Hochkönig: jak na vrchol tohoto alpského velikána?

Hochkönig je jedna z nejbližších „vysokých“ hor z České republiky – nachází se totiž jen pár desítek km od Salzburgu, který je z Prahy jen pár hodin jízdy. Hora, jejíž název doslova znamená „Vysoký král“, výrazně vystupuje nad okolní terén. Ještě aby ne, když její výška málem začíná na 3, má totiž 2941 m n. m.

Vrchol Hochkönigu při západu slunce

Čím je však Hochkönig tak speciální oproti jiným horám východních Alp? Hned dvěma věcmi – za prvé, jeho prominence je více než 2000 m, tj. abyste se dostali na jinou, vyšší, horu, musíte nejprve více než dva výškové kilometry zklesat. Díky tomu je vidět z opravdu velké dálky. Za druhé, na jeho severním úpatí se nachází jediný náhorní ledovec východních Alp (Übergossene Alm). Bohužel na něm lze krásně ilustrovat důsledky globální změny klimatu, kdy se jeho rozloha každým rokem zmenšuje (z 5,5 čtverečních kilometrů už nemá ani 2.

Zatímco na sever hora postupně klesá do údolí potoka Blühnbach, na jihu tvoří strmé, více než kilometr vysoké vápencové stěny viditelné ze široké dálky. Zima sice už pomalu nastupuje, ale to nám nebrání si dělat plány třeba na příští sezónu, pojďme se tak podívat, jak nahoru.

Normálka z jihu

Začnete v sedle Dientner Sattel (1342 m n. m.), odkud budete stoupat směrem k chatě Erichhütte (cca 1600 m n. m.). Odtud se pokračuje poměrně strmým stoupáním až do sedla Hohe Scharte (2234 m n. m.). Z něj pak ještě strmější pěšinou přímo uprostřed vápencové stěny až do sedla Birgkarscharte (2844 m n. m.). Celé 1700m převýšení překonáte jen na pár kilometrech, buďte si tak radši jisti, že to zvládnete.

Matras haus na vrcholu

Po vápencových plotnách poté až na vrchol Hochkönigu, kde je chata Franz-Eduard-Matras-Haus. V ní se dá buď přespat, nebo se stejnou cestou vrátit zpátky. Počítejte minimálně 4 hodiny nahoru a další 3 hodiny dolů, je tak záhodno vyrazit brzy ráno. Výhodou této cesty je jižní orientace, a tedy obvykle méně sněhu než na jiných cestách.

Pozvolně z východu

Asi nejjednodušší cesta, alespoň co se týče strmosti výstupu, vede od východu. Začíná se u Arthurhaus, odkud se vydáte k horské chatě Mitterfeldalm (cca 1650 m n. m.). Výstup se poté přibližuje směrem k Torsäule, obrovské vápencové věži, aby dál po skalních plotnách pokračoval směrem k vrcholu. Po značnou část roku jsou tu zbytky sněhu, snad kromě srpna a části září vždy oceníte sněžnice a/nebo mačky.

Cestou se vám budou otevírat krásné vrcholy na Dachstein, po vystoupání na vrcholové plató poté i na nedaleké Steinernen Meer. Cesta tam i zpět vám zabere minimálně 11 hodin, zvažte tak, jestli raději nahoře nepřespat (pokud ano, je potřeba dopředu rezervovat!)

Po ledovci ze severu

Jako všude na horách, i tady platí – pozor na počasí!

Severní cesta je také poměrně pozvolná (alespoň pokud počítáte 13 km a 2000 výškových metrů jako pozvolné stoupání). Začíná se v obci Werfen, bez jakýchkoliv nástrah se pokračuje k Ostpreussen Hütte (1600 m n. m.) a dále pod vrcholem Eibleck a okolo bivakovací jeskyně, kam se dá schovat v případě nepřízně počasí.

V závislosti na výšce sněhové pokrývky budete ale muset časem chtě nechtě nasadit mačky, cepíny, sedáky a lano – půjdete totiž po ledovci, ve kterém se (ač v malém množství) vyskytují trhliny. Mnoho místních sice základní ledovcová pravidla ignoruje, ale jak se v angličtině říká, better safe than sorry.

Nebezpečně ze západu.

Možná je někomu divné, že se nahoru chodí ze všech čtyř světových stran, ale skutečně tomu tak v tomto případě je. Cesta ze západu má mnoho subvariant – můžete vyrazit až od Königsee a přejít velkou část Kamenného moře, případně se napojit některým z bočních údolí. Ať tak či tak, skončíte v sedle Torscharte (2246 m n. m.).

Odtud můžete buď extrémně vzdušnou cestou na Hochseiler (2793 m n. m.; opravdu jen pro ty, kteří netrpí závratěmi), případně méně vzdušnou, ale pořád dost nebezpečnou cestou tento vrchol obejít z východu. De facto se jedná o ferratu, s ferratovým setem tak neprohloupíte. Na obou cestách také budete tak jako tak překonávat sněhová pole, sněžnice a nebo mačky tak přijdou vhod.

Sněhová pole, ktará potkáte skoro po celý rok

Ať tak či tak, skončíte v sedle pod Lamkopfem (2846 m n. m.), odkud po hřebeni jednoduše pokračujte, dokud se nepotkáte s jižní cestou u vrcholu Hoher Kopf (2875 m n. m.)

Ferraty a lezení

Díky své vápencové „čistotě“ a kompaktnosti skály patří celý masiv mezi vyhledávané cíly všech, kterým není jištění cizí. Ferrata Königsjodler, která se v půlce odpojuje od jižní cesty, patří mezi nejdelší a nejobtížnější (D) ferraty celého Rakouska. Počítejte s několika skalními věžemi, lanovými mosty, prudkými žebříky, ručkováním po laně atp. Nevýhodou je její popularita – abyste neměli obří frontu lidí, musíte vyrazit opravdu brzo ráno, nebo někdy mimo sezónu, ideálně pozdě na podzim.

Lezci vyhledávají jižní stěny Torsäule, případně Schoberkopf nebo Flachfeld. Samotný Hochkönig nabízí na své jižní straně desítky různých cest různých obtížností. Zejména kvůli své délce pak většina z nich patří k těm nejzajímavějším, co se dá v rakouských Alpách nalézt. Vrchol je vyhledávaný i v zimě, zejména východní a severní cesta je často využívaná skialpinisty.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here