GR20 na Korsice: jeden z nejnáročnějších treků v Evropě

Jakkoliv můžeme mít Korsiku, středomořský ostrov patřící Francii, spojenou primárně s plážemi a dovolenou u moře, ve vnitrozemských horách se nachází jeden z klenotů evropského trekingu. Dálková trasa GR20 má 180 km, převýšení okolo 14 vertikálních kilometrů a obvykle se chodí okolo dvou týdnů – ne, že by to samozřejmě nešlo rychleji, aktuální rekord je okolo 4 dnů.

Typická krajina jižní cesty korsických hor

Cesta je rozdělena na dva relativně podobně dlouhé úseky železniční stanicí (a průsmykem) Vizzavona. Zatímco severní část je velmi skalnatá, exponovaná a obecně vhodná jen pro lidi, kteří se nebojí exponovaných technických míst a mají už pár treků za sebou, ta jižní je naopak vhodná skoro pro kohokoliv. Většinou se trasa chodí ze severu na jih, nejvhodnější období je od června do října. Vody je všude dostatek, jídlo si buď můžete vzít s sebou nebo používat servis mnohých chat.

Začátek na severu

Na Korsiku je velmi jednoduché se dostat, ať už zvolíte leteckou cestu s některým z lowcostových přepravců nebo pozemní cestu a trajekt z italského Livorna. Ať tak či tak, ideálně autobusem nebo stopem se pak budete muset dopravit do malé vesničky Calenzana, asi v 400 m n. m., kde trek oficiálně začíná.

Klasické červenobílé značky vás pak několik následujících dní ponesou směrem na jih. Nadivoko (ve stanu) se tu oficiálně spát nesmí, ale chat po cestě potkáte asi dvacet, takže možnosti denní variability etap jsou poměrně velké. Než abychom tak psali konkrétní denní rozpis, spíš vám dáme seznam těch nejhezčích a nejdůležitějších míst. Na chatách se dá spát jak vevnitř (obvykle 10 – 20 euro) nebo v jejich okolí ve stanu (pár euro). Všude je přísný zákaz rozdělávání ohňů!

I na Korsice samozřejmě platí, že váš může překvapit nepříjemné počasí

Skalnatým severem u nejvyšší hory

Hned po startu z vesnice vás čeká takřka nepřetržité stoupání až do 2000 m n. m. Budete podcházet třeba hory Capu Landroncellu nebo Muvrellu, spát můžete třeba na chatách de l´Ortu di u Piobbu nebo de Carozzu. Z mohutných skalních štítů si občas na chvíli odskočíte do místních nádherných borovicových lesů. U všech chat je heliport, slouží tak mj. jako záchranářské stanice.

Po pár dnech dojdete k Haut Asco, malebné osadě a mj. výchozím bodem na nejvyšší horu celého ostrova, Monte Cinto (2706 m n. m.). Dříve se chodilo pasáží do sedla Col Perdu, což bylo běžně označováno za ferratu obtížnosti B, tato stezka je ovšem už pár let uzavřena a místo toho se chodí úbočím nejvyšší hory. Sice přijdete o krásný technický úsek, na druhou stranu stezka stoupá až do sedla 100 metrů pod vrcholem, není tak nic jednoduššího než si na něj také vyjít, zabere vám to jen pár minut

Nemusíte se však báti, i na této, původně vedlejší trase, se pár řetězů najde. Měli by to však zvládnout všichni. Pod horou se pak nachází chata Tighiettu.

Vysokými štíty až k průsmyku

Cesta dál na jih bude pár desítek kilometrů relativně monotónní. Ne snad ve smyslu výhledů – naopak, tam se bude střídat jedna nádhernější scenerie za druhou –, ale ve smyslu profilu trasy. Vylezete na hřeben, zklesáte do údolí, potkáte chatu, vylezete na kopec, chata, jezero, údolí, hřeben a tak pořád dokola. Fyzicky to tu je velmi náročné.

Capu Tafunatu kousek od trasy GR20

Po několika dnech treku potkáte Col de Vergio (cca 1400 m n. m.), nejvyšší silnici na Korsice a první pořádný dotyk civilizace. Kousek od něj se poté nachází Lac de Nino, jedno z nejkrásnějších jezer celého pohoří. Odtud je to ještě pořádný kus cesty přes několik sedel (např. Bocca alle Porte (2225 m n . m.), Bocca Muzzella (2206 m n. m.), několik chat (např. Refuge de Petra Piana) a hor (např. Pointe Muratello (2081 m n. m.) do sedla Vizzavone, o kterém jsme se zmínili už na začátku.

Od železnice dál na jih

Mnoho lidí ve Vizzavone nasedne na (poměrně drahý) vlak a nechá se odvézt k moři, protože ta nejatraktivnější část GR20 tu už skončila. Úzká pěšinka lámající se na hřebenech skal vystřídá cesta vinoucí se na loukách a v hlubokých lesích. My ale pořád doporučujeme pokračovat. U železnice se dají mj. dokoupit zásoby. Výškové rozdíly ani výška jako taková ani zdaleka nedosahují rekordů jako na severu, což ovšem neznamená, že by procházka byla růžovou zahradou, pořád tu pěkných pár výškových kilometrů nastoupáte.

Vrcholů a sedel zde sice také nebude tolik, zase si budete výhledů více vážit. Vystoupáte mj. Punta della Cappella (2041 m n. m.). Budou se vám otevírat výhledy na Sardinii, širé moře a za dobré viditelnosti uvidíte i italské Apeniny.

O vodu na Korsice není nouze

Závěr v Concu

Poslední vrchol vyšší než 2000 m n. m. bude Monte Incudine (2134 m n. m.), kde se můžete naposled rozlučte s výhledy. Odtud už to bude převážně z kopce až do konce troku. Jak už to ale na Korsice bývá, převážně z kopce pořád znamená několik sedel, do kterých budete muset vyšlápnout.

Úplný závěr treku je ve vesnici Conca (300 m n. m.). Po projití koncovou bránou můžete už jen odstopovat na pláž a konečně si vychutnat vyhlášené korsické víno.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here