Ještě pořád jsme v karanténě a koronavirus nás pravděpodobně bude ještě pár týdnů (nebo měsíců?) provázet. Pojďme se tak aspoň zasnít, kam budeme moct, až někam budeme moct. Byli jste už na Balkáně?
Balkán si v očích mnohých z nás pořád zachovává roušku nebezpečného regionu, a částečně samozřejmě oprávněně. Jizvy z občanských válek nejsou zcela zahojeny, některá místa jsou pořád zaminována a do toho se mnohým z nás pořád vybaví třeba záhadné zmizení tří Čechů v Albánii. Statisticky jsou balkánské země opravdu jedny z těch méně bezpečných, aspoň v rámci Evropy. Přesto to sem mnohé neskutečně táhne. Proč?
Balkán si prostě zamilujete
Je tu levně. Výrazně. Ubytování seženete klidně za stovku a za stejnou cenu se úplně královsky najíte. Dá se sem dojet autem, i když je to trochu štreka. Nebo busem. Nebo zážitkově vlakem. Nebo ještě zážitkověji stopem – mně to z Brna do Černé Hory trvalo úžasné dva dny. Nebo letět, ale to je občas drahé, hlavně ale vždy neekologické.
Je tu málo turistů, ale i to se postupně mění. Radši tak vyrazte dřív, než bude pozdě. Taky je tu dobré jídlo, milí lidé atp., to je ale klišé, které najdete skoro u všech destinací. Balkán má nicméně něco, co ostatní turistické lákadla nemají. Úžasné, skoro nedotčené hory.
Bosna – miny, a taky hory
V Bosně a Hercegovině pořád najdete spoustu monumentů války, která se odehrála skoro před 20 lety. Kromě tak trochu zvláštního politického zřízení (slyšeli jste už o Republice Srbské?) je tu pořád ještě spousta minových polí. Než tak někam vyrazíte, radši si vždycky ověřte, jestli je tam bezpečno.
Hlavní horolezecká lákadla se nacházejí na jihovýchodě země. Jednak je tu Mostar, který byste měli navštívit, když už v této části světa budete, hlavně je tu ale NP Sutjeska, místo s hodně pohnutou historií – odehrávala se tu jedna z bitev Druhé světové války. Kromě brutalistního pomníku se tu nachází taky Maglič, nejvyšší hora celého státu, a jezero Trnovačko: dvě věci, které byste rozhodně neměli minout. Západ slunce na hřebenu nad jezerem je totiž vpravdě okázalý. Kdyby vám výstup připadal moc jednoduchý (a on částečně je), můžete si ho zpříjemnit a třeba ho jako my vyběhnout.
Černá Hora – Durmitor a trochu jiná nejvyšší hora
S představou hor a Černé Hory se většině z nás nerozpojitelně pojí NP Durmitor. Jeho vápencové štíty se ční nad několika ledovcovými jezery, těsně vedle je ještě kaňon řeky Tara a celá oblast je dokonce zapsána do UNESCA. V okolí nejvyšší hory pohoří, Bobotuv Kuk, lze jít nespočet treků, stačí si jen vybrat. Jen pozor, se spaním na divoko je to tu občas takové pololegální.
Černá Hora má mnoho pohoří, která jsou úplně stvořená k trekingu v neprobádaných končinách. Zkuste třeba Bjelasicu, Volujek nebo Lovcén. Lidí potkáte málo a zážitek to bude do konce života. Nejvyšší hora země je ale Zla Kolata, která je na hranicích s Albánií…
Albánie – hlavně se toho nebojte
Albánii máme pořád zafixovanou jako nebezpečnou zemi, ale je to ohromná škoda. Má toho totiž neskutečně moc co nabídnout. Začněte v pohoří Prokletije. Sice zakletý název, ale dechberoucí příroda, třeba v NP Thethi. Můžete tam přijít např. z Curraj i Epërm, která je coby kamenem dohodil nebo za dva dny došel. Když už tam budete, navštivte Maja e Jezercës, nejvyšší horu celého pohoří. V celé oblasti zanechali i výraznou i Češi, nejenom tím, že se tu tři ztratili, ale hlavně tady vytvořili kompletní turistické značení. Oblastí prochází i známý trek Peaks of the Balkans, který rozhodně stojí za projití v plné délce.
Ačkoli Maja e Jezercës je překrásná, není to jediný klenot Albánie. Pohoří je v této zemi spoustu, stačí si vybrat. Na samém východě se nachází Golem Korab, který není jen nejvyšší horou Albánie, nýbrž i Makedonie. Vede na něj skvělá cesta, která se dá pochopitelně i vyběhout.
Makedonie – neprávem opomíjená
Makedonie – tedy spíše už Severní Makedonie, jak by se správně mělo uvádět – leží na východ od Albánie. Nejzajímavější horské terény se nachází právě na makedonsko-albánských hranicích. Jednak se jedná o samotné okolí Golem Korabu, jednak o Šar Planinu. Ta se rozkládá na hranicích s Kosovem a jde přejít několikadenním nádherným trekem. Doporučuje 10 turistů z deseti.
A když už jsme u Kosova – a úplně vynechme, jestli se stavíte na srbskou nebo kosovskou stranu sporu –, nezapomeňte na Koprivnik. Ten se nachází na severu této malé země. Jedná se o jednu z nejméně osídlených oblastí v Evropě, tak si ji nenechte ujít! Celé Prokletije navíc disponuje stovkami lezeckých cest, a dokonce několika nikdy nezdolanými vrcholy. Výzva pro vás?
Bulharsko – výš už to nejde
Ze všech balkánských zemí se právě v Bulharsku dostanete nejvýše. Může za to nejvyšší hora Musala (2926 m n. m.) v pohoří Rila. V něm se nachází několik desítek chat a vlastně si tam můžete připadat skoro jak v Alpách. Jenom skoro, protože všechno je říznuté balkánským svérázem. Pro putování bez stanu každopádně ideál.
Vlastně jenom přes údolí se nachází Pirin, někdo by je mohl nazvat takovými ostřejšími Tatrami – a měl by docela pravdu. Každopádně se sem vyplatí si odskočit, protože lidí tu moc nepotkáte a zážitek to bude perfektní tak jako tak.
Poslední zemí, o které jsme ještě nemluvili, je Srbsko, které, přiznejme si to, pro svou přírodu příliš známé není – a je k tomu důvod. Většinou se jím jenom projíždí při cestě za ostatními zeměmi Balkánu, v porovnání s nimi toho tady totiž k vidění opravdu moc není. Samozřejmě ale platí, že kdo hledá, najde. Tak jako tak, kolem nejvyšší hory Midžur byste možná chtěli zabloudit
Někdo by možná mohl říct, že jsme se tu nezmínili o Chorvatsku, Řecku nebo Slovinsku, které někdo taky řadí na Balkán. Ne, nezmínili – jsou až moc evropsky civilizované. O nich někdy příště.
