Pokud mluvíme o jednoduhých čtyřtisícovkách, většinu z nás napadnou hlavně dvě jména – Gran Paradiso, o kterém už jsme psali, a Breithorn – o něm budeme psát dneska. Leží na hlavním Alpském hřebenu v tzv. Walliských Alpách, v úplném centru těch nejvyšších kopců. Přesto, že jeho výška činí 4164 m n. m., výstup na něj je technicky velmi jednoduchý, potřebujete jen mačky, cepín a pro jistotu úvazek a lano. Skalní lezení tu není žádné. Nehody tu, i kvůli stabilnímu ledovci, nastávájí jen zřídkakdy.
Kolik je tu vlastně vrcholů?
Breithron je svým způsobem nepodařený kopec, hlavně, srovná-li si ho člověk s jen o pár kilometrů dál ležícím Matterhornem, který je doslova předlohou hory. Breithorn totiž nemá žádný výrazný vrchol a na celém hřbetu jich napočítáte hned pět – Breithorn West (4164 m n. m.), Breithorn Zentral (4160 m n. m.), Breithorn Ost (4139 m n. m.), Breithorn Zwilling (4106 m n. m.) a Breithorn Roccia Nerra (4075 m n. m.). Většina horolezců se sice shodne, že zařazení všech vrcholů na seznam alpských 4000 je vzhledem k jejich velmi nízké prominenci (většina ji má nižší než 100 metrů) trochu přehnané, ale zkrátka to tak předchozí generace horolezců určily.
Výhodou každopádně je, že pokud byste šli celý hřeben, můžete si na konto připočítat hned pět čtyřtisícovek. Když k tomu přidáte ještě další kopce v okolí, klidně I dalších deset.
Jak se tam dostat
Všechny vrcholy se vypínají na švýcarsko-italských hranicích přímo nad Zermattem, což bohužel dost komplikuje přístup k hoře – do Zermattu se totiž nedá zajet přímo autem. Musíte ho nechat ve vesnici Täsch, kde jsou k dispozici parkoviště (za švýcarské ceny pochopitelně) a odtud do Zermattu dojet vlakem. Alternativou pak samozřejmě je vzít vlak už rovnou z Česka, což bude dost možná cenově výhodnější než nechávat auto několik dní parkovat..
O dost delší (doslova o několik stovek kilometrů) je výstup z italské vesnice Champoluc, respektive její části Saint Jacques des Allemands z italské strany. Výstup odsud má o dost jiný charakter a cesta zabere o několik hodin déle, ale podle nás se jedná dokonce o hezčí variantu než normálkou.
Výstup normálkou ze Švýcarska
Výstup normálkou z Zermattu je až směšně jednoduchý – zejména, pokud využijete lanovku vedoucí z Zermattu na Klein Matterhorn (3883 m n. m.). Ta sice stojí několik desítek euro – podle sezóny – zase vám ale ušetří dva tisíce vertikálních metrů a ledovec Plateau Rosa.
Z horní stancice lanovky je to v podstatě nenáročný výstup po “sjezdovce” až na vrchol, musíte přitom na jižní, italskou stranu, převýšení je jen 300 metrů. To taky znamená, že tu v sezóně jsou doslova davy lidí – zdolat “nejsnažší” čtyřtisícovku Evropy se sem vydávají lidi ze všech zemí Evropy. V zimě se tu zase sotva vyhnete se všemi skialpinisty.
Z italské strany normálním výstupem
Z Itálie už žádná takto snadná lanovka nevede, tak se jedná o mnohem těžší – ale i zaslouženější – výstup než ze Švýcarska. Cílem prvního dne pro vás bude Rifugio Guide d’Ayas (3340 m n. m.). Tam doporučujeme provést rezervaci dopředu, ale kdyžtak se vždycky nějak vejdete. Ubytování tu nestojí pár desítek euro, podle toho, jestli chcete i stravu. Sem nahoru je to 9 km a 1700 výškových metrů.
Pokud byste chtěli, tak můžete dojít až k bivaku Rossi e Volante. Ten se tyčí na skalním ostrohu ještě o 400 výškových metrů výše než chata. Jen pozor – bivak je v sezóně opravdu hodně přeplněný. Za přespání se platí 10 euro do kasičky. Ať už z chaty nebo z bivaku, výstup je pak takřka totožný – po ledovci se dojde traverzem pod jižní stranu Breithornu, kde se napojíte na švýcarskou cestu.
Přechod celého hřebene
Lahůdkou je potom přechod celého hřebene. Zatímco na jednotlivé vrcholy je většinou velmi jednoduché se z jižní strany dostat a zvládne to doslova každý, jejich kompletní traverz by měl zůstat v rukou jen velmi zkušených. Výhodou i tak je, že takřka z kteréhokoliv místa lze kdykoliv sestoupit. Obvykle se začíná v bivaku Rossi e Volanti a postupně se zdolají všechny vrcholy z východu na západ. Slaňovat budete hned na několika místech, nejdříve Breithorn Zwilling, následně I na Breithorn Ost. Na Breithorn Zentral pak čeká nejserióznější lezení, kdy vás čeká oblézání/přelezání několika skalnatých věží z průměrnou obtížností UIAA III. Následně už je to jen chůze po ledovci na nejvyšší West.
I tento přechod lze ještě rozšířit a udělat si tzv. Superpřechod. V němčině má název Spaghetti Runde. K tomu můžete využít další čtyřtisícovky Walliských Alp, jmenovitě začínat na mnoha vrcholech Monte Rosy (i s nejvyšší horou Dufourspitze), pokračovat přes Parrotspitze, několik vrcholů Lyskammu, následně si dát hvězdářskou dvojici Castor a Pollux, všechny Breithorny a celý projekt zakončít výstupem na Matterhorn. Počítejte, že vám to zabere minimálně několik dní a objektivní riziko zranění je tu opravdu vysoké. Největším strašákem jsou tu náhlé a nepředpověditelné změny počasí, naštěstí utéct dolů jde ze všech míst hřebene docela snadno.
