Jak se zlepšovat, když je venku zrovna ošklivě?

Už je tu podzim a s ním i déšť i zima. Na skály se nám nechce, protože nám mrznou ruce, do hor už jezdí jen opravdoví fajnšmekři, a to ještě hlavně za pohledem na barevné podzimní listí. Přece jenom ale nechceme, aby nám pracně nabraná letní kondice vyprchala mezi prsty. Naštěstí tu existuje řešení – umělé lezecké stěny a bouldery.

Vertikální pohled na lezeckou stěnu

Můžete argumentovat, že ty jsou přece nejnovějšími vládními nařízeními zavřené, a měli byste pochopitelně pravdu. Nařízení ale (snad) nepotrvají věčně a zima je s námi přece jenom půl roku, základní tipy byste měli znát už teď. Až nám lezecká centra otevřou, budete aspoň vědět, co čekat.

Na horolezení nejlépe natrénujete na stěně

Pro specifický trénink horolezectví jsou nejlepší lezecké stěny. Ještě o chlup lepší by možná byly ledopády, ale na ty má tak málo z nás přístup, že o nich takřka nemá smysl hovořit. Naproti tomu lezecká stěna se nachází pomalu v každém okresním (a občas i menším) městě. Výhodou i nevýhodou stěn je nutnost používat lano. Výhoda je to proto, že veškerou lanovou manipulaci můžete v klidu natrénovat než půjdete do skal, nevýhodou, že vás to někdo musí naučit. Pryč jsou ovšem doby, kdy jste museli půl roku chodit do oddílu, dnes si stačí zaplatit jednodenní kurz, kde vás naučí všechno, co byste mohli potřebovat.

Pak už stačí jen sehnat parťáka a vyrazit. Tedy moment, to už taky neplatí. Ve spoustě tělocvičen totiž najdete samonavijáky – do nich se cvaknete a lezete nahoru, kdy se do navijáku nahoře pomalu dostává lano. Když spadnete, asi vteřinu letíte volným pádem, než vás lano zarazí a pomalu s vámi sjede dolů. S lanem se potom dá lézt dvěma způsoby. Buďto najdete už natažené lano a budete lézt takzvaným top-ropem, kdy je každý pád v podstatě odsednutím, a nebo si lano expreskami sami nataháte. Nevýhodou je delší pád, je to ovšem pouze fyzický blok, zranění takřka nehrozí.

Pádů je potřeba se nebát

Lezení není vůbec jenom o síle, a tak se připravte na to, že vás hlavně na začátku budou „ztrapňovat“ mnohem hubenější kluci a holky. Mnohem víc totiž záleží na technice. Tady je pár tipů: Nesnažte se vše vytáhnout rukama, nechte většinu práce dělat nohy. Je lepší dělat několik kratších kroků než jeden silový. Silové kroky se snažte, pokud možno, dělat plynule. Když na chytu visíte, unavíte se méně, než když máte propnuté ruce. Nezapomeňte taky správně dýchat. Trénujte pády.

To byly tipy přímo pro lezení, teď ještě trochu teorie k tomu. Už ze země se snažte promyslet, kudy cestu polezete – je to podobné jako při slalomu v lyžování. Začínejte vždy lehčími cestami. S parťákem se střídejte v roli prvolezce. Nejvíce vás bude nejspíš limitovat síla prstů, proto je dobré chodit na hrazdy, kde je budete specificky trénovat (stačí třeba 2x týdně 20 minut). Všechny cesty jsou odstupňované, když budete lézt novou nejtěžší obtížnost, dejte si mezi pokusy klidně třeba 15 minut pauzu. Vyberte si lezečky vhodné pro vaši úroveň. Před každým tréninkem se taky nezapomeňte rozcvičit, významně to snižuje riziko zranění.

Bouldery mohou být ohromně náročné

Bouldery se od stěn radikálně liší především svou výškou. Zatímco stěny mohou dosahovat až několika desítek metrů, většina boulderů má do 5 metrů. Kvůli tomu se taky nemusíte otravovat s lanem – i když padáte úplně seshora, pohodlně spadnete do půlmetrové žíněnky na podlaze. Kromě lezeček tak nepotřebujete takřka žádné vybavení. Vylézt cestu navíc většinou trvá pár (desítek) vteřin

Takto vypadá klasický boulder

Některé tipy jsou stejné jako u stěny – rozmýšlejte se nad cestou, rozcvičte se, trénujte prsty atp., některé jsou ale docela jiné. Největší změna se týká obtížnosti. Ta jde u takto krátkých cest klasifikovat o dost hůř než u vícedélek na stěně, a může být výrazně ovlivněna vašimi fyzickými předpoklady – výškou, váhou, jestli vám jdou víc obliny nebo škrabky… Proto na čísla tolik nedejte, to, že vám zrovna tahle cesta nejde vylézt, může být třeba proto, že jste o 1 cm menší, než by bývalo bylo potřeba.

Ptáte se, co to obliny a škrabky jsou? V lezecké hantýrce se totiž uchytilo pojmenování chytů, a tak kromě oblin a škrabek najdete třeba madlo, lištu, díru, stisk, bočák a další. Chyty se pak dají chytnout otevřeným, polootevřeným a zavřeným způsobem. Více způsoby můžeme použít nohy – klasicky, nášlapem, patičkou, špičkou, na tření nebo tzv. kozou. I jednotlivé techniky mají pochopitelně svůj název: „jako na žebříku“, kříž, výměna, odtlak, traverz, skok a další.

Ukázka několika boulderových chytů

Ať už lezete na boulderu nebo stěně, nebojte se koukat na ostatní lezce. Třeba vám nechtěně ukážou, jak by se daná cesta měla ideálně lézt. A klidně se taky nebojte zeptat (platí zejména v otázce lanové techniky na stěně). Nezávisle na tom, kde zrovna lezete, hrajte si – zkuste jít klidně mixové barvy, traverzujte, vždyť to má být především zábava.

Nejlepší lezci světa většinou trénují především na boulderu. Mají totiž už zmáklou manipulaci s lanem a boulder jim umožňuje víc trénovat a sílu s výbušností. To ale neznamená, že to pro vás bude stejné. Ideální je boulder se stěnou střídat a v mezidobí ještě zajít na hrazdy potrénovat prsty.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here