Chyby v práci s mládeží – 10 nej

Proč je český florbal pořád o tolik pozadu oproti severským zemím a za ta léta jsme se přiblížili (či snad srovnali) jen Švýcarsko? Chyby hledejme především v sobě… A začít musíme už u nejmladších kategorií. Že to není možné? Ale ano, je. Právě tady nás nejvíc tlačí bota! Kde děláme největší chyby?

Problém první – chceme od žáků body!

Představte si reálnou situaci z českého prostředí (sám jsem součástí jedné takové). Stanete se trenérem žáků, dostanete k dispozici tréninkové hodiny (obvykle dost malý počet) a řekněme dostatečný počet hráčů. I když i to je někdy problém. Hráčský počet se dá „doplnit do stavu“ náborem, kam většinou pár zájemců přijde. A i když velká část z nich dělá ještě jiný sport a má spoustu dalších zájmů, berete je. Hráče teda máte. Co byste si jako trenér přál? Pochopitelně mít co nejlepší tým a vyhrávat. Ale ono to není tak snadné. Hlavně v menších městech či na vsích to bývá velký problém. Na tréninku se obvykle schází partička spolužáků… Ať už jedna, dvě, tři… Vy máte za úkol udělat z několika skupinek fungující tým. Což je u žáčků často velice složitý úkol. I to se vám povede. Že přichází čas na body? Pořád ne! Především u mladších žáků a přípravky či elévů si stanovte úplně jiné hodnoty! V první řadě musíte kluky (nebo holky) naučit správně držet hokejky, střílet, přihrávat… A klást důraz na disciplínu! Velkým problémem současného školství je nedisciplinovanost výrostků. Částečně je to způsobeno i našimi zákony… Vy máte za úkol svoje „ovečky“ vést ke slušnému chování a jít jim především příkladem!  Teprve pokud tohle zvládneme, můžeme se starat o výsledky, resp. body. Jinak nemá tohle kritérium v žákovských kategoriích pražádnou cenu. Body stranou…

Problém druhý – Styl Tichonov

Ne že bych absolvoval výcvik pana Tichonova, ale slavná ruská hokejová pětka jistě může povídat… Uvědomte si, že mladší žáci nejsou dospělí v menším provedení! Ti malí kluci mají jiné myšlení… Nechápou věci tak, jako vy. Chtějí se hrou v první řadě bavit! Jak už jsem uváděl v bodě výš, disciplína je důležitá. Ale nic se nesmí přehánět. Pokud budete chlapce trestat nehorázně vysokými tresty, nejen, že se vám na trénování 90% hráčů vykašle, ale klukům to nic nepřinese. Budou bez zájmu, budou vás nesnášet a florbal (nebo sport obecně) se jim zhnusí. Všeho s mírou!

Problém třetí – Systémy apod.

Představte si situaci, kdy se vám někdo snaží vysvětlovat systémy na tréninku. Často to trvá i několik sezón, než se systém zažije a stane se jakousi součástí týmu a hráčského myšlení. A jde o dospělé lidi! Vžijte se do role kloučků nebo děvčátek, jež zajímá v první řadě to, kdo má jakou hračku nebo kdo dal komu pusu. Systémy jsou nad rámec jejich myšlení a ani sebevětší snaha o vysvětlení nebude pochopena. Rozhodně to ale není tím, že by děti byly hloupé…!

Problém čtvrtý – Nekvalifikovaní trenéři

Čfbu se v tomhle směru snaží dělat maximum a každoročně nabízí několik trenérských kurzů. Licence trenéra dělíme na tři kategorie, od základní C po v podstatě profi A. Pro trénink mládeže vám bohatě postačí C licence. Ale je třeba ji absolvovat. Vzhledem k ceně (2000 Kč) a délce trvání (2 prodloužené víkendy – pátek až neděle) si myslím, že to od vás nebude až taková oběť… A když nic jiného, rozhodně si rozšíříte obzory, poněvadž kurzy vedou profesionálové z praxe (sportovci, fyzioterapeuté, vyučující na FTVS, trenéři hokeje, fotbalu….). Věřím, že vám vedení vyjde vstříc a kurz proplatí (minimálně tím klub ušetří peníze za pokuty pro nevyškolené „trenéry“).

