Možná si ještě někdo pamatujete lezeckou sérii Adama Ondry, když s Českou televizí objížděl nejzajímavější lezecké oblasti Balkánského poloostrova. Ondra se tehdy soustředil na ty nejtěžší cesty, které se dají najít, ale v oblasti existuje hned několik oblastí, kde (nejčastěji francouzští nebo němečtí, v Makedonii i domácí) lezci navrtali desítky cest.
Lezení na Balkáně je o dost jiné než v Česku. Většina cest je víceméně nových, to znamená hlavně to, že jsou velmi dobře odjištěné. V Albánii je většina nových cest budována za pomocí dotací, které tamější vláda uděluje hlavně do těch turisticky nejzajímavějších oblastí. V Makedonii, kde mají lezci větší autonomii, jsou některé oblasti budovány i za účelem, aby si měli kde zalézt domácí lezci.
Šest oblastí v Albánii
Naše putování začneme v Albánii. Pro mnohé možná zapovězená destinace, ale tato země se mílovými kroky otevírá turistickému ruchu, a tak by byla škoda ji nenavštívit dříve než zbytek Evropy.
Nejsevernější dva sektory jsou v oblasti Valbone a Theth v pohoří Prokletije. Právě tady se stala ta nechvalně známá příhoda několika ztracených Čechů, ale vy se nemáte čeho bát. Obří vápencové skály v pohoří Prokletije by nabízely příležitosti k desetitisícům cest, v současnosti jich je tu ale jen pár. U Thethu se nachází jedna 10délková cesta na vrchol Ostschulter Arapi, u Valbone pak asi 15 sportovních cest od 5 od 7 obtížnosti.
Kousek od Tirany se pak nachází oblast Brar, právě v té jste mohli vidět Adama Ondru. Nachází se jen 20 minut od Tirany v podstatě nad dálničním tunelem. Ondra tu lezl 9b a ostatní cesty tu nejsou o nic lehčí – ta nejjednodušší je totiž 6c. Podobnou oblastí je Bovilla (45 minut od Tirany), kde už naleznete i o kus lehčí cesty.
Nádherný jih
Nejvíc lezeckého pokroku se v Albánii událo ale o dost jižněji, v oblastech Gjipe a Permet. Gjipe je pohádková pláž, která tvoří zakončení kaňonu. Zatímco nad vámi jsou hory vysoké přes 2000 m n. m., vy se koupete v průsvitné vodě – a k tomu si můžete vybrat jednu z asi 100 cest v obtížnosti 3 až 7, u moře i v kaňonu. V létě je tu velké množství turistů, doporučujeme tedy zejména v jaro a podzim. Lezení je tu ale něco neskutečného, však podívejte sami…
Druhá oblast je v Permetu, což je pro změnu oblast termálních pramenů. Úzký kaňon tu vysloveně láká k plávání (zejména v horkých letních dnech), ale vy si můžete užívat některé z asi 30 cest na dvou lokacích. Svou obtížnost si tu opět najdou všichni. Kvůli horkým termálům (cca 28 °C) a absenci turistů se sem nejvíce vyplatí jet v zimě.
Makedonská jeskyně
Poslední dobou platí, že ty nejtěžší sportovní cesty se lezou takřka výhradně v jeskyni, a nejinak je tomu v Makedonii. Jeskyně Mavrovo poskytuje množství cest všech obtížností, Ondra tu vytyčil projekt Czech trip (9a+). Nachází se kousek od Golem Korabu, nejvyšší hory jak Makedonie, tak Albánie, úplně se tedy nabízí tyto dvě destinace spojit.
Ještě jednu destinaci tu Ondrova výprava navštívila, Prilep. Nelezec by možná řekl, že je to prostě jenom louka, na které jsou poházeny obrovské kameny, lezci tu ale vidí ohromné boulderové příležitosti – těch je tu skutečně mnoho. Podobná oblast s názvem Plocha se nachází ještě kousek od městečka Stip.
Okolí Skopje
Ostatní lezecké oblasti už neposkytují cesty té nejvyšší obtížnosti, ale ruku na srdce, kdo z nás je potřebuje? V bezprostředním okolí Skopje se nachází dvě oblasti. Bislimska Klisura je víceméně tréninková oblast, má ale několik sektorů s asi stovkou cest, lezení je tu tak pro každého. Kaňon Matka má cest o trochu méně, ale na své si tu přijdou i ti nejzkušenější z nás – nabízí se tu totiž asi 10 vícedélek na Otmarovu skálu, která se klene nad celým kaňonem.
V Makedonii je ještě dalších pět lezeckých oblastí (třeba v okolí jezer Ohridu nebo Prespa), za zmínku už stojí ale jenom dvě – Demir Kapija je další z mnoha kaňonů, kde se leze v ohromných vápencových stěnách, Kadina je další tréninková oblast u Skopje, kde naleznete především cesty vyšších obtížností.
Pár praktických tipů
Albánie má ke všem svým oblastem sektorům zveřejněny topa a průvodce rovnou na internetu, navigace na skalách je tak velmi jednoduchá. V Makedonii je to o dost těžší, topa prakticky neexistují, a tak se člověk musí orientovat podle nápisů na skále, které jsou ale mnohdy už dost zastaralé. Alternativou je ptát se lokálních lezců na Instagramu/Facebooku, popř. když je zrovna potkáte na místě.
Co se týče transportu, přímo se nabízí letět. Vzhledem k množství materiálu, které s sebou člověk musí tahat, je nicméně asi efektivnější vzít auto. Do Skopje je to z Brna čistých 10 hodin jízdy celou dobu po dálnici, na jih Albánie je to pak ještě dalších deset (pokud se nedá jet přes Řecko, což ještě donedávna kvůli covidu nešlo, ale s příchodem léta to bude nejspíše bez problémů).
