Domů Sport Horolezectví Totes Gebirge: příjemné pohoří pro párdenní trek v Rakousku

Totes Gebirge: příjemné pohoří pro párdenní trek v Rakousku

Léto nás všechny láká k velkým expedicím v zahraničí – Kyrgyzstán, Indie, Nepál, Jižní Amerika, Aljaška… vyberte si sami. Přesto ale všichni známe ten pocit, kdy máme jen pár dní, a přesto chceme někam vypadnout do přírody. Na Dachsteinu i Watzmannu už ale všichni byli a jinde v Rakousku už je to na 3denní výlet příliš daleko.

Pohled na Grosser Priel, nejvyšší horu celého pohoří

Naštěstí, Rakousko skýtá i pro takové případy pořád dost překvapení. Kreuzeckgruppe, Hochschwab, Gesaüse nebo právě Totes Gebirge. V překladu Mrtvé hory vás už dopředu upozorňují, že moc života tu nenajdete. Jsou totiž tvořeny takřka výhradně vápencem, který nahoře tvoří nehostinnou náhorní plošinu. Bez vody i rostlin. Přesto má toto pohoří neodolatelné kouzlo, můžete tu totiž lézt po neznačených vrcholech a objevovat jeskyně, škrapy i další vápencové geomorfologické tvary.

Přístupové body

Na náhorní plochu se dá dostat v podstatě ze všech světových stran. Z jihu se dá použít známé lyžařské středisko Tauplitz, odkud vede i lanovka na Tauplitzalm, z východu se dá dojet do Hinterstoderu, ze severu vede dlouhé údolí k jezeru Almsee a ze západu se dá od města Bad Aussee dostat k jezeru Grundlsee. Výhodou je, že do Tauplitzu, Bad Aussee i Hinterstoderu vede železnice, nemusíte tak ani bezpodmínečně použít auto a můžete použít klimaticky šetrnější prostředky.

Pod stan nebo na chaty?

To je první otázka, kterou byste si před plánováním vašeho výletu sem měli ujasnit. Co je důležité říct, tak stanování je zde naprosto legální a nikdo vás vyhazovat nebude. Největším problémem je zde samotné hledání místa na stan – nahoře na náhorní vápencové plošině totiž na rovné místo nenarazíte, všude vás budou otravovat škrapy, malé vápencové výrustky ze skály. Počítejte také s tím, že prameny se nachází prakticky pouze u chat, takže si vodu budete muset tahat s sebou.

Spaní pod milionem hvězd

Chat je v pohoří celá řada. U Hinterstoderu se nachází Prielschutzhaus, u Almsee Welser Hütte a na západě zase Pühringer Hütte. Krom toho se v okrajovějších částech nachází Rinnerhütte, Albert-Appel-Haus, Loserhütte, Ischler Hütte a celá plošina Tauplitzalm je pokryta chatami. Cena za ubytování na matracích v tzv. Matrazenlageru vás, pokud jste členy Alpenvereinu, nebude stát více než 10 euro.

Přechod z východu na západ

Klasickým trekem, který se dá v pohoří udělat za 2 – 3 dny, je přechod centrální části celého pohoří. Nástupním místem bude Hinterstoder, kam se dá do odpoledne dostat v podstatě z kterékoliv části ČR. Prvním bodem bude chata Prielshutzhaus (případně místa nad/pod ní, pokud stanujete), ta je v nadm. výšce cca 1400 m n. m. Od ní vede i velmi zajímavá ferrata, o tom ale až později. K chatě je to cca 6 km a 700 výškových metrů.

Masiv Grosser Prielu, který budete přecházet

Druhý den je klíčová etapa, kterou zahájíte výstupem na nejvyšší horu celé oblasti, Grosser Priel (2515 m n. m.) přes Brotfallscharte. To je velmi jednoduchá ferrata o obtížnosti A/B, ani se tak nemusíte jistit. Z nejvyšší hory vás čeká sestup do sedla Fleischbanksattel a poté docela rovinka až do Rotkogelsattel. Z něj se dá volitelně vystoupit na Rotgschirr (2261 m n. m.).Odsud je to každopádně už jen kousek k Pühringer Hütte u Elmsee, kde se dá opět spát i ve stanu.

Poslední den už je jen jednoduché 9km klesání ke Grundlsee. Pokud jste výlet absolvovali vlakem, můžete odsud rovnou odjet, jinak budete pravděpodobně muset dostopovat zpátky pro auto do Hinterstoderu, případně se složitě dopravit hromadnou dopravou. Atlernativou je také jet ve dvou autech, kdy si jedno předpřipravíte u Grundlsee, což dělá návrat mnohem příjemnější.

Ferratou na Grosser Priel

Na nejvyšší horu pohoří vede z chaty Prielshutzhaus také velmi náročná ferrata Priel o obtížnosti D. S horizontální délkou přes dva kilometry a s tisícem metrů převýšení se jedná o nejdelší ferratu v Rakousku! K jejímu zdolání si určitě vyhraďte naprosto celý den. Čekají vás dva lanové mosty, několik desítek (místy převislých) žebříků a stovky metrů v kolmém traverzu. I ti největší borci by si tu měli vzít odsedku, protože ferrata je skutečně velmi fyzicka náročná. Sestup probíhá normálkou přes Brotfallscharte. 

Jen samotná ferrata vám zabere 6 hodin, s nástupem i se sestupem jste jednoduše na 10. K tomu je celá ferrata orientovaná na východ, nezapomeňte tedy na dostatek vody, klidně i pět, šest litrů. Ferrata se chodí od července do září jen za toho nejstabilnějšího počasí. I když jsou zde dva únikové východy, zejména z horní poloviny není kam utéct ani kam se schovat. Hodí se tedy i sledovat mraky nad vámi.

Další vrcholy

Spitzmauer, který tak trochu vypadá jako Matterhorn

V pohoří se nachází stovky vrcholů, ne na všechny se ale dá vylézt – alespoň turisticky. Lezeckých cest je tu celá řada, vlastně si stačí vybrat. Ferraty vedou ještě na Spitzmauer (2446 m n. m.; Stodertalersteig, obtížnost B, délka 1000m, 250m+) nebo na Schermberg (2396 m n. m.; Schermberg Klettersteig Tassilo, obtížnost C, délka 1700m, 600m+). Turistické značky vedou třeba na Traweng, Grosses Tragl, Almkogel, Hebenkas, Grosser Windelkogel a na další vrcholy, na spoustu si také stačí svou cestu vytvořit skrz vápencové kamenné moře.

BEZ KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno