Balkán je pro milovníky hor zaslíbené pohoří. Divocí psi, málo lidí, neprozkoumané vrcholy a pořádná porce dobrodružství, to všechno se pak kombinuje v pohoří Prokletije neboli Albánských Alpách. Ty se rozkládají na trojmezí Albánie, Kosova a Černé Hory. Na rozdíl od mnohých pohoří zde není jeden souvislý vysoký hřeben, namísto se tu můžete kochat desítkami menších – mnohdy velmi špičatých – hřebínků a údolí. K tomu připočtěte starobylé vesnice, kde se po staletí míchá islám a křesťanství a kde se ještě nedávno praktikovala krevní msta, a máte místo, které zkrátka musíte vidět.
Ač na jinak nedostupném Balkáně, zrovna sem se lze relativně snadno dostat. Autem to zabere zhruba celý den, ale využít lze i nově otevřenou leteckou linku z Vídně do albánského Kukese. Jen za pár desítek euro si tak lze ušetřit několik stovek kilometrů vlastního řízení. Z Kukese lze pak pronajmout auto, prozkoumat místní dopravu nebo nejjednoduššeji dostopovat až do pohoří, je to totiž jen pár desítek kilometrů. Alternativou je i letět do černohorské Podgorici. Nejlepším obdobím pro návštěvu je červenec – potoky ještě nebudou vyschlé a zároveň už vám v cestě nebudou překážet četná sněhová pole. Na konci léta už musíte tahat i několik litrů vody.
Ztracení Čechů
Komukoli v Česku řeknete název Albánie nebo Prokletije, okamžitě se mu vybaví případ tří ztracených českých studentů. V roce 2001 v oblasti Prokletije zmizeli dva kluci a jedna dívka, po kterých už se takřka nic nenašlo. Jediná stopa je zadržený pas jednoho z nich o několik později ve Velké Británii. Jako nejpravděpodobnější verze se zdá jejich zajmutí a následný nelegální prodej orgánů, oficiálně to ale nikdy nebylo potvrzeno.
Ať už byli zajati nebo se sami vlastní chybou zřítili ze srázu, faktem zůstává, že se událost stala před 20 lety během rozpadu Jugoslávie v přímém přenosu, následky v podobě rozstřílených budov si můžete ještě stále všimnout při průjezdu Kosovem. Nyní je celá oblast naprosto bezpečná a připravená na turisty, kdy vaším největším nebezpečím je velmi nepravděpodobná návštěva medvěda a v létě pravidelně přicházející odpolední bouřky.
Nejvyšší hora Černé Hory
Ač si to mnoho lidí myslí, nejvyšší horou tohoto balkánského státu není Bobotuv Kuk v pohoří Durmitor, ale Zla Kolata – ta je přitom s výškou 2535 m n. m. vyšší jen o 12 metrů. Výstup na ní je relativně technicky jednoduchý, jen je dlouhý – ať už z černohorského Vusanje nebo z albánského Valbone, jsou to takřka 2 vertikální kilometry na necelých 15 km. Cesta je značená a chodí tu i docela hodně turistů, takže se není kam ztratit.
Z vrcholu se vám otevře výhled na spoustu okolních hor, z nichž mnohé jsou vyšší i zajímavější. Právě to dělá ze Zlé Kolaty tak trochu znouzectnost, nebýt to totiž nejvyšší hora nějakého státu, nebyl by vpravdě důvod na ni chodit. Jedna taková hora – Maja Kollatës v Albánii – je o 17 metrů vyšší a je přitom jen 400 m po hřebenu dále. Spoustu dalších potom vidíte na půlce horizontu.
Na Maja e Jezercës (2694 m n. m.)
S nejvyšší horou celého pohoří je to už ale jinak – tam vás čeká velmi zajímavý několikadenní výstup. Takovým improvizovaným basecampem jsou jezera Liqenjtë e Jezercës. V nich je mimořádně hezké koupání, ale vzhledem k žádnému přítoku – vodu získávají jenom ze sněhu – v srpnu pravidelně vysychají. Pokud tedy půjdete až v pozdním létě, musíte si s sebou brát vodu na alespoň dva dny. K jezerům se jde nejlépe dostat z Gusanje, případně dvoudenním trekem z albánského Thethu.
Od jezer je to pořád skoro vertikální kilometr, prvně vedoucí velkým údolím, kde půjdete sněhem a sutí. Po příchodu do sedla v cca 2300 m n. m. ale začne přituhovat. Strmou sutí se dostanete až ke komínu, kde se v podstatě jedná o lezení II-III UIAA – a pozor, rozhodně tu je kam spadnout. Jsou tu k dispozici i nýty, pokud byste se chtěli lanem odjistit. Následně je potřeba vyjít strmým suťoviskem na závěrečný hřebínek, odkud je to dál hračka. Největším nebezpečím je tu bezpochyby padající kamení, lze jen doporučit helmu.
Přechody sedel
Prokletije nabízí i překvapivě hodně možností pro ty z vás, kteří třeba úplně neholdujete zdolávání vrcholů a přechodům na těžko. Je tu totiž možnost krásných přechodů nalehko přes sedla se spaním v guesthousech dole. Tam můžete počítat s maximální albánskou pohostinností – panáky rakije na účet podniku jsou tu samozřejmost. Vždy jde o cca 15 – 20 km s převýšením okolo kilometru. Jde jít třeba z Rragamu do Thethu přes Valbona pass (1795 m n. m.), z Valbone do Vusanje přes sedlo Farumi (2100 m n. m.) nebo z Thethu do Vusanje přes Qafa e Pejes (1710 m n. m.).
Bigwallové lezení
Značka v těchto horách vede jen na pár kopců. Pokud však máte elán, vybavení a zkušenosti, možnosti jsou tu takřka neomezené. Sportovky tu pochopitelně nenajdete žádné, takže je potřeba být si jistý při vlastním postupovém jištění, ale ty možnosti, které se vám otevřou… Takřka ze všech kopců je vidět třeba hřeben Karanfili, který svými špičatými vápencovými věžemi musí přitahovat i absolutní nelezce.