Dufourspitze: druhá nejvyšší hora Evropy, tak trochu mimo zájem

Zeptáte-li se průměrného člověka na nejvyšší horu Evropy, neváhá ani vteřinu. Zeptáte-li se ho na druhou nejvyšší (a zároveň nejvyšší švýcarskou), začne tápat – Matterhorn? Eiger? Ani jedno. Dufourspitze, nenápadný vrchol vystupující z masive Monte Rosa, je s výškou 4634 m n. m. skutečně druhou nejvyšší horou Evropy (nepočítáme-li Kavkaz, pochopitelně).

Nejvyšší vrchol Monte Rosy, Dufourspitze

Monte Rosa (kde je Dufourspitze nejvyšší vrchol) je přitom zvláštní masiv. Na několika kilometrech se nachází hned 9 vrcholů, z nichž většina je dosažitelná i pro relativní lezecké amatéry. Hora v podstatě leží na italsko-švýcarské hranici, ale její nejvyšší vrchol je mírně posunut do Švýcarska. Ten hraniční je přitom jen o 34 výškových a pár set horizontálních metrů jinde, byl ale zdolán až o sedm let později – hraniční hřebínek se dlouho považoval za nepřekonatelný.

Nenápadná dáma

Na východ se z masivu do údolí prudce řítí 2400m vysoká stěna, na druhou stranu je velmi mírný ledovcový svah, který umožňuje výstup i začátečníkům. V zimě se to na něm hemží skialpinisty. Na panoramatech byste ale nejvyšší vrchol měli problém rozeznat, nenápadně vystupuje z celého hřebene. Možná proto nikdy nedosáhl popularity Matterhornu nebo Eigeru.

Normálka z chaty Monte Rosa

Klasická cesta dosahuje obtížnosti AD-. Nejedná se tedy o žádné profilezení, není to ale také nic, co by bylo vhodné pro začátečníky. Celá cesta začíná ještě daleko před vrcholem. V obci Täsch musíte nechat auto, abyste veřejnou dopravou mohli dojet do Zermattu (tam totiž nesmí auta se spalovacím motorem).

Chata Monte Rosa

Z Zermattu je na výběr hned několik variant. Můžete se pěšky vydat směrem k chatě Monte Rosa (2990 m n. m.) přes ledovec Gornergletscher. Počítejte ale, že by vám to zabralo hned několik nezáživných hodin. Kratší (a o dost dražší varianta) vede jednou z mnoha švýcarských zubaček. Z Zermattu se jede do konečné zastávky Gornergrat/Rotenboden, vystoupáte přitom přes vertikální kilometr. Musíte opět sejít k ledovci Gornergletscher, přejít ho a vystoupat k chatě Monte Rosa.

Na vrchol přes ledovec

Na chatě je obvykle velmi brzký budíček, klidně ve dvě až tři ráno (podle toho, kdy vychází slunce – čím dříve, tím brzčí budíček). Začátek vede kamenitým svahem, než dojdete do cca 3300 m n. m. k ledovci Monte Rosa Gletscher. Na ledovci je ve většině případů doslova vychozená dálnice, která vás bez problémů dovede až do sedla Satteldole.

Masiv Monte Rosy jako na dlani

Odtud je to už asi jen 200 výškových metrů na vrchol směrem na východ. Leze se místy terénem UIAA II+, občas se jde po hodně úzkém firnovém hřebeni. Dost často se tu navíc tvoří fronty, kdy se na hřebenu sekne nějaká skupina s vůdcem. Těsně pod vrcholem je poslední krizové místo, komín, kde musíte použít cepín i mačky a doslova vylézt nahoru.

Alternativou je využít sedlo Silbersattel, odkud se na vrchol stoupá ze severu. Cesta je to podobná jako ze Satteldole, jen je možná lehce náročnější a nebezpečnější. Výstup do sedla je navíc podstatně strmější. Obyčejně zde ale zase bývá o dost méně lidí.

Devět za dva

Na Monte Rosu se jinak než normálkou skoro nechodí, ale je tu podstatně zajímavější alternativa – přejít všech devět vrcholů Monte Rosy za dva dny. Obyčejně se začíná od horní stanice lanovky Punta Inden, odkud se v podstatě nepřetržitě jde na sever. Z lanovky je nevhodnější dojít k chatám Mantova či Gniffeti, kde je vhodné strávit první noc.

Přes ledovec Inden se vydáte k prvnímu vrcholu Punta Giordani (4046 m n. m.). Ostatní vrcholy toho dne pak sbíráte jak na dlani – Piramide Vincent (4215 m n. m.), Schwarzhorn (4321 m n. m.), Ludwigshöhe (4341 m n. m.), Parrotspitze (4432 m n. m.) a Signalkuppe (4554 m n. m.), kde taky leží cíl prvního dne, chata Margherita.

Takřka všechny vrcholy, jen zahalené v mlze

Na ní je ideální přespat a druhý den sesbírat zbylé vrcholy – Zumsteinspitze (4563 m n. m.), Dufourspitze (4634 m n. m.) a Nordend (4609 m n. m.), odkud se přes chatu Monte Rosa vrátíte nudným ledovcovým sestupem, kde navíc hrozí trhliny, zpátky do bezpečného údolí Zermattu. Výhodou celé hřebenovky je její relativní nízká nebezpečnost, speciálně v porovnání s jinými podobnými podniky. Až do Zumsteinspitze její náročnost nepřekročí PD, tedy běžnou vysokohorskou turistiku na ledovci, poté už trochu přituhne, ale pořád se nedostanete přes AD.

Ač jednoduché, pořád ledovec a velké hory

V předchozích řádcích jsem několikrát zmiňoval, že výstup je poměrně jednoduchý. To samozřejmě platí, ale je to vztaženo k ostatním horským vrcholům. Je nutno brát v potaz, že se pohybujete na ledovci, kde potřebujete být navázaní, mít mačky a cepín a umět je použít. Ve vysoké nadmořské výšce je nutné nepodcenit aklimatizaci.

Měli byste také umět sledovat počasí a v případě, že vám nepřeje, nebát se výstup otočit. Při finálním výstupu na hřebínku je dobré umět se jistit obhazováním o kameny/skály. Pokud si čímkoliv z výše uvedeného nejste jistí, je dobré začít na menších alpských kopcích (třeba Johannisberg u Grossglockneru) nebo si zaplatit vůdce, který vás nahoru provede. Zájezdy z Česka začínají cca u 1000 eur.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here