Rila: 6. nejvyšší pohoří v Evropě vyzývá k trekingu

Podzimní horská sezóna už nám končí, tak je čas začít plánovat, kam se podíváme za rok. Situace s koronavirem se snad už uklidní a stejně tak se snad uklidní zákaz cestování, respektive překračování hranic. Jednou z velmi dostupných zahraničních destinací je Bulharsko. Ač je v Česku známé spíš jako letovisková destinace Černého moře, nabízí i velmi dobré horské možnosti – o Pirinu už jsme psali, teď je čas psát i o Rile, 6. nejvyšším pohoří Evropy.

Pohledy, jaké se vám naskytnou jen v Rile

Do Bulharska je velmi snadné se dostat, pokud tedy zrovna světem neřádí celosvětová pandemie. Do Sofie létá z Prahy, Vídně, i Krakowa WizzAir a/nebo Ryanair za pár desítek euro. Ze Sofie je to do Rily už jen pár desítek kilometrů, které se dají pohodlně překonat taxíkem, pronajatým autem, autobusem nebo i stopem. Východiskem do Rily jsou především tři města – Borovets, Sapareva Banya a Rila.

Trek na nejvyšší horu Musalu je takřka povinnost

Nejvyšší hora celého pohoří, Musala, má 2925 m n. m. Z lyžařského střediska Borovets, které svým nepřekonaným stále-sovětským stylem ohromuje každého návštěvníka, se vydáváte na 12 km dlouhý trek s převýšením 1500 metrů. Většina převýšení se dá zkrátit lanovkou, která vede k chatě Yastrebets do 2300 m n. m., ušetříte tak asi 700 výškových metrů, nicméně to nedoporučujeme. Cesta z lanovky i z města se každopádně setkají u chaty Musala ve výšce 2400 m n. m. Odtud už se vine úzká pěšinka k další chatě, Ledonoto ezero v 2650 m n. m.

Meteostanice na vrcholu Musaly

Hora už je odsud krásně vidět, stačí vystoupat posledních 300 výškových metrů strmým svahem a krásným ostrým hřebínkem později. Na samotném vrcholu stojí meteostanice a zbytky lanovky. Je to ale vrchol šestého nejvyššího pohoří v Evropě (po Kavkazu, Alpách, Sieře Nevadě, Pyrenejích a Etně), jeden by tak řekli, že je skoro povinnost pro každého horolezce se na něj aspoň jednou za život podívat.

Ledovcové zázraky u Sedmi rilských jezer

Sedm rilských jezer je asi nejpopulárnější přírodní památka v celém pohoří. Začíná se v městečku Saparavea Banya, odkud se vyvezete po úzké horské silnice ke spodní stanici lanovky do výšky 1600 m n. m. Pokud se rozhodnete lanovku nevyužít (což doporučujeme), čeká vás nepříliš záživný výstup do 2100 metrů k její vrchní stanici. Odtud je to ale už coby kamenem dohodil k sedmi jezerům, které se formovaly během nedávných dob ledových.

Dvě ze sedmi jezer

Jmenují se (ve volném překladu) Slza, Oko, Ledvina, Dvojčata, Rybí, Dolní a Trojlístek a rozkládají se ve výšce od 2100 metrů do 2500 metrů . Obklupuju je spousta vrcholů, z nichž je na ně nádherný pohled – Ezeren Peak, Otovits, Haramiyata a další. Jezera jsou součástí národního parku, a tak je bohužel zakázáno se v nich koupat. Připravte se taky na hromady Bulharů, kteří se nahoru vyvezou lanovkou a v horách se neumí příliš chovat. Zejména pokud se zhorší počasí, jedná se skoro o tragikomickou podívanou. U jezer se ale v případě nejhorší nachází chata Sedemte Ezera.

Klášter v Rile je poslední klasické nástupní místo

V Rile se nachází takřka světoznámý klášter. Je zařazen v UNESCO, byl založen v 10. století, je to největší klášter pravoslavné církve v Bulharsku a navíc se v něm dá levně přespat. Co je ale nejdůležitější, tvoří leží takřka na konci slepé silnice vinoucí se údolím do úbočí Rily. Tvoří tak ideální místa pro začátek treků do střední části pohoří.

Klášter v Rile

Takřka „must-see“ z tohoto počátku je vrchol Malyovitsa (2738 m n. m.), za kterého jsou mimořádné rozhledy na všechny strany. Velkým bonusem oproti Sedmi jezerům nebo Musale je hlavně to, že na něj nevede lanovka, a nebude tak vrchol sdílet s obřím množstvím lidí. Z Malyovitsy jde vyrazit oběma směry – na východ k Musale nebo na západe k Sedmi jezerům a dále směrem k vrcholu Mali Polič.

Tím už se dostáváme k tomu nejlepšímu, co lze v Rile podniknout – její přechod. Lze jej udělat několika směry – severojižně i západovýchodně. V případě přechodu ze západu na východ počítejte s cca 90 kilometry a převýšením asi 5 kilometrů. Začnete na východě ve vesnici Rila a skončíte na východě u vodní nádrže Vedmeken. Cestou potkáte takřka všechny místa, která jsme si zde vyjmenovali.

Malyovitsa, jeden z vrcholů, které potkáte při treku západovýchodním směrem

Při druhé variantě začnete v Borovetsi a skončíte na jih v sedle Predel. Čeká vás o něco méně kilometrů, asi 70, i převýšení je menší. Ze známých míst navštívíte „pouze“ Musalu, ale máte obrovskou výhodu, že můžete rovnou pokračovat přechodem pohoří Pirin, který začíná právě v Predelu.

Ať už si zvolíte kteroukoliv variantu, budete mít velkou výhodu oproti těm, co volí jen jednodenní treky. Kromě těch nejexponovanějších míst je totiž pohoří takřka liduprázdné, a tak se může stát, že za den nikoho nepotkáte. Spát můžete ve stanu (přestože je to oficiálně zakázané), nebo využít jednu z mnoha chat, které jsou na hřebenech rozmístěné.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno