Via ferraty – vítaný mezistupeň mezi chůzí a lezením

Via ferrata (z italštiny a ve skoro všech ostatních jazycích) nebo klettersteig (v německy mluvících zemích) je horská cesta zajištěna fixními lany. Jejich obtížnost se stupňuje od A (nejlehčí) po E (nejtěžší sportovní cesty) a jsou ideálním začátkem lezení a horolezectví v horách.

Ferraty jsou fenoménem především v Alpách, ačkoli je najdeme i různě jinde po Evropě či světě. Pár kousků (i relativně povedených) máme dokonce i v Česku. Hlavní součástí ferraty je ocelové lano, ke kterému připínáte dvě karabiny a na kterém se jistíte. Doplňujícími prvky můžou být žebříky, mosty, kramle, skoby i všechno ostatní železo, co se dá natlouct do skály.

Jak může vypadat ferrata

Mnozí říkají, že ferraty nemají rádi, protože nezkušeným lezcům umožňují nastoupit do těžké stěny bez patřičných zkušeností. Můj názor je ale přesně opačný – začátečníkům umožňují si očuchat krásy lezení tak, aby časem mohli přejít na plnohodnotný způsob. Navíc vám umožňují zažít jedinečné výhledy a adrenalinový zážitek, když zrovna jdete nad hlubokou roklí po houpajícím se mostě. Tak do toho!

Kam vyrazit a jak začít?

Rájem ferrat jsou bezpochyby Alpy. I tam se ale dá vyrazit do mnoha oblastí. Velmi oblíbená je třeba italská oblast u Lago di Garda. V Česku obzvlášť populární jsou i Julské Alpy, včetně několika možností výlezu na nejvyšší horu Triglav. Velmi blízkou možností z Moravy jsou Raxalp, z Čech zase okolí Salzburgu.

Lze jmenovat i vysloveně lezecké cesty, kde už budu subjektivní. Mně se třeba velmi líbila cesta na Prisojnik či Malou Mojstrovku v Julských Alpác nebo Hans von Haidsteig v Raxal, Ze zkušenosti ostatních můžu doporučit přechod Watzmannu v Berchtesgadenu nebo výstup na Hochkönig.

Občas se ocitnete i v převisu

Důležitou součástí přípravy je zjistit si, jaké obtížnosti ferrata je. Začnete-li totiž Déčkem, dost možná se budete muset uprostřed cesty otáčet, a to není příjemné pro nikoho. Začněte Áčkem nebo Béčkem a k těžším obtížnostem se časem dopracujete. Také si zjistěte, jaká je její časová náročnost. Můžete totiž najít jak ferraty, které zvládnete do pár minut, tak celodenní horské túry. Tomu musíte přizpůsobit nástup do stěny i co všechno si balíte – dostatek vody a jídla.

Než vyrazíte do zahraničí, je ale lepší si vše vyzkoušet v Česku. Dvě ferraty najdete u Vírské přehrady poblíž Bystřice nad Pernštejnem, další jsou třeba u Děčína, v Lužických horách nebo u Tábora. Několik jich najdete i v Slovenském ráji.

Co k tomu potřebujete?

Na ferraty vám nestačí pouze boty a oblečení, jako jste zvyklí z běžné horské turistiky. Tedy, teoreticky ano, ale rozhodně to nezkoušejte! K bezpečnému pocitu potřebujete minimálně tři věci – sedák, jistící set a helmu.

Sedák můžete bez obav použít klasický lezecký, ten se ostatně od speciálního ferratového skoro v ničem neliší. Lze používat jak sedací, tak celotělový. Jistící set se skládá z několika částí a je tím nejdůležitějším vybavením! Při pádu vás zachytí párací brzda, která bezpečně zachytí váš pád. Součástí setu jsou dvě karabiny, které postupně připínáte na ocelové lano. Proč dvě? Abyste byli jištěni po celou dobu. V momentě, kdy jednu karabinu přecvakáváte na další část lana, byste totiž na chvíli nebyli připnuti. Jasně, byla by to vteřina, dvě – ale stačí letící kamínek, který vás klepne do prstů, a průšvih by byl na světě. Proto máte karabiny dvě, a proto je důležité obě používat!

Jak se zaklapává karabina

Helmu si neberte cyklistickou, jak by vás možná napoprvé mohlo napadnout, ale lezeckou. Ta má mnohem lepší parametry, co se týče nárazu do skály, a hlavně zachytí všechno kamení, které by vám mohlo prolétnout průduchy té cyklistické. Až se vám bude chtít, lze doporučit začít experimentovat s odsedkou. Tu cvaknete pomocí separátní karabiny do skoby a můžete si „odsednout“, posadit se do lana, která vás udrží. Tohle ale oceníte spíše až při delších a těžších cestách.

Vítaným tipem jsou také rukavice. Ocelové lano totiž může být studené, případně rozpálené nebo roztřepené, každopádně vás z něj budou bolet ruce. Mně se mnohokrát stalo, že jsem se i pořezal. Můžete si koupit speciální ferratové, ale z vlastní zkušenosti mi vždycky stačily obyčejné cyklistické. A nezapomeňte na věci, které byste si měli do hor brát vždycky – lékárničku, vodu, jídlo mapu, mobil atp.

Ještě než vyrazíte do obchodu, doporučoval bych si vybavení půjčit a vyzkoušet. Ne všechny sedáky vám sednou atp. Mně třeba trvalo několik týdnů, než jsem našel helmu na mou (pravděpodobně) abnormálně velkou hlavu.

Jedna z obtížnějších cest

Pár rad na závěr

Nepřeceňujte svoje fyzické ani psychické možnosti – nenechte svoje ego, aby vás zabilo. To, že někoho uvidíte, jak před vámi ferratu vyběhne bez jištění, neznamená, že vy byste to měli dělat taky. A stejně jako všude jinde na horách platí: nechoďte sami! Minimálně ve dvojici. Velká skupina už ale zase není příliš operativní a zpomaluje se – ideální počet členů skupiny na ferratě je tak mezi dvěma a šesti.

Buďte ohleduplní – když je někdo rychlejší než vy, pusťte ho na bezpečném místě před sebe. Naopak, když jste rychlejší vy, necpěte se před ostatní za každou cenu, ale počkejte, až vás pustí. Dávejte pozor na kameny! Ideální počet spadlých kamenů na ty pod vámi je roven nule. Nespoléhejte na to, že všichni mají helmu.

Fronta na ferratě

A ještě poslední, ale velmi důležitá rada ohledně bezpečnosti – mezi vámi a lezcem před (i za) vámi by měl být vždy odstup alespoň jednoho úseku mezi kotevními body (těmi, kde je lano připevněno ke skále). Představte si, že na vás spadne třeba 100kilový člověk, a pochopíte proč.

Pokud ale všechno z tohoto budete dodržovat, nemůže se vám takřka nic stát a už zbývá jenom vyrazit do hor.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here