Zima bezesporu skýtá obrovské možnosti, co se horolezectví týče. Málo lidí, nádherné výhledy, skialpové sjezdy v několika metrech prašanu… přesto to ale není pro každého. Pro ty z vás, kteří holdují spíše letním lezeckým aktivitám, tu naštěstí existuje i tak spousta možností – primárně všechny řecké, portugalské a španělské ostrovy. Díky své zeměpisné šířce a oceánskému klimatu tam o sníh zavadíte jen náhodou a s příjemnými „jarními“ teplotami si můžete užít i koupání v moři/oceánu. Vyrazit se dá pochopitelně třeba na Kanáry nebo Madeiru, dnes se ale budeme zabývat Mallorcou.
Dostat se na ní dá (minimálně) dvoudenní cestou autem, mnohem praktičtější je ale využít některého z lowcostovch leteckých přepravců. S trochou štěstí vás letenky vyjdou i na 20 euro. Pokud nebydlíte přímo v Praze, je výhodné podívat se i na letiště v podstatě ve všech sousedních zemích.
Nedostupná nejvyšší hora
Přestože je Mallorca zajímavá ve všech částech ostrova, nás, milovníky hor, bude zajímat převážně jen její severozápadní část, kde se nachází pohoří Serra de Tramuntana. To se táhne v délce 70 km podél celého pohoří.
S ním bohužel souvisí i největší nevýhoda celého ostrova – na nejvyšší hoře pohoří i celého ostrova, Puig Major (1436 m n. m.), se totiž v současnosti nachází vojenská základna, ke které se pochopitelně nedostanete. Místo toho se dá ale vystoupat na Puig de Massanella (1364 m n. m.), na který vede krásný, relativně technický výstup od vodní nádrže Embassament de Cúber, za odměnu se vám pak naskytnou výhledy právě na nejvyšší horu.
Ráj pro skalní lezení
Ze všech středomořských ostrovů, právě na Mallorce si určitě nejlépe zalezete. Nejvíce cest naleznete obecně na západě ostrova, a městeček Andratx a Calvia. Takřka povinností je navštívit sektor Puig de Garrafa, Sa Gubia nebo S’estret. Na každém z nich najdete 100 nebo i více cest! Obtížnosti jsou tu rovnoměrně zastoupeny všechny, vyberou si tak jak pokročilí, tak úplní amatéři.
Další oblast je mezi městy Soller a Inca, v okolí nejvyšší hory ostrova. Caimari je nejznámější sektor, je v něm 131 cest. Zajímavých je i 51 cest u Port de Solleru, zejména proto, že toto místo je jedno z těch nejlogičtějších pro ubytování.
Poslední oblastí je pak JV ostrova. Normálních skalních cest tu sice moc nenajdete, ale je to úplným rájem pro Deep water soloing – styl, kdy nelezete na laně, ale v případě pádu spadnete do hluboké vody. Ze začátku to je sice poměrně strašidelné, ale pokud máte pod sebou dostatečnou hloubku vody, určitě se ti zamilujete. Rozhodně doporučujeme vyzkoušet!
GR221 přes celé pohoří
Asi vůbec nejpopulárnější činností na ostrově je ale dálkový trek GR221. S délkou cca 120 km se obvykle chodí za 6 – 9 dní, v podstatě přechází celé pohoří Serra de Tramuntana. Přes takřka 5km převýšení patří mezi ty jednodušší evropské dálkové treky.
Největším problémem na celém treku je voda, respektive její nedostatek. Celé pohoří je totiž poměrně vyschlé, hospodaření s vodou je tak potřeba pečlivě plánovat. V podstatě se dá říct, že voda se dá doplňovat jen ve vesnicích a městečkách, kudy trek prochází. Výhodou je, že takřka každý den procházíte civilizací, nemusíte si tak s sebou tahat příliš mnoha jídla.
Kempování „na divoko“ je ve zvláštní legislativním vakuu, kdy sice je oficiálně zakázano, zároveň ale většina hikerů spí kdekoliv se jim zamane. Podmínkou samozřejmě je nezanechávat za sebou žádné odpadky. V případě, že máte rádi větší komfort, ubytovacích zařízení je ve vesnicích dostatek. Vemte si s sebou mapu, trasa je totiž relativně špatně značena.
Z Sant Elmu do Pollency
Obvykle se celý trek začíná v malém městečku Sant Elm, odkud se postupně vyráží směrem na SV. V první části (přibližně do města Soller) trasa neustále stoupá z hladiny moře na přilehlé vrcholy, nikdy ale nepřesáhne 1000 m n. m. Nejblíže k tomu budete u vrcholů Moleta de s’Esclop (927 m n. m.) a Puig Gros (938 m n. m.).
Ze Solleru se ale profil trasy změní. Dál na SV totiž budete procházet kolem nejvyššího dostupného bodu v sedle Coll des Prat (1205 m n. m.), odkud se dá nahoru jednoduše vyjít, byla by škoda to vynechat. Z tohoto nejvyššího bodu už je to pak v podstatě jen z kopce až do Pollency, kde trasa končí.
Canyoning nebo na kolo?
Nejen lezením a trekingem se dá dobře bavit, a Mallorca toho nabízí mnohem víc. Povinností je navštívit Torrent de Pareis, několik kilometrů dlouhou soutěsku. V případě suchého počasí to bude fajn boulderové lezení v obklopení několikasetmetrových srázů, v případě deště pak nádherný canyoning. V ústí soutěsky (známá Sa Calobra) se pak dá provozovat Deep water soloing.
Posledním „must do“ je pak projet se tu na kole. Na Mallorcu se pravidelně vydávají pro zimní trénink silniční stáje z celého světa a kolo jako takové skvěle funguje jako aerobní trénink pro lezení, byla by škoda to nevyužít. Dá se velmi snadno pronajmout a na místních dokonalých silnicích s minimálním provozem vás to zkrátka bude bavit. Nezapomeňte sjet do Sa Calobry (0 m n. m.) a na cestě zpátky si vyšlápnout Col dels Reis (682 m n. m.).
