Základy florbalového tréninku – část 5. – Přihrávky

V dnešním poněkud kratším článku si rozebereme, jak trénovat jednoduchou genialitu – přihrávky. Spousta lidí si myslí, že není nic snazšího trefit balónek tak, aby doputoval ke spoluhráči. To je na jednu stranu pravda, ovšem trefit míček přesně, rychle a nečekaně, to chce pořádnou dávku florbalového umu!

Přihrávky nelze rozdělit tak striktně jako např. typy střel, proto si uvedeme spíš jen varianty přihrávky na forhend a variantu bekhendovou.

Začneme bekhendem – Častou chybou při náhře bekhendem je držení hole jen jednou rukou. Pokud hráč drží hokejku ve správném gardu, tj. píšící pravák hrající na levou, resp. píšící levák hrající na pravou, pak má svou silnější ruku nahoře. Právě tohle svádí k pouštění hole a plácání do míčku. Existuje však obrovské riziko špatného trefení a téměř jistě výrazné zpomalení. Proto tuhle variantu volte jen v případě krajní nouze, především pak na vypichování míče, nikoli k přihrávání. Bekhendová náhra musí probíhat z obouručního držení, kdy je balónek patřičně udeřen. Posun míčku bekhendem lze použít jen v případě přečíslení 2-1, kdy naznačíte střelu a míček jen popostrčíte spoluhráči. Je škoda, že je bekhend k nahrávkám tak málo užíván, bývá nevyzpytatelný a hlavně dosti nečekaný.

Forhendový úder „z voleje“ se hodí hlavně při přesilovce. V situaci, kdy jde o rychlé přenesení hry na druhou stranu, je ideální napálení míče z první. Soustředit se musíte hlavně na správné nasměrování a sklopení čepele, razanci dodá míčku setrvačnost vaší hole.

Forhendový lob je ideální, pokud jste spíše pasivní tým a hrajete „přes roh“. Pro obránce je správně „dloubnutý“ míč těžko zpracovatelný, útočník má největší šanci na zisk balónku pro svůj tým, i když z něj nevytěží přímé ohrožení branky. Lze užít i jako způsob zdržení času při oslabení.

Forhendová „žabka“ je asi největší alchymie. Kdo ji ovládne, vládne své holi. Trefit míček ve správné výšce, rychle a přesně je opravdu kumšt. Výtečné na vysunutí do brejku (obráncům často míček skočí) nebo vyhození po mantinelu s jistotou ujeté vzdálenosti až skoro do protějšího rohu. Precizní žabka se hodí i na rozehru v rohu, ovšem tohle je nutné důkladně trénovat, jinak to zavání protiútokem a inkasováním branky.

Správné technika nahrávky by se skládala ze sklopené čepele, správného postoje, kdy přenášíte váhu na přední nohu a zvednuté hlavy vzhůru (nenahrávat naslepo!!). Jako nácvik poslouží klasické žákovské cvičení, kdy si proti sobě stoupnou dva hráči a střídavě si přihrávají na forhend i bekhend. Do cvičení lze zakomponovat i prvky jako otočku atd. Důležité je především kontrolovat počáteční nácvik a návyky, především správný postoj a způsob přijetí míčku. U žáků je nutné nejdřív trénovat náhru se zpracováním, kdy jeden přihraje míček, druhý má čepel na úrovni přední nohy a pomalu ji stahuje společně s míčkem za sebe. Tím si hráči míček osahají, zvyknou si na něj a naučí se jej ovládat. Postupně lze přecházet na náhru z první. Perfektní cvičení je nahrávání na čas, kdy si rozdělíte dvojičky, udáte časový limit a počítáte nahrávky skupinek. Docela dobré je i hráče nějak motivovat (kliky navíc nikdy neuškodí 🙂 a nastavit přísnější pravidla (komu míček ujede za nějakou čáru, končí automaticky). Tohle cvičení ale nikdy nedělejte s žáčky, ti se musí naučit míček zpracovat a ovládat, ne se honit na čas!

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here