Aragac – snadný úvod do světa čtyřtisícovek

Vnořit se do světa hor, které mají nad čtyři tisíce metrů nad mořem, není vždycky úplně snadné. V Evropě – nebo spíš v Alpách, abychom byli přesní – totiž nenajdete žádnou, na kterou by šlo „jen tak“ vylézt. Všude potřebujete minimálně ledovcové vybavení a na spoustu z nich mít i některé lezecké dovednosti. Bez předchozích zkušeností tak není rozhodně ideální se na ně vydávat bez vůdce nebo zkušenějších kamarádů.

Západní vrchol Aragacu

Nicméně, existují i jednodušší, avšak vzdálenější varianty. Hledat můžete na Kavkaze – buď na jeho hlavním hřebenu, kde se ovšem nejedná o jednoduché výstupy, navíc komplikované tím, že jsou některé hory v Rusku, jeho blízkosti nebo třeba v Jižní Osetii; nebo na vulkanických vrcholech roztroušených po okolních zemích. Většina tureckých hor je ovšem svázaná nutností permitu, a tak se do popředí dostává Aragac (psán také jako Aragats) – dost možná nejjednodušší pohodlně dostupná čtyřtisícovka, mj. nejvyšší hora Arménie.

Jak se k ní dostat?

Arménie má covidová pravidla nastavená poměrně jednoduše, pokud máte očkování, nemusíte nic řešit. Doletět sem je také jednoduché – letenky WizzAiru z Vídně stojí jen pár desítek euro. Výhoda Aragacu je, že je opravdu snadno dostupný, nástupní bod leží jen hodinu cesty z Jerevanu. Můžete vzít taxík, který vás nebude stát více než pár euro.

Pokud budete mít štěstí, uvidíte po cestě i Ararat

Nástupní bod je Lake Kori, které leží ve 3100 m n. m., takže poměrně nahoře. Až tam se dá dostat autem. Sověti zde vybudovali astronomickou laboratoř, ta už je nefunkční, kromě toho ale také hospodu/penzión, ve kterém se lze ubytovat. Na základě vlastní zkušenosti bych ale určitě doporučil radši přespat ve stanu poblíž, všechny pokoje jsou extrémně zakouřené. Stanování je bez problémů tolerováno.

Čtyři vrcholy

Aragac je dávno vyhaslá sopka. Během čtyřech erupcí se různě měnila až do tvaru, ve kterém je známá dnes. Východní, severní, západní a jižní vrcholy tvoří pomyslný hřeben nad údolím, které pro změnu vymodeloval ledovec. S lehce nadprůměrnou kondicí se dají všechny vrcholy vyjít za den, jedná se o 20 km s převýšením okolo 2000 metrů. Jen je potřeba vyjít brzo ráno, ideálně s východem slunce, a vzít si dostatek vody, poněvadž nahoře je maximálně tající sníh. Nezapomeňte také na to, že 4000 m n. m. už je poměrně slušná výška, pokud jste přiletěli rovnou z Česka, možná není špatný nápad se prvně aklimatizovat někde jinde.

Prvním vrcholem bude každopádně jižní (3890 m n. m.) – je nejnižší a nejblíže Lake Kori. Navigace není těžká, značky sice nejsou, ale stačí prostě sledovat širokou cestu. Rozhodně se nedá mluvit o jakýchkoliv technických úsecích, na vrcholu vás čeká malá mohyla. Většina turistů vyjde pouze na tento vrchol, vám by to ale stačit nemělo, jsou před vámi další tři.

Pohled z jižního na západní vrchol

Západní vrchol

Různé zdroje uvádí proměnlivou výšku západního vrcholu, někde mezi 3995 a 4001 m n. m., pokud si budete vybírat optimisticky, můžete ho tak považovat už za čtyřtisícovku. Z jižního vrcholu se pokračuje po hřebínku na sever, zklesá se do sedla (cca 3800 m n. m.) a začne se prudce stoupat směrem k vrcholu. Velmi se tu hodí hůlky! Pěšina je docela dobře vyšlapaná a v podstatě stačí jít kolmo nahoru, neměli byste se tak nikde ztratit.

Z vrcholu by se teoreticky dalo pokračovat po hřebeni na severní vrchol, ale v žádném případě to nedělejte! Skála je velmi lámavá, vše, čeho se dotknete, okamžitě padá dolů, a ani se není za co jistit. Namísto toho se vraťte zpátky do sedla a dolů do údolí, cca do 3550 m n. m. Odsud začnete stoupat do sedla mezi severní a východní vrchol.

Severní vrchol

Nejvyšší ze všech (4090 m n. m.), a také nejtěžší. Půlkilometrové stoupání z údolí sice zvládnete hravě, ale dostanete se pouze na tzv. False summit (falešný vrchol). Na pravý vrchol vede úzký hřebínek, který je popravdě relativně technicky náročný – jistit se sice nepotřebujete, ale ruce budete používat hodně. Pokud se na něj necítíte, radši ho vynechte. Falešný vrchol je koneckonců jen pár výškových metrů pod ním.

Ať tak či tak, gratuluji! Právě jste na čtyřtisícovém vrcholu. Pokud jste vylezli až na pravý vrchol, hlavně se nezapomeňte v pořádku vrátit.

Hřebínek k severnímu vrcholu

Východní vrchol na konec

Rád bych napsal, že je to vaše poslední stoupání, ale bohužel, není tomu tak. Východní vrchol (3908 m n. m.) je každopádně nejméně chozený, a tak je i pěšina nejméně znatelná. Kameny vám budou ujíždět pod nohama a s přibývající únavou se vám půjde hůř a hůř. Cestou musíte překonat malou, asi metrovou skalku, než po v podstatě hromadě kamenů dojdete k malému železnému kříži – ty jsou mimochodem i na všech ostatních vrcholech.

Z vrcholu se vrátíte dolů jednoduše – nejdříve do sedla mezi západním a východním vrcholem, poté do údolí, potom musíte vystoupat zpět do sedla mezi severním a západním vrcholem a poté už jen zbývá vrátit se malou pěšinou zpět k jezeru Kori. Tam si za odměnu můžete dát pivo – na oběď bych vzhledem k nevalné úrovni podniku radil dostat se někam jinam.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here