Orlando Duque se věnuje Highjumpu. A přinášíme vám rozhovor s Orlando Duque. Samozrějmě i nějaké základní údaje o něm.
Jméno: Orlando Duque
Národnost: Kolumbie
Výška (cm): 178
Záliby: Hraní na bubny
Oblíbené jídlo: Všechno s rybou
Oblíbená hudba: Rock, elektronická hudba, Salsa ale má rád všechny druhy hudby
Filozofie života: Život je krátký, musím ho žít na maximum a udělat z něj to nejlepší.
Orlando Duque rozhovor
Slyšel jste někdy předtím o Highjumpu, který se koná v Hřiměždicích?
Orlando: V minulosti se několik mých přátel účastnilo divingu na Highjumpu. Také jsem viděl spousty materiálů na internetu.
Co víš momentálně o České republice?
Orlando: Toto bude moje první návštěva v České republice, nicméně mám tam několik velmi dobrých přátel a je to místo, které sem chtěl vždycky navštívit. Nakonec mi to tohle léto vyšlo.
Co ti organizátoři Highjumpu v České republice nabídli, že tě přesvědčili, abys letos přijel?
Orlando: Chtěl jsem se zúčastnit v předchozích ročnicích, ale pokaždé jsem měl nějaký závod Světového poháru někde jinde. Tento rok mně Red Bull opět kontaktoval a pozval mě. Na datum letošního Highjumpu mám pauzu mezi dvěma závody Red Bull Cliff Diving Series 2009. Doopravdy se velmi těším, že se potkám s ostatními závodníky, kteří zde budou.
Znáš nějakého českého skokana? Myslíš si, že jim můžeš pomoct zlepšit jejich dovednosti během tvého pobytu v České republice?
Orlando: Michal Navrátil se mnou cestuje a závodí od minulého roku. Letos se také účastní Red Bull Cliff Diving Series. Také se zúčastní Highjumpu. Během krátké doby bude v České republice, můj hlavní záměr bude dávat důležité rady ohledně bezpečnosti a jak se připravovat na zkoušení nového skoku. Dva dny jsou velmi krátká doba na opravování chyb u skoků, ale některé důležité informace bych rád předal skokanům během jednodenního workshopu.
Co je můžeš naučit během tak krátké doby?
Orlando: Nejdůležitější věc v cliff divingu je bezpečnost. Chci se ujistit, že přistupují ke sportu bezpečně a že si můžou užít delší čas, když zůstanou bez jakýchkoliv zranění. Co je můžu naučit je individuální a závisí to úrovní jejich znalostí. Tohle je něco co můžu zjistit až na místě. Mám nějaké dobré plány, které chci provést se skokany různých úrovní, a bude to určitě skvělý den.
Proč jsi přešel z olympijského skákání na skákání ze skal?
Orlando: Po více než 10 letech strávených v bazénu, pořád na jednom místě a ve stejné kondici, se z toho stala nudná záležitost. Cliff diving mi poskytuje objevit nová místa, kde podmínky nejsou vždycky stejné (výška, okolí, světlo, atd.). Také zde nebyla velká podpora, když jsem byl v národním týmu.
Orlando Duque Charakteristika
Orlando trénuje 5 až 6 krát v týdnu, skáče 70 krát na trampolíně, 50 krát v bazénu, stráví 2 až 3 hodiny ve vodě denně. Pije 3 plechovky Red Bullu denně – nápoj, který ho sponzoruje -, čas od času je pije s vodkou. Čte – momentálně The Namesake od Jhumpa Lahiri a jeho nejoblíbenější kniha je Ensayo sobre la ceguera od Jose Saramago. Po ránu běhá a pracuje na svém těle, odpoledne jezdí na kole, cvičí a 3 krát v týdnu jde do bazénu trénovat jeden určitý skok. V listopadu bude závodit v Akapulku a v prosinci jede do Itálie dělat exhibici na mostě přes řeku Tevere, v Římě. Samozřejmě nechce prošvihnout koncerty U2 a Pearl Jam, které budou v Honolulu 9. prosince. „ Před 2 lety jsem skákal s písničkou Elevation v pozadí.“. Nicméně, říká, že když se chystá ke skoku, nemůže poslouchat nic: „ ani poslední CD, které si koupil – In between dreams od Jack Johnson – prostě nemůžu poslouchat vůbec nic. V den závodu můžu jíst a musím si dopřát snídani a udržet si energii. 15 minut před skokem, moje srdce bije daleko víc než obvykle, minutu pře tím se plně soustředím na skok krok po kroku, abych předešel nějaké nehodě. Když jsem na můstku, zapomínám na vše co se děje kolem mě. Soustředím se pouze na impulz ke skoku a ve vzduchu jsem 2 nebo 3 sekundy, které jistě vypadají jako věčnost. Když získáš rychlost, cítíš vítr, který tě bije do tváře, jediná věc, kterou můžete slyšet, je hukot. Je to doopravdy šokující, vidět jak mozek pracuje tak rychle. Během letu můžu zpracovat tolik informací, tolik že dokonce přemýšlím o zavřených očích. Mám je zavřené celou dobu, jak to učí v klasické škole divingu. Otevírám je až před posledním manévrem, abych viděl, kam padám a kolik času mám, než spadnu do vody. Poté je znovu zavřu, ponořím se do vody 100 kilometrovou rychlosti v hodině a poté se vyplavu na hladinu s klepajícíma se rukama a nemůžu vymazat úsměv z tváře.“
