Lezecké stupnice – jak se v nich vyznat?

Slýcháme to všichni – někdo udělal rekord a vylezl nejtěžší 9c cestu, při ledovcových výstupech můžete zahlédnout třeba PD, v postsovětských republikách se setkáte s něčím podobným jako 5B a při lezení v americe najdete extrémně zvláštní 5.14b, na boulderu můžete najít třeba 6A. Jak se v tom vyznat a co je nejpoužívanější?

Lezení má spoustu klasifikací

V první řadě je třeba zdůraznit, že obtížnost výlezu je vždycky více či méně subjektivní. Zároveň taky sahá do samé historie lezení. Lidé zkrátka vždycky chtěli vědět, kdo je nejlepší a kdo vylezl nejtěžší cestu, aby spolu mohli soupeřit. Obtížnost cesty tedy určuje její autor, případně prvolezec, a s dalšími úspěšnými lezci se potom diskutuje o skutečné náročnosti, která se časem můžu upravit. Na skalách je toto hodnocení prakticky čistě subjektivní, ve světě velkých horách jsou i přidaná kritéria (přechod ledovce, nadmořská výška, nutnost slaňování, délka/čas výstupu atp.)

Klasika je UIAAA

Celosvětově asi nejpoužívanější stupnice. Značí se římskými nebo arabskými číslicemi. Začíná na I, což je prakticky chodecký terén, u kterého je potřeba se místy přidržovat rukama. III už je něco, kde začátečníci budou potřeba jištění. Od VII výše už by se měli pouštět jenom zkušení lezci. V současnosti končí XII, což je aktuálně hranice lidských možností. Stupnice je nicméně otevřená, takže se klidně může stát, že se časem objeví i cesta XIII. Jednotlivé stupně se stupňují pomocí + a -, případně ještě lomítky. Posloupnost stupnice tedy vypadá VI, VI+, VI+/VII-, VII-, VII, tj. 6; 6,25; 6,5; 6,75; 7.

U nás je nejpoužívanější stupnice pravděpodobně francouzská. Značí se arabskými číslicemi 1 až 9, další upřesnění je písmeny a, b, c. V praxi je populární zejména na lezeckých stěnách (tam se nesetkáte s jiným označením) a mezi vrcholovými lezci. Když Adam Ondra vylezl v Norsku v současnosti (nejspíše) nejtěžší cestu Silence, označil ji právě ve francouzské stupnici písmeny 9c. Další zpřesňování je pomocí znaménka + (značí těžší cestu), nebo lomítek mezi stupni. Znaménko – se nepoužívá.

V Evropě se nejčastěji používá UIAA nebo francouzská stupnice

Další lezeckou stupnicí je americká, která se používá nejvíce právě na jiném kontinentu. Skládá se z tří částí – římských číslic, které udávají délku trvání výstupu, znaku jako 5.10c, které udávají lezeckou obtížnost, a kombinace např. A3, které udávají obtížnost technického lezení. V praxi se ale pro lezení používá jenom prostřední část, čili např. 5.14a. Pětka na začátku udává, že se jedná o lezení s jištěním, čísla 0 – 14 na dalším místě pak specifikují technickou obtížnost (podobně jako UIAA). Písmeno na konci je potom jenom zpřesnění obtížnosti.

Co v opravdových horách?

Dosud jsme se bavili převážně o lezeckých stupnicích, ty nám ale nebudou stačit v nejvyšších horách. V Alpách je jistě nejpoužívanější západoalpská stupnice, která změtí písmen udává obtížnost technických částí, kvalitu jištění, strmost ledovce/svahu, čas výstupu, možnost sestupu atp. Stupnice začíná na P, což značí pěší cestu. Pokračuje mj. přes F, kde už jsou náznaky lezení. PD už je obtížné, je nezbytné používat mačky a cepíny, ale sklon nepřesahuje 40°. D už je velmi těžké, sklon přesahuje i 50°. Písmeny EBO stupnice končí, ty označují extrémně nebezpečné túry v podstatě na hraně lidských možností.

V Alpách se nejčastjěi setkáte se západoalpskou stupnicí

Jiná situace je v postsovětských zemích, tam se používá ruská stupnice. Největší rozdíl oproti západoalpské je ten, že v hodnocení je obsažena i nadmořská výška – v sedmitisícovkách Kyrgyzstánu už se to totiž výrazně hodí. První část se hodnotí od 1A od 6B a obsahuje právě hodnocení délky a výšky výstupu. Další část hodnotí technickou obtížnost lezení na stupnici od I do VI.

Existují i další stupnice. Britská stupnice se používá pro lezení i velehory, ale v současnosti není moc používaná. V Británii se místo toho používá, považte, francouzská (!). I v Česku máme své speciality, které se specializovaly zejména na pískovce. Problém je, že hodnocení není konzistentní a např. v Adršpachu je mnohem tvrdší než v Českém ráji.

Co jiné druhy lezení?

Zatím jsem se bavili o skalním a vysokohorském lezení, ale co další druhy lezení? Na boulderu se minimálně v Evropě používá trochu upravená (tvrdší) francouzská stupnice, akorát se podstupně obtížnosti značí velkými písmeny.

Na feratách se používá relativně jednoduchá stupnice od A (lehké) do E (sportovní cesty). Technické lezení má několik stupnic (UIAA, Tatranská, Severoamerické). Všechny se vyznačují přidaným písmenem A (artificial).

Boulder má pochopitelně také svou stupnici

Lezení v ledu má také dvě stupnice. Skotskou, které se skládá ze dvou částí, I – VII udávají celkovou náročnost a nebezpečnost výstupu, čísla od 1 do 9 potom samotnou obtížnost ledu. Tato stupnice se používá nejvíce pro přírodní ledy v horách. Pro umělé sportovní ledy je používanější stupncie WI (water ice), která má stupně od WI1 do do WI7+.

Různých jiných stupnic existuje celá řada, ale nimi už nemáme čas se zabývat. Možná se ještě ptáte, jestli lze mezi stupnicemi převádět? Pochopitelně lze, nicméně není to na první dobrou z hlavy možné. Nejjednodušší postup je rozhodně najít si na Googlu tabulku, do které se pravidelně dívat, pokud byste to náhodou potřebovali.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno