Jak správně začít s nejmenšími při basketebalu?
Zajímá Vás, jak začít s malými dětmi efektivní a zároveň efektní metodou? Pojďme se společně zkusit dobrat zdárné metodiky.
U našich nejmenších je nejdůležitější nikdy nepřestat v rámci nácviku „hrát hru“. Malé děti si potřebují hrát a tak je nutné k tomu i směřovat celou naši metodiku. Malé děti nebaví běhat dokola kolem tělocvičny, je baví tělocvičnu obíhat v rámci úkolu nebo soutěže!
Jako odměnu za dobře odvedenou práci v posledním tréninku není špatné nechat jednoho svěřence vést rozcvičku. Tím se myslí, že trenér nastaví mantinely, ve kterých se je možno pohybovat a dítě tak rozvíjí svoje organizační schopnosti, což je v družstvu velmi potřeba.
První fáze tréninku
Pokud chceme u dětí(samozřejmě umírněnou formou) nacvičovat rychlost, je vhodné tato cvičení umístit do první třetiny tréninku. Nejde nám o vytrvalost, nýbrž o rychlost a postřeh. Nácvik opět podáme formou soutěží, ať už s míčem nebo bez míče. A tato úvodní soutěž nás může provázet celým tréninkem, což je zároveń i více motivující.
Pro zajímavost zmíním pár cvičení:
a)klasické „zástupové“ běhačky, kdy děti stojí v několika družstvech vedle sebe a mají za úkol co nejrychleji proběhnout postavenou „opičí dráhu“
b)děti se rozmístí dokola tělocvičny a „schoulí se do klubíčka“, klečí a hlavu maji mezi koleny…jedno dítě vyzveme a to začne utíkat a spoluhráče přeskakovat, koho přeskočí, ten vyráží na trasu. Pokud doskáču až na konec opět se schoulím a dělám překážku
c)postavíme ve zvolené vzdálenosti naproti sobě lavičky(dělší stranou), děti se na ně postaví zády k sobě. Na povel(píšťalka, tlesknutí) se musí otočit a přeběhnout na druhou lavičku. Cílem je se nesrazit ale zároveň se co nejrychleji dostat na soupeřovu lavičku a stát. Družstvo, které dřív stojí vyhrává. (nácvik postřehu, rychlosti a obratnosti)
Druhá fáze tréninku
V druhé fázi je záhodno věnovat se čistě technickým a basketbalovým nácvikům, jako je driblink, střelba, obrana… Opět existuje spoustu cvičení. Není dobré chtít po dětech zpočátku rozestavení, nácvik sifnálů ani nic podobného. Nejlepší je je nechat si „osahat“ balon, nacvičovat 1 na 1, 2 na 2 až se postupně propracujeme k 5 na 5..postupně vysvětlit základní pravidla basketbalu a pomalými krůčky a cíleně vedenou metodikou se propracovat z dětí k hráčům basketbalu.
Třetí fáze tréninku
Zde je naopak záhodno zapracovat na kondici. Děti už jsou unavené a tréninkem kondice v poslední fázi tréninku pomalu posouváme práh jejich výdrže. Ale pozor! Jsou to přece jen děti, tak nepřetěžovat. Nezapoměňme na to že jsou ve vývinu a jejich tělo nevydrží tolik, co naše. Proto je dobré dát jako nácvik fyzičky zpočátku třeba jen volnou hru, později běhací soutěže, které mají ovšem delší dráhu nebo posilovací cviky. Pro děti opět záhodno vést v podobě „kdo udělá víc kliků za minutu“ a pod.
O každé fázi by se dalo ještě dlouho a dlouho hovořit, ale myslím si, že správný trenér musí být schopen vybrat si vlastní cvičení, taková, která sedí jeho družstvu, protožeu dětí je to hodně o individualitě.