Kondice českých dětí upadá. Už ve školním věku jsou neohrabané, otylé, náchylnější k nemocem. Sportují minimálně, tloustnou, svůj volný čas netráví na hřištích.
Ještě před několika lety nebyl kotoul či stojka pro většinu dětí žádný problém. Dnes to dokáže jen málokteré z nich. Podle učitelů, kteří s dětmi jezdí do škol v přírodě, je pro řadu žáků často nemyslitelné ujít bez únavy třeba jen několik málo kilometrů. Výhled do nejbližší budoucnosti je tristní. Místo aby stát podporoval pohybové aktivity širokých vrstev obyvatelstva, omezí se na dotování vybraných špičkových sportovních odvětví. Tato krátkozraká politika se však v nejbližší budoucnosti nepochybně vrátí jako bumerang, neboť oslabená populace bude náchylnější k nemocem, a bude tak mnohem více než nyní zatěžovat napnuté rozpočty zdravotních pojišťoven.
Když porovnáte archivní filmové záběry nebo fotografie zachycující skupiny školních dětí při pohybových aktivitách se stejně zaměřenými fotkami nebo filmy z dneška, uhodí vás na první pohled jeden markantní rozdíl. Dnešní děti už dávno nejsou „samá ruka – samá noha“, ale ve velké většině jsou to dobře oplácaní jedinci, jejichž fyzická zdatnost měřená sportovní výkonností by před jejich dědy a babičkami z dávných fotografií zdaleka neobstála. Možná by je ve stejném věku hravě porazili i jejich vlastní rodiče.
Učitelé tělocviku už dávno nejsou těmi nejoblíbenějšími na celé škole. Dnes naopak svádějí souboj s nově preferovanými předměty, kterým tělesná výchova ustupuje. Není navíc žádnou vzácností, jestliže polovina školní třídy necvičí vůbec, neboť její žáci mají lékaři potvrzenou výjimku. Deformace páteře, alergie, oslabená imunita a další civilizační nemoci se projevují u stále nižších věkových kategorií. Naši tělocvikáři jsou mezi prvními, kteří o konkrétních projevech a důsledcích nedostatečné fyzické kondice mohou podat svědectví.
Dnešní rodiče bývají maximálně časově vytížení a nezbývá jim čas, ani prostor, aby se v druhé polovině dne věnovali svým dětem při hrách a pohybu venku, na hřištích, v sokolovnách. Různá sportoviště, plácky na sídlištích i jakýkoliv volný prostor, na němž se kdysi odehrávaly všemožné dětské hry, dnes většinou zejí prázdnotou. Stavíme nákladně vybavené chrámy sportu, na které pak doplácíme ze svých daněmi obtížených kapes. Jsme nadšenými fanoušky našich zlatých reprezentantů a občas také i pro „zlaté“ sny o svých vlastních dětech dokážeme obětovat rekordní částky. Ale toto vrcholné sportování nebo podívaná nemají s celkovou kondicí našeho národa bohužel moc společného…
V dokumentu vyslechneme názory a zkušenosti lidí, kteří se sportem zabývají profesně – učitelé, trenéři, bývalí olympijští reprezentanti, propagátoři zdravého životního stylu, znalci sportovní historie apod. Alarmující čísla o obezitě připomene známý endokrinolog Rajko Doleček. Velkými vzory pro dnešní děti by mohli být Robert Změlík a Roman Šebrle. Oba nedávno přišli s projektem Odznaku všestrannosti olympijských vítězů, který pomáhá motivovat školní děti ke spontánnímu sportování a zdravé výživě.
A nejsou jediní, kdo se s optimismem dívá na perspektivu budoucích generací. Mezi mladými rodiči, kteří se svými malými batolaty chodí plavat nebo nacházejí jiné příhodné aktivity, je třeba hledat nové iniciátory změn vedoucích k ozdravění příštích generací. Další impulsy pro změny životního stylu a posílení kondice uzrají možná i ve vašich úvahách. A třeba vám k tomu podnět dá i tento pořad.
Zrušíme tělocvik – Ta naše povaha česká video
Dokument můžete zhlednout na stránce:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1100627928-ta-nase-povaha-ceska/411235100011004-zrusime-telocvik/