Fitz Roy: nejhezčí hora světa?

Když se zeptáte sto horolezců světa, která hor je podle nich je nejhezčí, dostanete desítky různých odpovědí. Někteří genericky odpoví Mount Everest, jiní půjdou třeba do K2, jiní zůstanou u evropské severní stěny Eigeru nebo u věhlasného Matterhornu – hoře, která dala obrys takřka všem symbolům hor na světě. Mezi získanými odpověďmi se ale také skoro určitě objeví jihoamerický Fitz Roy, někdy nazývaný i Cerro Chaltén – hora v mracíh.

Monumentální hora bývá po většinu roku zahalena v mracích

S výškou 3405 m n. m. ani náhodou nepatří mezi nejvyšší hory Jižní Ameriky, ale to naprosto vynahrazuje svou krásou. Leží na hranicích Argentiny a Chile, v národních parcích Los Glacieres a  Bernardo O’Higgins (je jejich nejvyšší horou). Jeho špičatost, majestátnost a nádherná kvalita patagonské žuly ho právem dostaly třeba na logo značky Patagonia.

Trochu historie

Fitz Roy byl objeven relativně pozdě, Španělští průzkumníci/kolonizátoři (sami si vyberte, na kterou stranu historie chcete patřit) ho poprvé spatřili v roce 1783. O takřka sto let později byla pojmenována po Fitz Royovi, britském námořníkovi.

Poprvé byl poté zlezen druhého února 1952 francouzské expedicí cestou později pojmenovanou jako Franco-Argentine Ridge. Od té doby se sice uskutečnilo mnoho výstupů, ale mnohem méně, než by člověk býval čekal.

Lezení na vrchol

Lezení na Fitz Roy je totiž poměrně obtížné. Největším nepřítelem je tu počasí – vhodné měsíce jsou jen v jihoamerickém létě, tedy od prosince do února, a i v nich je jen pár dní vhodných pro lezení. Druhé jméno této hory doslova znamená „zahalená v mracích“. Není výjimkou, že lezci čekají i několik týdnů pro pár hodinové okno pro výstup.

Fitz Roy musí lákat úplně každého lezce

Druhou věcí je totiž obtížnost. Většina cest má obtížnost větší než 6, musíte cestou překonat ledovec a několik mixových pasáží. Nic pro začátečníky. Na druhou stranu má skála exkluzivní kvalitu (čistá žula) a jde se perfektně odjistit (pochopitelně vlastním postupovým jištěním). I přesto se výstupy počítají maximálně v desítkách za rok.

Zmíněné problémy ale neznamenají, že by se tu neděly výjimečné výstupy. První zimní výstup byl proveden v roce 1986, před čtyřmi roky ho také zvládla česká výprava. V roce 2019 pak předvedl výjimečný výkon Jim Reynolds, když nahoru vylezl free solo. Alex Honnold s Tommym Caldwellem zase úplně celý masiv přetraverzovali. Čísla zde hovoří za vše – 4000 m převýšení, obtížnost 7a, 5 horizontálních km a tři dny lezení.

Další lezecké oblasti

Ačkoliv lezení na samotný vrchol málokdy skončí úspěchem, zejména kvůli počasí, v celém národním parku jsou stovky jiných cest, ze kterých si mohou vybrat úplně všichni. Většina lezců se schází ve vesnici/městě El Chaltén, poslední místo civilizace pod vrcholem. Je tu dostatek ubytování na mnohotýdenní pobyty, což je přesně to, co tu většina lezců dělá – čeká na své párhodinové okno a mezitím si odskakuje na menší skály a jiné projekty v okolí.

Treking

Mnohem populárnějším aktivitou v oblasti je ale pro většinou turistů treking, který tu má spektakulární parametry – vděčí tomu právě výhledům na Fitz Roy a ostatním ne méně majestátním horám v oblasti. Dalším důvodem je také blízká přítomnost letiště v El Calafate, jen pár desítek kilometrů daleko, věc velmi netypická pro ostatní argentinské turistické oblasti.

Výhled na Fitz Roy od jezera

Většina lidí zde chodí na jednodenní treky právě z El Chalténu, dva jsou obzvláště populární. Prvním z nich je 24km Cerro Torre Trek k Laguna Torre, odkud můžete za dobrého počasí pozorovat všechny věže Cerro Torre. O trochu náročnější je pak Monte Fitz Roy Trek, s délkou 26 km vám stoprocentně zabere minimálně jeden den. Pokud budete mít štěstí, na jeho konci vás odmění právě pohled na majestátní Fitz Roy.

U obou treků je k dispozici množství tábořišť, teoreticky je také můžete spojit do jednoho dvou- až třídenního treku. Vody je všude dostatek a ani nepotřebujete žádný permit, jen se zaregistrovat v místní turistické kanceláři.

Huemelův okruh

V oblasti je pochopitelně více nádherných vícedenních treků, tento ale bezesporu zaslouží být zmíněn. Měří 64 km a příroda okolo něj je zkrátka… dechberoucí. Technickou třešničkou na dortu je pak použití tzv. Tyrolského traverzu, kdy se karabinou připnete na lano, po kterém přeručkujete řeku. Vybavení pro toto ručkování se dá půjčit právě v El Chalténu.

Z městečka se vyráží k jezeru Toro, kde je také kempovací místo. Druhý den vás čekají největší zážitky, prvně musíte překonat řeku Tunel, s pomocí zip-liny nebo přebrodit, poté vás čekají ledovec Tunel Inferior. Hodí se mít mačky, jistit se však netřeba (pokud nenapadl čerstvý sníh, pod kterým nejsou vidět trhliny).

Monumentální ledovce v území obou států

Sutí se poté dostanete do průsmyku del Viento, kde může až extrémně foukat. Zároveň se také nacházíte na argentinsko-chilské hranici, kde se ovšem oba státy neshodly, komu že území vlastně patří, a tak půjdete zároveň v území obou států. Nebojte, pas vám tu nikdo kontrolovat nebude. Sestoupíte k chatě Paso del Viento, kde se dá přespat, mj. i ve stanu.

Třetí den vás čeká pochod nad ledovci k obrovskému jezeru Viedma, kde jsou hned dvě tábořiště. Poslední den už pak jen dojdete do města. cestou však budete ještě jednou muset překonat Rio Tunel, k věci tak opět přijde vaše karabina a sedák. Přestože trek jako takový není nijak extrémně náročný, je to právě počasí, které vám může pořádně zatopit. Buďte vždy připraveni na nejhorší.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here