Zima se pomalu blíží a s ní i naše oblíbená zimní kratochvíle – skialpy. Pokud jste však úplní začátečníci, není vhodné začínat s nimi na alpských čtyřtisícovkách, ale hezky v české kotlině. Destinací pro začátečníky tu je spousta – vlastně skoro všechny. Jeseníky, Krkonoše, Beskydy i Krušné Hory nabízejí spoustu kopců, kam se dá snadno dostat, ale ze všech nejlepší je podle nás Kralický Sněžník.
Proč? Celá 20km hřebenovka je poměrně mírná, nehrozí vám žádné prudké sjezdy (až na závěrečnou sjezdovku, která je ale upravená), cesta je obvykle prošlapaná, kvůli lesům sahajícím až do nejvyšších poloh se takřka nemusíte bát lavin a kdyby se vám snad něco stalo, rychle vás někdo najde. A navíc – za dobrého počasí jsou tu nádherné výhledy.
Z Dolní Moravy na Klepáč
Dolní Morava popravdě pro většinu není úplně po ruce – z většina Moravy je to daleko a z Čech ještě dál. O všech možných atrakcích, které v podstatě zničily původní ráz údolí, tu psát radši nebudeme. U rozcestníku modré značky v nejcentrálnější části vesnice však můžete zaparkovat auto a vydat se kolmo nahoru, nejdřív po silnici, za chvíli po loukách a lesích, až k parkovišti Pod Klepáčem. Prvních 200 výškových metrů je za vámi.
Následuje jeden z nejprudších úseků celé trasy na samotný vrch Klepáč (1144 m n. m.). Z parkoviště se vydejte kolmo do lesa, po krutém stoupání za chvíli dojdete na úsek lyžařských stop (nejezděte ve stopě! ničíte ji tím ostatním lyžařům) a tentokrát po rovině až na česko polskou hranici. Z ní je to potom dalších 200 výškových metrů nádherným lesem až na Klepáč, kde vás čeká rozhledna, a tedy i první výhledy nad korunou lesa.
Po hřebenu na Malý Sněžník
Na krátkou chvíli můžete poprvé sundat pásy a užít si velmi krátký sjezd z Klepáče, za chvíli je ale opět nasadíte. Měla by se vám významně zůžit cesta, většina turistů totiž končí svůj výlet právě na rozhledně. Po pár kilometrech si znova můžete užít sjezd na sedlo Puchače, odkud následuje snad vůbec nejhezčí část celé hřebenovky na Hraniční skály (1319 m n. m.) a Malý Sněžník (1326 m n. m.). Nečekejte žádné výhledy, ale zkrátka nádherný smrkovo-borovicový les.
Na samotný Kraličák
Z Malého Sněžníku opět následuje krátký, ale pěkný sjezd, tentokrát přímo do Polska. Za chvíli opět nasadíte pásy a vydáte se vstříc samotnému Kralickému Sněžníku (1423 m n. m.), Můžete si vybrat, jestli tak uděláte přímo, anebo si odskočíte na Chatu „Na Sněžníku“, asi jediné místo, kde se dá nějakým způsobem občerstvit.
Na vrcholu je aktuálně ve výstavbě nová rozhledna, se kterou má mnoho ochránců přírody problém (když pro nic jiného, tak pro značné zničení okolní přírody při výstavbě), my ale můžeme nechat ekologické českopolské spory stranou a radši se kochat nádhernou zasněženou krajinou. To tedy jen, pokud budete mít štěstí – s větší pravděpodobností tu totiž budete mít vítr a naprostou mlhu. Zároveň můžete oslavit, že jste skoro přesně v půlce výletu a rozhodně za sebou máte tu těžší část.
Dolů a zase nahoru na Sušinu
Čeká vás první „pořádný“ sjezd po červené značce a zároveň první větší nebezpečí, za menší viditelnosti totiž můžete sjet do údolí potoka Moravy, a to je velmi nebezpečný lavinový svah. Vy se musíte držet více vlevo, projet kolem sochy Slůněte k Františkovy chatě až do Stříbrnického sedla. Nebo stačí se držet na vyšlapené stezce, málokdy se totiž stane, že byste nahoře byli úplně první po čerstvém sněžení.
V sedle opět nasadíte pásy a přes poměrně pozvolný dlouhý 3km hřeben se dostanete na nevýrazný vrchol Sušina (1321 m n. m.). Výhledy vás sice nečekají, ale opět se jde nádherným lesem místy, kudy chodí opravdu málo lidí. Z vrcholu mám pro vás dobrou zprávu – už je to skoro jenom z kopce.
Ze Sušiny můžete na chvíli sundat pásy, jen abyste je nasadili při posledním výstupu na Slamník (tady se odchýlíte od značených turistických tras a musíte jít jen podle mapy. Alternativou je na značce zůstat a využít lyžařských stop, které vás dovedou pod Slamník z druhé strany, počítejte ale s delší, méně zábavnou trasou více do kopce). Ze Slamníku už je to jen na vás, kterou z mnoha sjezdovek skiareálu využijete, abyste se dostali zpátky k autu, budete tam ale každopádně za chvíli.
Bezpečnost nade vše
Skialpy jsou skutečně skoro pro každého, ale je potřeba dbát na minimální bezpečnost. Pokud jste na nich nikdy nebyli, není ostudou si poprvé zaplatit instruktora, který vám vysvětlí, jak funguje vázání, jak si efektivně nandat a sundat pásy atp.
Přestože riziko lavin na zmiňované trase je minimální, není určitě od věci mít s sebou lavinovou výbavu – minimálně pípáky a lopatu. Stejně tak s sebou mějte věci pro nouzový bivak, nikdy totiž nevíte, co všechno se může pokazit. Stačí si v podvečer za špatného počasí zlomit nohu a máte takřka neřešitelný problém.
