On sight, Free solo, Top rope… co jsou ty záhadné pojmy u lezení?

V minulém článku jsme se dívali na obtížnost výstupu a jaké stupnice se k tomu používají. Kromě obtížnosti lezci dost často k poměřování svých výkonů používají i různé styly, o kterých se budeme bavit dnes. Je docela jedno, jestli jste začátečník nebo ne, v těchto termínech se dost často nevyznají ani zběhlí lezci. V různých populárních videích je můžete slyšet ale dost často: „Vylezl jsem to on-sight,“ nebo „To jsem musel dát až na Top rope“. Co to znamená?

Top rope je rozhodně nejbezpečnější způsob lezení

Co je důležité si ujasnit, bavíme se nyní jen o volném lezení. Nebavíme se o ferratách, technickém lezení (kdy si sami vkládáte jištění do skály), ledech nebo vysokohorských tůrách, tam se používají jiné termíny a některé lezecké by vůbec nedávaly smysl.

On-sight je nejčistší

Termín on-sight (OS) označuje, když lezec cestu vyleze, aniž by o ní cokoliv věděl. Jednoduše přijde ke stěně, postupně nacvakává jištění, až je nakonec na vrcholu… Nesmí si předem nic zjišťovat, nedostávat žádné rady od kamarádů, zkrátka přijít ke stěně jako slepý k houslím. Nejčistší pokusy jsou, když o stěně opravdu nic nevíte – to se ale v dnešní době stává výjimečně, v podstatě jen když si cestu vyberete úplně náhodně, spletete se a vylezete jinou nebo když lezete jako úplný prvolezec.

V dnešní době je už opravdu spíše náhoda nebo omyl, když se někomu on-sight výstup povede. To nicméně nebrání vzrušeným debatám, co už lezce vyřazuje z on-sightu. Je to třeba i to, když ví, jakou obtížnost cesta má? Nebo když ví, co je skála za materiál? Spousta otázek a žádné oficiální řešení.

Flash je hned v závěsu

Druhý nejčistší v pořadí. Podobně jako u on-sightu ji lezech musí vylézt na první pokus, nicméně v tomto případě si lezech může o cestě zjistit informace dopředu – z internetu, lezeckých knih, videí, kamarádů nebo třeba přímo na místě. Jakkoli flash už není tak dokonalý jako on-sight, pořád je v rámci hesla „přišel jsem, viděl jsem, vylezl jsem“.

Flash je druhým nejcennějším stylem

Redpoint nebo rot punkt (RP) už nás dostává do kategorií vylezení na více pokusů. Před výlezem si lezec mohl cestu vícekrát vylézt, slaňovat, padat, krokovat, radit se atp, při finálním pokusu ale nacvákavá, je jištěný zezdola a cestu vyleze čistě bez odsednutí. U redpointu je ale velmi zajímavý jeho název. Váže se totiž k legendárnímu Němci Kurtu Albertovi.

Ten ve své oblasti Frankenjura maloval červené puntíky právě u cest, které se mu podařilo vylézt bez pádu s nacvákáváním expresek. Právě z těchto červených puntíků se odvodil název Red point. Krom toho má Albert na svědomí ještě jednu věc – v Německu v podstatě začal s free solem, ale o tom až později.

Pink point (PP) je velmi podobný Red pointu, lezec už má ale ve skále zacvakané expresky, kterými jen provléká lano, což mu usnadňuje život. Právě tímto stylem v současnosti probíhá většina světových pokusů (podívejte se třeba na video Silence od Adama Ondry).

Začínáme padat

Všechny výstupy, o kterých jsme se dosud bavili, byly „čisté“ – bez pádu a odsedání. Teď už se to ale změní. Red Cross (RC) je velmi podobný Red pointu, během cesty ale lezec může spadnout. Po pádu je spuštěn na nejbližší místo, kde se nemusí držet, a poté pokračuje v cestě od místa posledního jištění, kam se ale nedotáhne na laně, nýbrž tam opět doleze bez použití umělých pomůcek.

Při All Free stylu si lezech může i odpočinout

All Free (AF) je ještě o malinko jednodušší, lezec si totiž může na místě jištění odpočinout a odsednout – buď do lana nebo do odsedky. Tam si odpočine a pokračuje dále z poslední dosažené pozice, opět bez použití umělých pomůcek pro výstup.

Ostatní styly

Top Rope (TP) je rozhodně nejbezpečnější styl. Lezec je totiž jištěný zeshora, odpadá tedy nejproblematičtější stránka lezení – psychika. V případě pádu totiž takřka nehrozí, že by se lezci něco vážného stalo, neboť se v podstatě jedná o odsednutí do lana. Cestu by měl ale lezec vylézt bez odsednutí. Mnozí „praví“ lezci tímto způsobem pohrdají, nicméně je lepší být živý na top rope, než mrtvý po on-sightu….

Týmové taktiky jsou nezbytné u vícedélkových cest

Dosud uvedené styly platí pro jednodélkové lezení. U vícedélkových se používají stejné termíny s prefixem Team, čili např. Team AF, Team OS atp. V týmu se většinou lezci střídají po každé délce, čili jednou je prvolezec a jednou druholezec, nicméně i to se může upravovat třeba podle náročnosti cesty.

Úplně mimo všechny kategorie je pak Free solo, kde se nepoužívá žádné (!) jištění. Právě z těchto výstupů vznikají ty nejmonumentálnější videa, mnozí z vás jistě viděli Free Solo, kde Alex Honnold vylezl Free Solem stěnu El Capitana v Yosemitech. Není třeba dodávat, že tento způsob je ten absolutně nejnebezpečnější, protože v případě pádu lezce čeká takřka jistá smrt. Pro většinu je nejen tento styl nepochopitelný, ale taky absolutně nepředstavitelné, že bychom ho měli někdy sami provozovat.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here