Do Švédska za horami? Jasně!

Švédsko není úplně první destinace, co nás napadne, když se řeknou hory. Ani druhá, ani vlastně jakákoliv jiná. Na mysl nám spíš přijdou nekonečně lesy, stovky jezer a vágní rovina. To všechno se ale mění na severu země, kde do země zasahuje Skandinávské pohoří, které výrazně mění charakter krajiny – v takřka velehorský.

Krajina severního Švédska

Nejvyšší hora Švédska je Kebnekaise (něco okolo 2100 m n. m.), záleží v jaké kondici je zrovna vrcholový ledovec. Švédsko je totiž jednou z mála zemí, které se v průběhu roku mění nejvyšší hora. Zatímco v létě je nejvyšší severní skalnatý vrchol (Nordtoppen, 2096 m n. m.), v zimě je to jižní vrchol (Sydtoppen, 2090 – 2110 m n. m.), který dokáže naakumulovat více sněhové pokrývky

Kungsleden je králem evropských treků

Kungsleden (v překladu královská cesta) je jeden z nejpopulárnějších několikadenních treků nejen v Evropě, ale nejspíš i na celém světě. Se svou délkou 440 km jeho projití obvykle trvá několik týdnů (i když třeba Emelie Forsberg to zvládla za čtyři dny, což dělá úctyhodný průměr 110 km denně). Začínáte za polárním kruhem v národním parku Abisko na severu a skončíte v Hemavanu o několik dní až týdnů později. Celou cestu vás bude provázet krajina tvořena ledovcem – obří údolí ve tvaru U, nekonečné bažiny, strmé svahy, kamenité morény… však poznáte sami.

Krajina Kungsledenu na podzim

Stejně jako v celém Švédsku, i tady je povoleno tábořit úplně kdekoliv. Jaký to rozdíl oproti jiným zemím, kde se musíte zašívat kamsi do křoví. Stačí být dále než pár desítek metrů od obydlí. Pitnou vodu seženete úplně všude, nemá tak smysl s sebou táhnout více než půl litrů vody. Pochopitelně si ale nezapomeňte odnést svoje odpadky. I pro ty, co s sebou neradi táhnou stan, je tu možnost – každých zhruba 10 – 20 km se na treku nachází chata STF (Svenska Turistföreningen, Švédská turistická asociace), kde se dá za relativně rozumný peníz přespat, uvařit a dokoupit zásoby.

Většina chat má u sebe i saunu, a dokud jste to nezkusili, ani nevíte, jaká slast je se po celodenní chůzi svalit do sauny a o pár minut později skočit do ledového jezera. Bonusem je, že i tu můžete zaplatit kartou. Občas dokonce musíte, poněvadž tu spíše najdete obchody, které neberou peníze, než karty.

Kebnekaise může být zklamání, ostatní vrcholy jsou ale úžasné

Celá oblast na jih a západ od Kiruny toho ale nabízí mnohem víc. Jedním z těch největších turistických lákadel je určitě Kebnekaise, o které jsme už krátce psali. V údolí přímo pod vrcholem je umístěna obří turistická základna, na kterou dokonce můžete doletět vrtulníkem. Je ale obvykle přeplněna turisty, já rozhodně doporučuji se jí obloukem vyhnout. Z ní je to každopádně relativně jednoduchý výšlap přes vrchol Vierranvárri s 17 km a 1600 nastoupenými metry.

Cestou na Kebnekaise

Nebo si to taky můžete udělat těžší. Na vrchol totiž vede ještě obtížnější cesta, přes rozpraskaný ledovec, kde určitě budete potřebovat veškeré ledovcové vybavení. Ať už si vyberete kteroukoliv z cest, dostanete se ale pouze na jižní vrchol, který je, jak už bylo napsáno, vyšší jenom občas. Pokud byste chtěli i na severní, přejeme hodně štěstí. Je totiž relativně těžká cesta, kterou doporučujeme pouze zkušeným horalům. Jištění je povinnost a helma se taky hodí.

Přestože na Kebnekaise míří určitě nejvíc turistů, není důvod se jí příliš omezovat. V Laponsku je spousta vrcholů, kde určitě nebudete stát ve frontě. Vlastně tak nějak… všechny ostatní. Stačí si připravit dobré mapové podklady, zkontrolovat počasí a můžete vyrazit. Kam, to záleží čistě na vašich preferencích. Myslete ale na bezpečnost, v těchto horách vás nikdo omylem nenajde.

Kam ještě?

I trochu na jih se dají najít pěkné hory. Zatímco třeba Fulufjället je spíše odpočinkovou destinací, v takovém Sareku se toho dá najít o dost více, zejména úplná nekonečná divočina. Pochopitelně s losy, soby i medvědy. Za návštěvu stojí rozhodně i Jämtland s vrcholy Sylarna, Storsylen nebo Helagsfjället, ale ten si nechte spíše na jaro, ideálně duben – bude tam totiž ještě hromada sněhu, na které si za již dost dlouhého dne užijete perfektní backcountry lyžování nebo skialp.

Krajina Jämtlandu

I v samotném Abisku, které je národním parkem a odkud se vyráží na Kungsleden, se dá strávit dlouhý čas, a to zejména v zimě. Díky častému jasnému počasí je to totiž vyhlášená destinace pro lovení polární záře. Turistický byznys tu vybudoval spousta firem specializovaných na zážitky, takže můžete třeba spát v iglú, jezdit na skútru nebo jezdit za psím spřežením, nám ale přijde mnohem lepší si počkat na úplněk a sjet nějaké kopce na skialpech v čerstvém prašanu. Tma je ale prakticky celodenní, tak si vezměte dobré čelovky.

Možná vás napadne, jak se vůbec na sever dostat. V zásadě máte tři možnosti: letadlem, což nedoporučujeme, autem, což je jen pro otrlé, nebo kombinací letadla a vlaku – do Stockholmu doletět a pak si užít noční vlak, který do Kiruny jezdí každý den. Nejlepším obdobím na návštěvu je rozhodně podzim, většina komárů už zmizela a všechna flóra nádherně zežloutne

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here