Na skialpy na jaře? Do Švédska!

České hory letos praskají ve všech a důvod je prostý – nemůžeme nikam jinam. Všechny alpské státy nám de facto praskali zavřeli hranice, přidali se k tomu zavřené sjezdovky, kdy se část sjezdařů přesunula do skialpinistických terénů, a dokud nám vláda neznemožnila pohyb mezi okresy, bylo prakticky nemožné o víkendu nejet v davu ostatních sportovců. Teď už mohou na skialpy jenom ti nejšťastnější z nás, je tedy čas vyrazit někam jinam – a Švédsko je pro to ideální.

Jarní skialpy ve Švédsku – ideální kopce a hodně slunce

Možná si říkáte, že Švédsko je přece placka plná lesů a jezer, a jistě máte v mnohém pravdu – první stovky kilometrů severně od Trelleborgu jsou takřka po rovině. Stačí ale vyrazit ještě kus severně nad Stockholm a otevře se vám nečekaně horská švédská divočina. Švédsko má k tomu ještě jednu velkou výhodu – pro vstup vám stačí antigenní test, který je v Česku zadarmo, není uplatňována žádná karanténa a i ostatní restrikce jsou tu velmi mírné.

Jämtland

Jezdí se tu první biatlonové světové poháry a má to svůj důvod – Östersund i celý přilehlý kraj Jämtland jsou velmi bohaté na sněhovou nadílku, sníh je tu většinou do listopadu až do května. Autem je poměrně těžké se sem dostat, ale stejně to je i jakýmkoliv jiným dopravním prostředkem, z Česka se určitě připravte na alespoň jeden celý den cesty (nejrychlejší je většinou let do Åre přes Arlandu s SAS). Když už sem ale konečně dopravíte, většinou to stojí za to.

V Jämtlandu lze vyrazit i na normální lyže

Čeká vás totiž několik desítek kilometrů velká náhorní plošina, kde se to jenom hemží túrami, na které se můžete vydat. Pomyslnou základnou je město Storlien, kousek od norských hranic. Z něj se vyráží na jih, do volného prostoru. Nejčastějšími cíly jsou hory Storsanen (1463 m n. m.), Fruntimmersklumpen (1308 m n. m.) a hlavně Storsylen (1762 m n. m.), nejvyšší hora celého pohoří.

Nádherné chaty

Ve skoro všech horách Švédska úřaduje SFT – Swedish tourist association. Švédská obdoba Klubu českých turistů spravuje po celém území desítky a stovky různě velkých chat. Nejvíc jich je na úplném severu, o kterém se bude bavit za chvíli, a právě v oblasti Jämtlandu.

Ačkoliv chataři na zimu většinou odcházejí, chaty jsou dále volně přístupné. Čeká vás v nich obvykle několik postelí, kamna, přichystané dřevo, záchranné jídlo, lékárnička a dost často i sauna – zkrátka všechno, co si můžete po celém dni na sněhu přát. Přestože chaty jsou volně přístupné, je normální za ně platit – obvykle cca 100 SEK/os./noc, čili zhruba 250 Kč.

Za polární září do Abiska

Ještě pěkných pár set kilometrů na sever od Jämtlandu se nachází NP Abisko, který je součástí nejznámějšího švédského treku Kunglseden. Díky svému zvláštnímu klimatu je Abisko vyhlášené pro sledování polární záře, což je asi největší tahák tohoto místa. Ráj je to ale i na skialpy.

Polární záře v Abisku

Z nadmořské výšky 300 m n. m. se dá vyrážet na nespočet různě vysokých vrcholů. Povinností je vrchol Slåttatjåkka (1186 m n. m.), který se nachází hned na vesnicí. Za ním už si lze jenom vybrat, jak daleko a vysoko budete pokračovat. Dá se klidně dojet až do Norska. O pár desítek kilometrů na jih se nachází město Kiruna.

Tu si možná ještě pamatujete ze zeměpisu jako město, kde se těží železná ruda, v zimě má ale o dost zajímavější potenciál; hodinu od něj totiž leží Kebnekaise (cca 2106 m n. m., ale záleží na sněhu), nejvyšší švédská hora. Přímo pod ní navíc leží Kebnekaise fjällstation, největší chata spravovaná Švédskou turistickou asociací. Celý výlet do Abiska a Kiruny lze navíc spojit do klidně několikatýdenního výletu, divočina Laponska totiž nemá takřka nemá konce.

Ráj v Hemavanu

Nejznámější (a dost pravděpodobně nejlepší) skialpinistická oblast Švédska ale leží ještě jinde, o nějakých 400 km na jih, na konci treku Kungsleden. Hemavan leží jen v nějakých 500 m n. m., ale jen o 10 km už se nacházejí vrcholy se 1700 m n. m, třeba Norra Sytertopen. Na své si tu přijdou jak úplní začátečníci – na většinu vrcholů se lze dostat po mírných svazích -, tak i úplní profíci – z druhé strany totiž většinou vedou prudké kuloáry.

Ráj v Hemavanu

Do Hemavanu, stejně jako do Åre a Kiruny, létá SAS, což je určitě nejrychlejší způsob dopravy.

Dávejte pozor!

Přestože švédské hory nepatří mezi ty evropsky nejvyšší, neznamená to, že nejsou nebezpečné. Hrozí tu úplně stejná sněhová nebezpečí jako všude jinde. Tím největším je pochopitelně pád lavin. V dubnu už na dalekém severu svítí slunce přes 14 hodin denně, což může ve sněhovém profilu nadělat velký problém. Velké nebezpečí hrozí zejména, pokud napadne nový sníh. Je tak velmi důležité mít s sebou lavinové vybavení a vědět, jak ho použít – sonda, lopata a pípák je to nejzákladnější minimum.

Dalšími problémy pak jsou ledovce (v těch nejvyšších polohách) a jejich trhliny, případně divoká zvířata – pozor musíte dávat jak na soby a medvědy, tak třeba i tetřevy.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here