Hora Říp patří k dalším místům, které by podle nepsaných pravidel asi měl navštívit každý alespoň trochu vlastenecky smýšlející občan naší země. I když je samotný výstup na horu Říp „událostí“, lze si potěšení z něj prodloužit velmi pěknou pěší procházkou do Roudnice nad Labem. I s prohlídkou Roudnice bude mít výlet asi jen třináct kilometrů. Až na jeden nepříjemný (ale zvládnutelný) úsek na Řípu není výlet náročný. Mohou se něj vydat i rodiny se zdatnými předškoláky (kočárky neprojedou). Turistické hole najdou uplatnění.
Z pověsti O Čechovi
„Tak brali se nejprve končinami příbuzných plemen, až přešli hranice charvátské země, až přebrodili Odru řeku a vstoupili do neznámých, hornatých končin.I tam našli ještě osady, jejichž obyvatelé hovořili jako oni, a dále také v krajinách při Labi řece. Než jak přešli druhou tuto řeku, byl kraj pustší a osad shledali jen poskrovnu. Tak došli až ke třetí velké řece, Vltavě, kteráž divočinou tekla; když i tu přebrodili, počala si všechna čeleď stýskati, že není konce klopotné cesty a nikde stálého odpočinutí.Tu vojvoda Čech ukázal na vysokou horu, jež se před nimi modrala nad širým, rovinatým krajem, a děl: „Podejděme pod tuto horu, tam dětem, skotu odpočineme.“ Došli a položili se na úpatí hory, jež slove Říp.
Zdroj: Alois Jirásek, Staré pověsti české
Vzhůru na Říp
Ne, mistr Alois Jirásek, ani jeho předchůdci Kosmou počínaje, nebyli dobrými turistickými průvodci. Na horu Říp se proto raději vydejme s pohledem do současné mapy. Ty Jiráskem zmiňované řeky, břehy a směry by totiž mohly turistu notně zmást.
Hora Říp není nijak vysoká, její nadmořská výška je jen 455 metrů nad mořem, podle jiných zdrojů 460,8 m n. m. Vystupuje asi 200 metrů nad okolní plochou krajinu. Kopce České středohoří, které se vypínají od Řípu na severovýchod, jsou mnohem výraznější, dominantnější. Říp před nimi se jeví jako „úhledná zelená bábovka“.
Na Říp se chodí z Roudnice
Výchozím místem pro výstup na Říp bude Roudnice nad Labem, do které se turisté dostanou všemi prostředky, a ze všech směrů.
- Autem po E55 / D8 (sjezd na 240 – Roudnice),
- autobusem,
- vlakem.
Z Roudnice už pokračují jako „skalní“ pěší turisté. První úsek bude vlakem, a to z Roudnice do stanice Vražkov. Z Roudnice do Vražkova jezdí lokálka, motorový vlak, který je tak starý – a v takovém stavu, že není jasné, zda se jedná o „historickou jízdu“, anebo zanedbaný „vozový park“.
Po žluté značce až na Říp
Od zpustlého vražkovského „nádraží“ (?) se turisté vydají po žluté turistické značce, která je zavede až na vrch Řípu, takže ji musí celou cestu bedlivě sledovat.
Vlevo krásné panorama
Cesta provede vesnicí a pak odbočí vpravo. Mezi poli povede k lesíku, po jehož okraji stoupá mírně vzhůru. Po levé straně turisty provází krásný výhled na kužele Českého středohoří.
Pod vrcholem je někdy kluzko
Turisté lesem dojdou k první větší naučné ceduli týkající se Řípu a na křižovatku s modrou a červenou značkou. Od tohoto bodu cesta přestává být „idylická“. Turistické hole nacházejí uplatnění, zejména je-li po dešti. Poslední úsek cesty totiž poměrně ostře stoupá po blátivém podloží, kde jsou záchytnými body jen stromy a keře. Větší problémy zde ovšem mají dospělí, děti obvykle úsek zvládají bez zjevných potíží. V tomto exponovaném úseku turisty také mohou vylekat:
- cyklisté, kteří se přes zákaz vydávají s kolem na Říp a z neznalosti terénu si chtějí sjet „single“ cestu po žluté,
- anebo je mohou polekat četní volně pobíhající psi.
Říp prý býval holý
Když turisté dosáhnou kamenité části vrcholu, mají „vyhráno“. Už neuklouznou, naopak jim stezka vedoucí po vrstevnici vrcholu umožní to, co očekávali: výhled do české krajiny.
