Omalo – Kazbegi: Gruzínský trek, kde nikoho nepotkáte

Léto přímo vybízí k dovoleným v destinacích, na které jindy nemáme čas. O výletech do Gruzie se v posledních letech člověk dočetl takřka všude, ale jedna z mála výhod koronoviru je absence turistů na místech, kde jich předtím bylo plno – což by se ovšem o dnešních trecích říct stejně úplně říct nedalo. Do Gruzie aktuálně můžou vstoupit pouze plně naočkování, jinak musíte i s testem vstoupit do karantény.

Nejvyšší hora Shkhara má výšku 5193 m n. m., můžete si tak sami představit, že příležitosti k horolezení je tu nespočet. O možnosti vylézt na Kazbek (5033 m n. m.), jednu z nejsnazších pětitisícovek, jsme už psali, nyní se ale poohlédneme do odhlehlejších oblastí – do oblasti Omalo, Shatili a Kazbegi v Tušetii, jedné z nejúžasnějších krajin, které jsem kdy měl tu čest navštívit.

Kamenných pevností v nádherné krajině potkáte spoustu

Na treku se připravte na kompletní divočinu, tedy stan, vařič a papírovou mapu určitě s sebou. Vodu můžete brát z kteréhokoliv potoka, u místních se dá dokoupit víno, chléb a sýr. Na trek přes tři horská sedla, kde potkáte desítky kamenných pevností, si vyhraďte asi 8 dní čisté chůze.

Přístup jen pro otrlé

Dostat se do Gruzie není nijak velký problém – z Vídně, Prahy i ostatních letišť létá do Kutaisi a Tbilisi hned několik leteckých společností. Z Tbilisi se musíte dostat do vesnice Khemi Alvani (nejlépe taxíkem, případně maršrutkou, pokud se vám povede zjistit, odkud a kdy jede). Z Khemi Alvani do Omala vede velmi špatná cesta přes průsmyk Abano (2850 m n. m.), který odděluje celou oblast Tušetie.

Cesta je nesjízdná pro normální auta, k dispozici jsou nicméně vícemístné terénní taxíky. Počítejte s cenou okolo 400 Kč na jednoho a průměrnou rychlostí asi 15 km/h – 60km cesta vám tak zabere asi 4 hodiny. Alternativou je stopnout si náklaďák, který ale jezdí jen párkrát týdně. V zimě je cesta uzavřená, ale do oblasti (prý) létá vojenský vrtulník.

Omalo, středověká vesnice

Po strastiplné cestě se konečně dostanete do Omala, kde celý trek začíná. Významnou památkou je zde pevnost Keselo, několik set let stará pevnost postavená kdysi dávno Mongoly. Zbylo už jen pár kamenných věží, přesto stojí určitě za návštěvu. Podobných pevností potkáte v průběhu treku ještě několik.

Pevnost Keselo v Omalu

První část treku z Omala do Shatili má nějakých 75 km a zhruba 4 vertikální kilometry. První část vede ještě po šotolinové cestě, která spojuje poslední zbytky osídlení. Zatímco v dálce jsou vysoké skalnaté štíty, vy se budete toulat vesnicemi, kde nikdy nepotkáte víc než 20 domů. Místní jsou velmi přívětiví a v případě nouze se dá domluvit na přespání za pár korun.

Přes Atsunta pass do Shatili

Po dvou dnech cesty už ale necháte všechny vesnice za sebou a čeká vás jen nádherná divočina. Přibližně v půlce první části vás čeká Atsunta pass (asi 3500 m n. m.). Cesta spíš mizí v obrovském štěrkovém poli, kde vás každý krok bude stát dvakrát více sil. Z průsmyku si lze každopádně „pohodlně“ odskočit na nedaleký bezejmenný vrchol, který má podle našich měření těsně nad 4000 m n. m. (asi 4020).

Krajina po překonání Atsunta passu

Z průsmyku vás čeká dlouhý náročný sestup k ruským hranicím (v průběhu celého treku se musíte hned několikrát registrovat u gruzínských vojáků). Nedivte se, když po vás budou náhodní lidí chtít pasy – nejspíše to budou pohraničníci. Sestup jde nejdříve kamenným polem, postupem času po loukách a nakonec po štěrkové cestě. V Shatili vás nečeká nic jiného než… kamenné pevnosti. K tomu taky možnost zkrátit trek (maršrutka nejezdí příliš často, jen jednou týdne ve středu) a dokoupit zásoby jídla. Druhá část treku začíná právě zde, čeká vás dalších 60 kilometrů.

Nejnáročnější sedlo Isarthgele

Z Shatili trek pár kilometrů kopíruje hlavní cestu do Tbilisi, ve vesnici Giorgitsminda ovšem znova uhnete na západ a pokračujete v podstatě kolmo nahoru do sedla Isarthgele (asi 3500 m n. m.). Suťové pole je ještě náročnější než minule, sestup roklinou potoka je určitě nejnebezpečnější část celého treku. Občas je rokle zkrátka příliš nebezpečná a musíte traverzovat vysoko ve svahu. Po sestupu dolů máte už však to nejtěžší za sebou.

Shatili, vesnice doslova na konci světa

Náročná cesta s několikerým broděním však pokračuje až po setkání s řekou Assa. Již značně rozšířeným údolím se pokračuje do vesnice Akhieli, kde nepotkáte nic jiného než další kamenné pevnosti.

Přes poslední sedlo až pod Kazbek

To nejtěžší už možná za sebou, ale pořád vás čeká pěkných pár kilometrů. Dalším táhlým údolím musíte vystoupat do dalších sedla, Archotského. Ze třech sedel je nejnižší, má „jen“ 3250 m n. m. Z něj je to už jen posledních deset kilometrů do vesnice Juta. Můžete si vybrat, jestli si chcete ještě dalších 15 km přidat a až do Kazbegi dojít pěšky, nebo si už něco stopnete/domluvíte odvoz.

Kazbek, to může být pomyslná třešnička na dortu

V Kazbegi si každopádně můžete vybrat, jestli se rovnou začnete vracet do Tbilisi, což je díky přítomnosti jedné z nejdůležitějších gruzínsko-ruských spojnic dost jednoduché, maršrutky za pár korun jezdí každou hodinu, nebo ještě zkusíte poslední výzvu, vystoupat na pětitisícový Kazbek.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here