Problém pátý – Nedostatečný počet tréninkových hodin

České déja vu. Snažíte se, seč vám síly stačí, ale rozpočet klubu je vzhledem k rozumné výši příspěvků a nízkému příspěvku od obce (města…) řekněme s bídou dostačující. Tak, jako by muži potřebovali hodiny a hodiny fyzické přípravy, žáci potřebují celkovou tělesnou průpravu (různá kompenzační cvičení) a rovněž kompletní florbalovou přípravu. A to od základů. Nenarodili jsme se se schopností držet hokejku a umět s ní střílet. Od toho je trenér, který to má naučit. Ale kdy? Je toho tolik, co byste svým svěřencům rádi předali… A prostě není kdy.

Problém šestý – Neochota rodičů spolupracovat

Kdo tohle nezažil, tomu těžce závidím. V dnešní uspěchané době dávají často rodiče svého potomka do sportovního klubu či oddílu s cílem, že se ho na dvě hodiny zbaví a budou mít aspoň chvilku klid. Neuvědovují si ale, že pro tyhle případy jsou tu např. Domy dětí a mládeže. Pokud dají svého synka na florbal, musí počítat s tím, že přísun peněz do tohohle sportu není zrovna královský. A krom toho, že zaplatí nemalé příspěvky, by měli počítat s dotazy ohledně odvozu dětí na zápas, na turnaj atd. Minimálně dotazy! Zaplaťpánbůh se pokaždé najde aspoň jeden tatínek, který žije nejen synem, ale i sportem, a tak ochotně vezme svůj vůz na cestu na zápas (a často zcela zdarma). Bohužel ale většinou jde o jedince… A nevypadá to, že by se jejich řady příliš rozrůstaly. Spíš naopak.

Problém sedmý – Nepodpora ze strany měst a obcí

Další česká samozřejmost. Ačkoliv se florbal pomalu, ale jistě stává pro děti sportem č. 2 (hned za zatím jasně prvním fotbalem) a překonal i tradiční hokej (jistě hlavně kvůli finanční nenáročnosti florbalu oproti hokeji), města nebo obce se k tomuhle vývoji nehodlají nijak stavět. Chápu, že v mnoha případech jde především o neschopnost florbalového vedení, ale z vlastní zkušenosti vím, že někdy jde prostě jen o to, že to je „jen florbal, nic víc“. Změnit tohle by jistě pomohly další vydařené akce, jako jsou v současnosti pražské turnaje Czech open, Prague games, Prague masters, slovenský Slovak open, liberecký Nisa open či třeba veleúspěšné MS ve florbale 2008. Reklama má svůj smysl… Otázkou je, jestli na ni zbývají českým funkcionářům vůbec nějaké peníze…

Problém osmý – Malá základna, resp. vysoká „úmrtnost“

Úmrtností myšlena pochopitelně ta hráčská, čili konec hraní. Jak už jsem psal v prvním bodě, většinou máte žalostně málo hráčů v týmu… Když už někoho nového seženete, často velice brzy skončí. Tohle nechápu hlavně z důvodu, kdy ve fotbale probíhá ve špičkových klubech síto v dorosteneckém věku a plno šikovných hráčů musí skončit (ať už z jakéhokoliv důvodu), kdežto ve florbale je hráčů nedostatek a často ani začátek ve věku dorostence není pozdní (pokud nejde o nejlepší  soutěže – to dá rozum).

Problém devátý – Puberta

Jak už to tak bývá, v pubertálním období dojde k „obrození“ člověka a bytůstka, co si doteď jen hrála, zjišťuje, že se z ní stává dospělá bytost se vším všudy. A musí někde najít uplatnění. Bohužel však často pubertální období končí na scestí, kde nemálo výrostků volí cestu alkoholu a drog. Zpočátku jen přestávají chodit na tréninky a objevují se třeba jednou za 14 dní, postupně ale z rodičů tahají čím dál víc peněz… Až se jednou skutečnost provalí. Ve chvíli, kdy už mladý hoch půl roku netrénuje florbal, nýbrž kouření. To už bývá pozdě.

Problém desátý – Nekomunikace mezi lidmi

Spory mezi lidmi končí často vzájemným odloučením. Ve florbalu, a to především žákovském, kdy za hráče rozhodují rodiče, dochází k situacím, kdy si prostě jen stačí vyříkat pár slov a je po problému. Často stačí jen a jen to přijít jednou za půl roku na hodinovou schůzi pro zástupce, kterou většina klubů pořádá. Někdy i taková maličkost může znamenat hodně. Děti nepřestanou trénovat z důvodu nestíhání tréninků kvůli škole, šikana v žáčcích nebude existovat…. Tímto apeluji především na rodiče, aby nad zmíněnými slovy popřemýšleli!

Přečtěte i další články z rubriky trénink florbalu.Např o florbalových přihrávkách.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here