Domů Sport Horolezectví Marmolada: jak na nejvyšší horu Dolomit?

Marmolada: jak na nejvyšší horu Dolomit?

Neštěstí, které se letos stalo na Marmoladě, jsme zaznamenali asi všichni. Obří kus ledovce, který spadl a hlavně lavina kamenů a sněhu, kterou s sebou strhl, zabila několik lidí, kteří se právě pokoušeli o výstupu. Další zranila Ačkoliv je tato událost i ve světě horolezectví mimořádně tragická, jde primárně o mimořádnou smůlu. Neměli bychom proto na svět hor nebo specificky Marmolady zapomenout – se stejnou logikou bychom nesměli nikdy sednout do auta.

Vrchol Marmolady i s nádhernými kopci všude okolo

Výstup na Marmoladu je totiž pořád jedním z těch nejhezčích výstupů, které můžete v Alpách udělat. Najdete při něm krásnou vzdušnou ferratu, jednoduchý ledovec, vrchol vyšší než 3000 m n. m. (konkrétně 3343 m n. m.) a překrásné výhledy na všechny strany do italských Dolomit, jejichž je nejvyšší horou. Kromě toho se dá zvládnout za jediný den.

Co se tehdy při tragédii stalo?

Fotky ani videa zde přikládat nebudeme, těch byl (a pořád je) plný internet. V první řadě je důležité napsat, že na Marmoladě tehdy panovala velmi nestandardní počasí, už několik dní byla na vrcholu i v noci +10 °C. Co dělá led při takových teplotách netřeba vysvětlovat – taje. Do geofyzikálních vlastností, proč taje také u skály a ne jen na povrchu, se pouštět nebudeme, faktem ale je, že odtrhnutí onoho převisu bylo za daných podmínek v podstatě nevyhnutulné a jen otázkou času.

Znamená to, že se nyní máme bát chodit pod ledovci, aby na nás zeshora nespadl? Ne nutně. Je ale mnohem více potřeba si uvědomovat podmínky, za kterých se taková neštěstí mohou stávat. Pro příklad, horští vůdci přestali v červenci úplně chodit normálkou na Mont Blanc, neboť riziko zasažení kamenem uvolněným z ledovce pro ně bylo příliš velké – obyčejný horolezců tam ale i přes riziko pořád chodilo mraky. Globální změna klimatu nicméně poměrně jasně předurčuje, že se podobné incidenty budou stávat čím dál častěji.

Výstup od Lago di Fedaia

CSkoro elý výstup od Lago di Fedaia při pěkném podzimu

Ledovec už nechme ledovcem a soustřeďme se na výstup. Ten nejčastěji probíhá od nádherného Lago di Fedaia (cca 2000 m n. m.). Kromě návštěvy muzea o První světové válce se tu hlavně dá dobře zaparkovat, což z něj činí ideální výstupový bod. Prvních 600 výškových metrů kolem Col de Bousc není vpravdě přiliš zábavných, ale můžete si jej teoreticky ukrátit lanovkou.

V praxi se to moc neděje, protože výstup je (jako všude na horách) dobré začínat co nejdříve a to lanovka obvykle ještě nejezdí. U Rifugio Capanna al Ghiacciaio v cca 2600 m n. m. se můžete občerstvit před dalším výstupem, stejně tak se tu dá i přespat, pokud byste plánovali delší horské dobrodružství. Toho je tu k dispozici spousta, celý hřeben Marmolady se skládá hned z 5 vrcholů (nebo více či méně, podle toho, co všechno počítáte za vrchol). Na jednom z nich dokonce sedí vrchní stanice lanovky, odkud se v zimě lyžuje dolů do údolí.

Po ferratě na vrchol

Z chaty vás čeká traverz pod severním úbočím. Nejdřív jdete lehce z kopce, abyste toto poté opět vystoupali nahoru. Směřujete do sedla Forcella Marmolada (2885 m n. m.), kde ferrata začíná. Posledních pár stovek metrů je ledovcových (nyní už se jedná spíš o zbytek kdysi mohutného velikána). Většina výprav se zde nejistí, pouze si nasadí mačky, ale rozhodnutí je podle stavu ledu vždy na vás. Zároveň je to také poslední místo, kde se lze rozumně otočit. Pokud byste tedy viděli černé mraky, na ferratu určitě nenastupujte.

Cestou na vrchol potkáte mnoho horských vůdců

Ferrata jako taková není úplně technicky náročná – obvykle se hodnotí jako obtížnost B. Mnoho míst je úplně bez jištění. Největším problémem tu jsou ochozené kramle, případně i do pozdního léta se vyskytující sněhová pole. Po celé cestě se vám bude otevírat výhled do jižní stěny, kde se odehrávají mnohem těžší lezecké výstupy. V úplném závěru vás buď suťové, nebo sněhové pole (podle podmínek budete možná muset nasadit i mačky) vynese až k vrcholovému kříži na vrchol s názvem Punta Penia (3343 m n. m.), nejvyšší hoře celého hřebenu Marmolady.

Na vrcholu je umístěna i malá budka poskytujícíc základní občerstvení a v nejnutnějších případech i nouzový nocleh.

Sestup

Stejně jako všude jinde na horách platí, že cesta nahoru je maximálně polovina úspěchu. Na Marmoladě to platí dvakrát, protože sestup je tu objektivně nebezpečnější než výstup. První část totiž vede po ledovci, který je už několik let ve velmi špatném stavu. Sestup v lanovém družstvu je tu nutný! Mezi základní výbavu na Marmoladu tak platí mačky, cepín, lano, sedák, helma a ferratový úvazek.

Obvykle vyšlapaná pěšina na ledovci vás tak dovede až k fixnímu lanu na skále, což je v podstatě jednoduchá ferrata. Ta vás dovede opět na ledovec, po kterém dojdete opět až k chatě Rifugio Capanna al Ghiacciaio. Podle stavu odtrhové trhliny je klidně možné, že budete muset i slaňovat.

Detail celé trasy – ferrata vedoucí po hřebeni a následný sestup ve žlabu za hřebínkem

Na chatě si klidně můžete dát pivo na uklidnění, na parkoviště už to bude jen po příjemné pěšině. Výstup vám celkově zabere něco mezi 6 – 12 hodinami, podle vaší kondice a aktuálních podmínek. Obvykle se chodí od června do září.

BEZ KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno