Setkali jste se někdy s pojmem polokonzerva? Pokud ne, nezoufejte. Seznámíme vás se vším, co se pod tímto označením může skrývat, a přiblížíme vám klady i zápory potravin zpracovaných tímto způsobem.
Co si představit pod pojmem polokonzerva
Samotný termín polokonzerva vychází z definice tohoto potravinářského výrobku, který je ukotven v zákoně č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích. Dále se pak tento pojem objevuje v několika navazujících vyhláškách a předpisech. O co ale vlastně jde?
Pasterované výrobky podléhají speciální katalogizaci
Téměř veškeré konzervované produkty podléhají své vlastní specifikaci. S ohledem na to, že se tímto způsobem jsou baleny zejména potraviny, je pak rozlišení jednotlivých obalových materiálů klíčové pro určení minimální doby trvanlivosti, ale také např. charakterizuje způsob přípravy takovýchto konzervovaných jídel.
Definice polokonzervy
Polokonzerva je tak hermeticky uzavřený pasterovaný výrobek, který je oproti běžně potravině možné označit jako trvanlivý, přesto však se s délkou trvanlivosti maximálně 6 měsíců při +5 °C nedokáže rovnat klasickým konzervám. Jedná se tedy o jakýsi přechodový stupeň mezi konzervou a volnou potravinou.
Jak poznáme polokonzervu na pultech obchodů
Ačkoliv jste termín polokonzerva poprvé zaznamenali až v našem článku, nejedná se o žádné vzácné či exkluzivní zboží. V obchodech je pak najdete poměrně snadno. Typickou podobou polokonzerv je plastová miska – nejčastěji na bázi polypropylenu – přetažená hliníkovou fólií, která zároveň tvoří samotné víko obalu. Tento typ obalů je oblíbený zejména pro turisty či cestovatele, kteří uvítají možnost sbalit si lehčí potraviny, a nemuset se tak tahat s těžkými konzervami.
Přesto se však polokonzervou označují také potraviny balené právě i v klasické celokovové konzervě, jejich typ zpracování však neumožňuje tyto výrobky skladovat déle než půl roku od data výroby, a musí být tedy klasifikovány jako polokonzervy. V tomto ohledu je tedy hlavním rozlišovacím znakem samotný výrobní proces, resp. rozmezí teplot při zpracování výchozích surovin.
Tradiční, avšak v poslední době stále více oblíbenou variantou polokonzervy je pak standardní zavařovací sklenice s kovovým víčkem. Výhodou těchto obalů je zejména možnost opakovaného použití pro uložení (nejen) potravin.
Zpracování potravin do polokonzerv
Kromě samotného obalu a data spotřeby se polokonzervy od „pravých“ konzerv liší samotným způsobem zpracování potravin, které jsou takto baleny. Tepelné rozmezí, při kterém ke konzervaci dochází, se standardně pohybuje mezi +80 a +100 °C.
Díky záhřevu pak dochází k částečné sterilizaci výrobku, tedy zahubení mikroorganismů, avšak některé druhy spor tyto teploty přežijí a jsou pak schopné vyklíčit. Proto se v tomto ohledu mluví spíše o pasteraci než o konzervaci, a právě díky tomu je pak omezena i minimální doba trvanlivosti na šest měsíců a optimální teplota skladování na +5 °C.
Druhy potravin pasterované v polokonzervách
Z hlediska typu potravin, které jsou běžně baleny do polokonzerv, neplatí pro tento typ obalu téměř žádné omezení. Nejčastěji však jsou tímto způsobem pasterovány zejména, paštiky, hotová jídla a z ryb. Právě rybí výrobky jsou pak nejčastějším typem potravin, pro které jsou polokonzervy nejvhodnější, a to zejména díky obecně kratší době trvanlivosti. V našich obchodech jsou však pravděpodobně nejoblíbenější paštiky, a dále pak polévky či hotová jídla, která jsou po krátkém tepelném ohřevu připravena ke konzumaci. Českou klasikou je pak například lančmít, který je velmi oblíbený nejen mezi turisty a cestovateli, ale i běžně v domácnostech.