Pirin: středně náročná hřebenovka vhodná na konec léta

Ať už si o koronaviru a jeho dopadech na lidské zdraví myslíme cokoliv, situace v Česku, jak by řekl Václav Havel, není příznivá. Čísla nakažených, mrtvých i hospitalizovaných stále stoupají, stejně jako vzrůstá počet zemí, které nám nějakým způsobem – karanténou, testem nebo úplně – zavřely svoje hranice. Jednou ze zemí, které to ale zatím (k 23. 9.) nestihly, je Bulharsko, a právě tam se nachází šesté nejvyšší pohoří v Evropě: Pirin. Ten navíc disponuje výhodnou jižní polohou, takže i v pozdním září je tam relativně teplo.

Klasický pohled na Pirin

Jakkoli můžeme mít Bulharsko spojované primárně s dovolenou u moře v letoviscích jako Varna nebo Burgas, Bulharsko má mnoho co nabídnout i těm, co preferují aktivní dovolenou. Jsou zde perfektní destinace na lezení – jeskyně Prohodna, hora Vratsa nebo boulderové příležitosti na útesech Černého moře -, ale i na trekking. Navštívit lze třeba Starou Planinu, Rodopy nebo Rilu, kde se nachází i nejvyšší hora Bulharska, Musala (2925 m n. m.). My se ale budeme bavit o Pirinu, který se nachází od Rily coby kamenem dohodil.

Ze severu na jih

Pohoří se rozkládá severojižním směrem a z logiky věci dává největší smysl jít ze severu na jihu nebo naopak. My jsme vyrazili ze sedla Predel, kde jsme po celodenní cestě přespali ve stanu. Přestože stanování je v NP Pirin oficiálně zakázané, my jsme spali ve stanu celou dobu a žádný problém jsme neměli. Po cestě je nicméně dost chat, celá trasa tak jde ujít i bez stanu a spacáku.

První etapa je poměrně náročná – cca 15 km s převýšením 15000 metrů. Z Predelu se vyrazí prvně po asfaltu, který se ale po chvíli změní v pěšinu, která prochází nádhernou Baiuvi Dupki rezervací. Postupně procházíte bukovým a dubovým lesem, který se postupně změní v nádherný borovicový prales, který postupně přechází do klečové džungle. Po prvním vertikálním kilometru přejdete bezejmenné sedlo, od kterého se začne klesat k chatě Javorov, kde se lze občerstvit nebo i přespat.

Voda ze Suchodolského jezera je opravdu průzračná

My jsme místo toho pokračovali ještě k Suchodolskému jezeru, kde se nachází místo na pár stanů. Bonusem je, že voda z jezera je tak čistá, že ji lze přímo pít.

Druhý den je nejatraktivnější

Druhý den začnete nástupem na nejvyšší hřeben Pirinu, který přesahuje i výšku 2900 m n. m. Nejexpenovanější část hřebene má jenom šest kilometrů, ale její překonání vám určitě bude trvat několik hodin. Dobrou zprávou je, že si můžete vybrat ze dvou cest. Nejvíc zážitků rozhodně získáte na neznačené pěšině přes vrcholy, a že jich je – Razložki Suhodol, Baûvi Dupki, Baûvi Dupki 2, Baûvi Dupki 3, Banski Suhodol, Banski Suhodol 2, Kutelo a Kutelo 2. Druhou variantou je pak červená značka, která vede povětšinou úbočím těchto hor.

Hřeben Končeto umí být za větru i pěkně nebezpečný

Přibližně v polovině se dostanete k bivaku Končeto, kde lze v případě nouze přespat. Právě za ním ale přichází ta nejspektakulárnější část celého přechodu – hřeben Končeto. Asi dvě stě metrů balancujete na kamenech nad stometrovými srázy a jediné, co vás drží od pádu, je železný řetěz, který zde Bulhaři prozřetelně postavili. Celé místo je opravdu spektakulární, obzvláště, pokud zde zuří vichřice, která celý postup dělá podstatně obtížnější.

Když už je celá řetězová sekce za vámi, sejdete do sedla a vydáte se vstříc dalším řetězům, tentokrát vedoucím na Vihren (2914 m n. m.), nejvyšší horu celého pohoří. Z něj už je to jen pohodový vertikální kilometr dolů na chatu Vihren. Na ní se dá buď přespat, nebo můžete pokračovat ještě dál, jako jsme to udělali my, když jsme přespali u jezera Ribno Banderishko. Celkem to za druhý den dělá 12 km s 1000 metry převýšením.

Třetí den si oddechnete, čtvrtý je jen sestup

Třetí den vás čeká jen „krátká“ 10km etapa se 700 metry převýšením. Téměř veškeré převýšení nastoupáte na prvních kilometrech, potom vás pohodová hřebenovka dovede až k jezeru Tevno, kde je chata a oficiální místa na stan (za 3 leva na osobu). Protože trasu zmáknete už v brzkém odpoledni, můžete se jít ještě podívat na kopce v okolí, třeba na Momini Dvori (2722 m n. m.), Valâviški Čukar (2670 m n. m.) nebo Kamenitsu (2823 m n. m.).

Jezero Tevno je nádherné

Po tak trochu odpočinkovém dni je na řadě dát si pořádně do těla. Poslední den vás totiž čeká 30 km až do města Melnik. Veškeré převýšení (asi 200 metrů) naberete už na prvním kilometru, od té doby už se jde skoro jen z kopce. Širokým travnatým údolím zklesáte do výšky 1600 m n. m. k chatě Pirin. Následuje pěkná, asi 15km část borovicovodubovým lesem, která končí prudkým klesáním do vesnice Rozhen. Konečně se můžete trochu občerstvit, ale to nejzajímavější z celého dne vás teprve čeká.

Melnické pyramidy jsou dechberoucí

Potom, co minete Rozhenský klášter, se totiž dostanete do oblasti Melnickych pyramid – oblasti, kde voda vymodelovala neskutečně zajímavé tvary do pískovcové oblasti. Poslední tři kilometry se klesá právě těmito pyramidami až do vesnice Melnik, což je bohužel klasické turistické městečko – pořád tam ale můžete najít ubytování pod 200 Kč za osobu. A sprcha se po takhle náročném treku určitě hodí.

Celá trasa je k dispozici zde.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here