Tělo nechť každodenní své hýbání má
Cvičím už dlouho. Vlastně dá se říci že většinu svého života. Dneska je mi 23 a kromě několika prvenství na MČr v řeckořímském zápase, s kterým jsem již skončila mě naprosto uchvátila posilovna, pro některé lépe FITNESS. Je to už nějaká ta doba, co přichomýtla jsem se do těchto prostor s nadějí vytvarování postavy a nějakýho toho kila dolů. A tak jsem se tam tak plácala pár měsíců ,než jsem si řekla, že sem se už dlouho nikam nehnula,co se lepších výsledků mé postavy týče. Proto jsem se rozhodla,že oslovím tamního osobního trenéra, zatím na pár tréninků. Začaly jsme trénovat dle něj, stravu jsem zatím moc neřešila.. On sám závodil v kulturistice,takže rozhodně věděl, a ví o čem mluví. Zezačátku mé tréninky nebyly tolik intenzivní, pamatuji se,že jsem chodila 4x týdně a byla jsem ráda,postupem času jsem se ale zlepšovala a zjistila, že stroje vesměs vůbec nepotřebuji a zaměřila jsem se na činky (dneska s velikánskou oblibou) a na spíše silový trénink. Prostě to, že mi vyhovujou větší váhy, jsme zjistily velice brzy. Dneska je to půl roku, co posiluji,pravidelně a vesměs se POSILOVNA stala mou náplní života. Jiných aktivit jako zaměstnání,tancování,studování a focení je dost ale na posilování si udělám čas vždycky. V průběhu toho půlroku, co trénuji poctivě jsem se rpzhodla,že bych chtěla mít nějaký cíl, nějakou ještě větší motivaci než jen pěknou a postavu a kondici(kterou si udržuji Spinningem),a tak jsem se přihlásila na letošní závody ve fitness, Vitalmax Open – kulturistika mužů, žen, masters a juniorů – POHÁROVÁ SOUTĚŽ – je to nemistrovská soutěžes otevřenou účastí.
