Aconcagua – jak na nejvyšší horu Jižní Ameriky?

Těžko říct, kdy se do Jižní Ameriky budeme moct znovu podívat, kvůli koronavirové pandemii to nicméně skoro určitě nebude v průběhu tohoto roku. To nám ale aspoň dává čas si své budoucí výlety pořádně naplánovat, tak pojďme na to. Aconcagua je s výškou 6959 m n. m. nejvyšší hora Argentiny, Jižní Ameriky i Ameriky (je totiž vyšší než Denali s 5934 m n. m.) i celé západní a jižní polokoule. Asi vás tak nepřekvapí, že patří třeba do projektu Seven Summits. I přes svou takřka sedmikilometrovou výšku není ale výstup nijak extrémně náročný, naopak je považována za nejvyšší trekingový vrchol světa.

Aconcagua v celé své kráse

Prvním výstupem na vrchol se mohou pravděpodobně pyšnit Inkové. Žádný důkaz o tom sice nemáme, ale jejich stopy byly nalezeny na jiných horách ve výškách i nad 6000 metrech, není tak důvod předpokládat, že by na tu nejvyšší nevystoupili. Krvavé dějiny španělského kolonialismu můžeme přeskočit do roku 1897, kdy na vrchol stanul Mathias Zurbriggen, horský vůdce ze Švýcarska. Od té doby už hora počítá tisíce dalších výstupů.

Chodecká normálka

Nejklasičtější cesta na vrchol vede z vesnice Puente del Inca (2720 m n. m.) a prochází údolem Horcones. Z vesnice se pokračuje do tábořišť Confluencia (3410 m n. m.) a do základního tábora Plaza de Mulas (4300 m n. m.). Při výstupu na vrchol potkáte ještě další tři tábořiště – Canada (5050 m n. m.), Nico de Condores (5560 m . n.) a Berlin (5930 m n. m.). Ty lze použít jednak pro přespání, jednak pro aklimatizační výstupy. Ze základního tábora je to na vrchool 8,5 km s převýšením 2,5 km, od silnice je to 34 km s převýšením 4,2 km.

V jednom z táborů po cestě na vrchol

Aklimatizační výstupy se obvykle provádí v blízkém okolí Aconcaguy, např. na Cerro Plata (6000 m n. m.) nebo snazší Vallecitos (5500 m n. m.). Normálka je technicky snadná cesta, nejsou potřeba takřka žádné horolezecké zkušenosti, pouze dobrá fyzička. Ani se nejde po ledovci, není tedy třeba ledovcové vybavení. Největším nebezpečím je zima, vítr a tlak – o tom až za chvíli. Výstup obvykle trvá týden až 14 dní, podle vaší fyzické kondice. Nejlepší čas na celém 68 km treku drží Ekvádorec Karl Egloff s těžko pochopitelným časem 11 hodin 52 minut.

Další cesty

Polská cesta je již podstatně nebezpečnější a určitě vyžaduje výrazně víc zkušeností. Stoupá se při ní totiž tzv. Polským ledovcem, který v sobě ukrývá všechny ledovcové nástrahy – seraky, trhliny atp. Vyžaduje více dní, jde se dolinou Vacas do tábora Plaza Argentina, odkud se jde přes ledovec přímo na vrchol.

Variantou je tzv. Falešná polská cesta, kterou bych při výstupu určitě volil já. Začíná stejně jako Polská cesta v údolí Vacas, ale před Polským ledovcem zahýbá pod Independenciu, kde se připojí k normální cestě. Není tak potřeba žádné vybavení navíc. Jen výstup do Plaza Argentina trvá obvykle tři dny (nebo se můžete svézt na mule), ze základního tábora je to pak minimálně na několik dalších dnů. Od začátku s sebou musíte tedy tahat docela dost jídla, což je největší nevýhoda oproti normálce. Zase tu alespoň nepotkáte tolik lidí.

Impozantní jižní stěna

Zatímco předchozí tři cesty jsou víceméně bezproblémové, jižní stěna skýtá opravdové horolezecké lahůdky. Jenda je věčně zasněžená, nachází se v ní hned 5 (!) ledovců, ze kterých si můžete vybrat. První výstup byl až v roce 1954, o 57 let později než normálkou. I sám Reinhold Messner zde postavil jednu cestu a považoval jižní stěnu za „mimořádnou“. Zde už je potřeba být mimořádně zkušený horolezec a rozhodně to není nic, co bych vám mohl s klidným srdcem doporučit.

Nebezpečí, poplatky a další informace

Největším nebezpečím je bezesporu nadmořská výška, na kterou je opravdu potřeba se důkladně aklimatizovat – ideálně několika treky na nižší hory v okolí. Ročně na této hoře zemře několik (desítek) lidí právě z důvodu nedostatečné aklimatizace.

Druhým největším nebezpečím je počasí, jako ostatně všude jinde na horách. Vítr zde dosahuje rychlosti až 200 km/h (!). Vyskytuje se zde úkaz Viento Blanco, který je extrémně nebezpečný. Nad Tichým oceánem se vypařuje voda, která se sráží s horkým vzduchem z druhé strany And právě nad Aconcaguou. Mračna se hromadí kolem vrcholu, kde začnou rotovat a nabírat další oblačnost. Vzniká tak obrovský větrný vír, který trvá několik hodin až dnů. Pokud se náhodou zrovna nacházíte nahoře, je nejlepším řešení zůstat ve stanu a modlit se v jeho odolnost.

Cestou na vrchol

Pro výstup na horu bohužel musíte platit poplatek, a ne zrovna malý –  mezi 500 a 800 dolary, podle toho, kterou cestu zvolíte. Něco se ale Argentincům musí přičíst k dobru, jako bonus dostanete sáček na svoje exkrementy, takže aspoň v okolí táborů není tak hrozný nepořádek jako jinde. Lze využít i služeb místních nebo českých cestovních kanceláří, počítejte však s cenami ve vyšších desítkách tisíc. Co už tak drahé není, je využití mul na dopravu věcí aspoň do základního tábora.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here