- Až do roku 1879 prý byl Říp bezlesý. Dnes téměř celou horu pokrývá dubo-habrový les. Dílčí výhledy do širokého kraje se nabízejí z několika skalních vyhlídek na úbočích hory.
„Kdo uvidí věže Prahy?“
Z bodu zvaného „Pražská vyhlídka“ jsou prý viditelné i pražské věže, ale takové štěstí na počasí je málokdy.
„Svým tvarem je Říp stolová hora s vrcholovou plošinou ve tvaru elipsy s delší osou ve směru S-J dlouhou 850 m a kratší osou 500 m. Jde o pozůstatek jádra třetihorního vulkánu, který se tyčil do výšky více než 1 km nad úroveň dnešního vrcholu. Říp je dnes již značně snížen zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí,“ uvádí česká verze Wikipedie.
„Zdejší sodaliticko nefelínický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetické anomálie, které se projevují výchylkami střelky kompasu,“ připomíná se.
„Můžeme s tím nesouhlasit…“
První stavba, kterou turisté na Řípu uvidí, je roku 1907 postavena turistická Boumova chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na zdi chaty je připevněn nápis „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp!“ Nápis o jehož původu se prý „nic neví“, budí u některých lidí trochu rozpaky, protože srovnává nesrovnatelné.
Občerstvení prodávané z okénka Boumovy chaty je zřejmě cenovým odrazem jedinečnost místa. Je ovšem na volbě každého, zda se občerství u okénka, anebo z vlastního batohu.
Románská rotunda z 12. století
Stavbou mnohem větší důležitosti je rotundu svatého Jiří. „Románská rotunda sv. Jiří byla původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Poprvé je připomínána roku 1126. Kostel, jehož zasvěcení bylo mezitím změněno na sv. Jiří, se v 17. a 18. století stal oblíbeným poutním místem. Od poloviny 19. století byl Říp nejednou dějištěm táborů lidu a národních manifestací. Současná podoba rotundy je výsledkem puristické přestavby v sedmdesátých letech 19. století,“ dočítáme se.
- Každoroční pouť se koná v neděli před svátkem svatého Jiří (24. dubna), související zábavní a kulturní program o následujícím víkendu.
Je psům na Řípu dovoleno vše?
Možná ne dost „šťastně“ je zvolen piktogram psa bez vodítka s nápisem „Povoleno“ na informační tabuli před vchodem do rotundy svatého Jiří. Vodiči psů jej asi chápou tak, že „psům je dovoleno vše“, a to nejen v rotundě (kam je zcela bez zábran volně pouštějí), ale v celém prostoru Řípu.
Psové nevědí o všeobecně platných zásadách, ani o pravidlech chování návštěvníků národní kulturní památky Říp, což ovšem musí znát a respektovat jejich lidský doprovod.
Po modré z Řípu do Roudnice
Cesta zpět povede po modré značce. Jedná se známou „klasickou“ (někdy také „starou“) cestu na Říp. Po té chodí „sváteční“ návštěvníci Řípu, kteří pod horou zaparkují automobil.
- Tip: Po této cestě se mohou (z parkoviště) eventuálně vydat i rodiny s dětským kočárkem (masivnějšího typu).
Na louce pod Řípem bývají mobilní stánky s občerstvením (nižší ceny než nahoře).
Krajina jako na dlani
Turisté překonají vozovku a vydají se po modré značce k Roudnici. Pohodlná cesta vede malebným krajem s nádhernými výhledy na kuželovité kopce a výraznou siluetu hradu Hazemburku na jednom z nich.
Cesta mezi Roudnicí a Řípem patří do „zlatého fondu českých pěších výletů“. Pro jsou na ní umístěny informační tabule s tipy na další turistické cíle v regionu.
Kde se vzala, tu se vzala rozhledna
Kratochvílova rozhledna na okraji Roudnice překvapí, a také potěší ty ty, do neradi stoupají k rozhlednám. Tato „velmi fešná“ rozhledna sice stojí nad městem, ale ve směru od Řípu se k ní sestoupí.
Zpět v Roudnici
Od Kratochvílovy rozhledny turisté sestoupí do města. Tam se zachovají podle zbývajícího času a zbývajících sil:
- odjezd domů (auto, autobus z náměstí, vlak)
- občerstvení (pozdní oběd / časná večeře, cukrárny, vinotéka),
- prohlídka města…
Roudnice nad Labem je město velmi zajímavé, a tak stojí za samostatnou důkladnější prohlídku.
