Ledovce jsou obrovská zábava. Potvrdí vám to každý, kdo na nějakém někdy byl. Globální klimatická změna nám je nicméně postupně ničí a za pár desítek let minimálně v Evropě zřejmě žádné nebudou; jestli si je tak někdy chcete užít ještě v alespoň trochu původním rozsahu, teď je ta chvíle. Výrazný úbytek ledové masy pociťují v Alpách všichni. Chaty, které byly postaveny na konci 19. století na hraně ledovce, jsou teď už více než 50 metrů nad jeho vrškem – tj. si ráno i večer dáte zbytečné převýšení navíc. Ledovec už totiž za posledních sto let o více než 50 výškových metrů roztál.
Přes všechnu krásu a dobrodružství, které na ledovcích zažíváme – od nezbytnosti po ně přes ně přejít na spoustu vrcholů, po slidování v běžeckých botách při divokém seběhu až po ty nejobtížnější mixové cesty vysoko v Alpách, na jedno je třeba vždycky myslet – na bezpečnost. Právě o tom, jak se správně jistit, si dnes povíme. Co budeme potřebovat? 50 – 60m dlouhé lano, cepíny, mačky, pár karabiny, možné nějaké expresky, ledovcové šrouby a pár prusíkových lan.
Nikdy, ale fakt nikdy, ne sám
Fakt ale nikdy. Tím zdaleka největším nebezpečím na ledovci jsou totiž dvě věci – uklouznutí a sjezd dolů svahem a propadnutí do trhliny. Ani jedno z toho nemá šanci vyřešit, pokud jste sám. Dvojice je absolutní minimum, čtveřice ideální. Pokud je vás víc než 6, už je lepší se dělit do menších skupinek. Všichni ve vaší skupině se potom navážete na lano tak, aby mezi vámi bylo minimálně 10 metrů. Na laně pro všechny členy družstva připravíte uzly „Alpský motýlek“, které pomocí karabiny jednoduše připnete k oku sedáku. Mezi jednotlivé lidi je vhodné přidělat ještě dva až tři uzlíky, které pomůžou při brzdění lana o hranu trhliny.
Dejme tedy tomu, že jste správně navázáni. Co dělat, když se něco stane? Hlavně nepanikařit! Pokud je vás víc než jen dvojice, je štěstí na vaše straně – většinou vás zastaví prostá kombinovaná hmotnost. Pokud někdo uklouzne nebo spadne do trhliny, lidé před i za ním okamžití zalehnou na cepín. Tím se zafixují a po utlumení pádu daného člověka jednoduše vytáhnou nazpět. Pokud by se snad i oni dali do pohybu, musí na cepínem zalehnout a ostrým hrotem brzdit v ledu. Extrémně důležité je zvednout nohy, aby se člověk nezasekl mačkami, což by nevyhnutelně vyústilo v kotrmelce dozadu.
Pokud už se jde do těžšího a strmějšího terénu, přijdou na řadu ledovcové šrouby (v případě ledového povrchu) nebo cepínový štand (v případě sněhu). Ledovcový šroub jednoduše navrtáte do ledu, cepín zahrabete do sněhu a pořádně ho zatížíte, aby se ani při plné zátěži nevytrhl zpod sněhu. Ze štandu už se jistíte úplně stejně jako ze štandu při normálním lezení, pomocí dalších jistících bodů a expresek.
Co dělat, když jste jen dva?
Každý, kdo někdy byl v horách, to někdy viděl. Partnerská dvojice, vepředu na laně namakaný chlap s obřím batohem na zádech, vzadu štíhlá slečna. Co se stane, když muž spadne do trhliny? Naprosto nevyhnutelně s sebou strhne i svou partnerku. Přestože do trhliny můžou pochopitelně spadnout oba, mnohem pravděpodobnější je, že se to stane tomu prvnímu na laně. Proto by vždycky měl být vpředu ten lehčí ze dvojice, aby ten druhý stihl jeho pád zachytit. Platí jak to pro páry, tak pro kamarády.
V případě, že se pád podaří zachytit, ještě nemáte vyhráno, musíte člověk z trhliny dostat. K tomu se používá prusíkování. To je ale poměrně pokročilá technika, kterou tady radši nebudeme popisovat. Pokud ale vyrazíte ve dvou, doporučujeme ji nastudovat z jiných zdrojů nebo nejlépe zajít na kurz, kde vás to certifikovaný vůdce naučí. Pokud jste v oblasti, kde se pohybuje hodně lezců, je dalším z řešení počkat, než vás někdo přijde zachránit. To ale hodně nedoporučujeme.
Kde to zkusit?
Ledovce jsou z Česka coby kamenem dohodil. Velmi oblíbenou oblastí je třeba oblast Hochkönigu kousek od Salzburgu. Nesmírně populární je Dachstein, kde se na ledovci dokonce lyžuje. Na kopec se dá taky vyjít ferratou a celkově se jedná o velmi oblíbenou destinaci, jak Čechy, tak Rakušany.
A pak už se dá jenom dál a výš. Na vlastně všechny alpské čtyřtisícovky se musí překračovat ledovec (někdy i více), stejně tak i na spoustu menších hor, namátkou třeba Großglockner, Wildspitze nebo Großvenediger. Všechny další hory v Andách, Rocky Mountains, Pamíru, Himálajích atp. jsou pochopitelně taky obsypány horami ledu. V podstatě platí, že čím výš a severněji jdete, tím víc ledovců najdete. I třeba na takovém Kilimandžáru jeden leží.
Možná si nejste jisti, jestli všechno umíte a zvládáte. V tom případě není nic jednoduššího než zajet na nějaký certifikovaný kurz. Tam vás vše naučí a příště to už určitě sami zvládáte. Protože ledovce jsou zábava.
