lehké po maximální, a to buď v předem nastavených intervalech, nebo v závislosti na terénu, abyste si prošli všemi intenzitami, které při běhu dokážete vyvinout.
Depo může vše pokazit
Poslední fází tréninku by měl být nácvik přechodů, pokud možno nikoliv v teple domova, ale venku, ideálně v nejchladnější části dne. Je totiž smutné, když nás v dobře rozjetém závodě zastaví neschopnost si zmrzlýma rukama rozvázat botu a nazout tretru. Vyzkoušejte si třeba pětiminutové proběhnutí, rychlé přezutí do treter, v případě možnosti se zase pět, deset minut projet, seskočit z kola, vyzout se z treter a rychle, než nohy vychladnou, si obout lyžařské boty. V nich se pak můžete krátce projet na lyžích, a pokud tu možnost nemáte, tak se v nich alespoň chvilku proběhnout. Přechody je vhodné se naučit absolvovat v rukavicích, nebo je alespoň zvládnout tak rychle, aby bez nich ruce nestihly vychladnout.
Kam vyrazit na závod
Na rozdíl od letních triatlonů a duatlonů se malé lokální zimní triatlony prakticky nekonají, možnost účasti nabízejí prakticky jen závody Českého a Slovenského poháru. Detaily najdete na Czechtriseries.cz.
Český pohár
25. 1. Jablonec nad Nisou (objemy 5-13-7)
8. 2. Hlinsko (5-13-2,5)
16. 2. Vimperk (6-10-8)
1. 3. Viessman – Jesenický zimní triaton (8,5-8-5,5)
Slovenský pohár
21. 12. Králiky, 4. 1. St. Jakob (Rakousko), 18. 1. Predajná, 2. 4. Praděd (ČR)
Vyrazit můžete samozřejmě i do zahraničí. Jako perličku mohu uvést, že se letos uskutečnil pilotní závod zimního triatlonu v Antarktidě (více na Icemarathon.com).
V případě jakýchkoli datazů jsem v rámci možností k dispozici na svém Facebooku, stránkách nebo e-mailu petr@vabrousek.cz.
