Triglav – slovinská národní hora v srdci Julských Alp

Karanténní opatření už se nám konečně trochu zmírňují a minimálně já už jsem natěšený na letošní první pořádné hory. Do zahraničí sice můžeme zatím spíše teoreticky, ale minimálně o koridoru na Jadran se začíná mluvit docela reálně a není nepravděpodobné, že do států v EU nebo aspoň společném Schengenském prostoru se podíváme co nevidět (tj. do pár týdnů). Co takhle si připomenout jeden vrchol, na kterém by měl určitě stanout každý Slovinec – Triglav?

Král širokého okolí

Triglav se svou výškou 2864 m n. m. nevyčnívá nejen v celém Slovinsku, ale i celém širém okolí – vyšší je až Hochalmspitze skoro 100 km daleko. Za dobré viditelnosti z něj uvidíte, moře, Dolomity, Großglockner až daleko do Tyrolska. Nalézá se v srdci vápencových Julských Alp a každoročně k vrcholovému bivaku zamíří (deseti)tisíce turistů, přesto není úplně lehkou horou. Obtížnost bude ale záležet především na tom, kterou si zvolíte cestu, těch je totiž je hned několik.

Cestou na Triglav

Ať už si zvolíte kteroukoliv, nikdy nezapomeňte na základní předpoklady pohybu v horách – mějte s sebou dostatek jídla i vody, mobilní telefon, mapu, kdykoliv může přijít bouřka, ráno je počasí jistější než večer atp. Výhodou Slovinska každopádně je, že se tu s trochou snahy domluvíte i česky.

Jednoduchá normálka z Trenta

Za nejjednodušší cestu se obecně považuje normálka z údolí řeky Soči od východu. Nejdříve mírně stoupáte po štěrkové cestě, po 4 km ale dojdete ke skalní stěně a prudkými serpentinami se vydáte vstříc chatě Koča na Doliču. Žádné vybavení zatím nepotřebujete, ale kopec je to opravdu pořádný – na 6 km nastoupáte celý vertikální kilometr. Z chaty už vidíte vrchol, a tak se to může zdát jako brnkačka. Zdání ale klame.

Po takovéto cestičce budete z Trenty stoupat

Přes relativně rovinaté plato budete tři kilometry pokračovat směrem k závěrečné „homoli“. Tam sice žádná ferrata oficiálně není, ale pár skob a jiných želez natlučených do skály tam i tak najdete. Helmu, sedák a ferratovou brzdu berte podle svého uvážení. My jsme je nepotřebovali, ale závratí obecně moc netrpíme. Na cestě jsme každopádně potkávali turisty, kteří měli vše s sebou. Cesta dolů je jednoduše stejná jako cesta nahoru.

Přestože cesta se může zdát lehká, je na ní pár úskalí – především její délka. Ta totiž činí 14 km jedním směrem, dohromady tedy 28 km s 2400 m převýšení. Pokud ji chcete stihnout za den, musíte vyrazit opravdu brzo ráno a mít s sebou minimálně 4 litry vody na osobu, ta se totiž nikde nedá doplnit. Trasu lze samozřejmě absolvovat i za dva dny s přespáním na chatě, ta je ale zase věčně vyprodaná.

Ferratou z Aljaževa doma

Náročnější varianta pro ty, co mají rádi trochu víc adrenalinu. Tentokrát nezačnete od východu, ale od severu, konkrétně od Aljaževa domu, tam se taky nejčastěji přespává. Oproti variantě z Trenta je to sice jen 6 km a 2000 m převýšení, zato se ale stoupá ferratou obtížností C. Ferratové vybavení je tak již nutností! Z domu vedou ve skutečnosti ferraty dvě – Tominškova pot a Pot čez Prag. První se používá pro výstup, druhá pro sestup.

Úzký hřebínek na vrchol

Po setkání obou cest pokračujte ještě kousek než dojdete k Triglavskému domu na Kredarici, obří chatě s kapacitou tři sta míst. Můžete zde samozřejmě přespat, ale samotný výstup lze relativně bez problému zvládnout za den. Z chaty už vede jen jednodušší ferrata na vrchol, cestou ještě minete Malý Triglav. Ať už půjdete cestu za den nebo za dva, buďte připraveni, že minimálně v sezóně na hoře rozhodně nebudete sami, buďte tak maximálně ohleduplní k ostatním turistům – žádné padající kameny!

Dlouhým trekem od jezer

Časově nejnáročnější variantou, ale dost možná taky nejhezčí, je dlouhý trek od Bohinjského jezera, jednoho z dalších lákadel Slovinska. Jednodenní varianta už je ale nemožná, vyhraďte si alespoň tři dny, trasa na Triglav je dlouhá 20 km, dolů záleží, jestli půjdete stejnou cestou, nebo vezmete jinou z uvedených.

Jezero Bled na začátku Doliny

Na cestě budete muset přespat, ale pozor! Přespávání ve stanu je v Triglavském NP zakázáno (a dost často i kontrolováno), budete tak muset vzít zavděk chatami, těch je ale po cestě naštěstí spousta – třeba Koča při Triglavských jezerech, Zasavska koča na Prehodavcih nebo již zmiňována Koča na Doliču. Ferratové vybavení je stejně jako v prvním případě spíše na vaší úvaze, trasa se dá rozhodně absolvovat bez něj.

A ještě spousta dalších kombinací

Tím výčet tras rozhodně nekončí, Julské Alpy jsou totiž protkány doslova nekonečnou sítí turistických stezek – vezměte tedy do ruky mapu a naplánujte si něco svého. Rozhodně lze zmínit třeba Bambergova pot, ferratu vedoucí ze sedla Luknja, kam se jde nejsnadněji dostat z údolí Soči nebo od Aljaževa domu.

Případně se v Julských Alpách vůbec nemusíte omezovat na Triglav, k mání je spousta jiných vrcholů. Na Prisojnik vede velmi známá ferreta skrz skalní okno, Malá Mojstrovka je zase coby kamenem dohodil od sedla Vršič, na Mangart se dá skoro vyjet na kole a ze sedla pod vrcholem na něj vede překrásná ferrata a třeba na Razoru nebo Jalovci zase takřka nehrozí, že byste někoho potkali.

Řeka Soča se dá sjet třeba na kajaku

Kromě toho se dá využít i jiných volnočasových kratochvílí – třeba sjíždět ledovcovou řeku Soču nebo prostě jenom odpočívat u jezera Bled, nebo si prostě vymyslet vlastní výzvy – nám přišla normálka z Trenta příliš jednoduchá, tak jsme nahoru jednoduše vyběhli.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here