V rakouských Alpách najdeme desítky hor vyšších než tři tisíce metrů, málo z nich je ale pro výstup tak příjemných jako Großvenediger (cca 3666 m n. m., záleží na aktuální výšce sněhu). Jako 5. nejvyšší rakouská hora je situován ve Vysokých Taurách, jen 26 km od Großglockneru, té vůbec nejvyšší rakouské hory. Výhledy ale jsou i odsud úžasné – mj. právě na Großglockner.
Výstup na vrchol je snadná ledovcová túra. Mnoho lidí se tu sice nejistí, ale vy byste měli – přece jen, je to ledovec a nehoda se může stát i na tom nejpřehlednějším místě. Základem je tedy sedák, lano, cepín, mačky a pár prusíků a ledovcových šroubů. Přístup k hoře je velmi dobrý, autem to zabere z Česka maximálně pár hodin. Výstupy se chodí z vesnic Hinterbichl (z jihu), Rosental (ze severu) a od výjezdu pod tunelem Felbertauerntunnel (z východu).
Z jihu přes Defreggerhaus
Pravděpodobně nejpopulárnější trasa vede z vesnice Hinterbichl. Autem se dá dojet až k rozcestníku Wiesenkreuz, odkud se vydáte nahoru. Vyrážíte z cca 1500 m n. m. Prvních 500 výškových metrů vede po široké cestě, kde byste v pohodě mohli jet i na kole. To přestanete až u chaty Johannishütte, kde se vydáte do svahu doprava. Na chatu Defreggerhaus je to potom ještě 4 kilometry a 800 výškových metrů. Každopádně je to tu ideální místo na přespání a na brzký ranní výstup na ledovec.
Proč brzký? Na ledovec se zkrátka chodí brzo ráno, protože je nejstabilnější. Odpoledne můžou vlivem celodenního slunečního svitu praskat mosty, padat kamenyze svahů a další nepříjemnosti, kterým je lépe se při zmrzlém ránu vyhnout. Vracet se sice budete tak jako tak za světla, ale aspoň bude slunce na ledovec svítit výrazně kratší dobu.
Z chaty vás potom čeká ještě pár desítek výškových metrů směrem k vrcholu Mullwtzaderl, pod kterým sejdete pár výškových metrů na ledovec. Na něm obvykle vede vyšlapaná pěšina do sedla Rainertörl (3421 m n. m.), odkud vyjdete v podstatě přímo na vrchol. Na posledních pár výškových metrech musíte ještě překonat malé sedélko. Sestup buď stejnou trasou (pokud vyjdete dostatečně brzo ráno, dá se to stihnout za den), nebo jeden z následujících – pak musíte ale vyřešit, jak se dostat desítky kilometrů zpátky pro auta.
Ze severu přes Kürsingerhütte
Podstatně delší cesta vás čeká ze severu. Delší primárně proto, že nástup na chatu nemá 9 km, jako na cestě z jihu, ale rovných 14 km. Navíc se začíná velmi nízko – v 950 m n. m. Od parkoviště v Obersulzbachtalu půjdete 10 km údolím řeky po široké štěrkové cestě (minete chaty Berndalm a Postalm), než dojdete v 1900 m n. m. k počátečnímu místu nákladní lanovky k chatě. Odsud se cesta začne zvedat až k chatě Kürsingerhütte, která leží v 2500 m n. m.
Druhý den cesta severně obchází západní hřeben a v ccac 2800 m n. m. se napojuje na severní ledovec. Pohodová pěšina vás potom dovede do sedla mezi Gross- a Kleinvenedigerem (tzv. Venedigerscharte (3407 m n. m.). Odsud je to opět rovně (tentokrát opravdu prudce) na vrchol. Tam je to z chaty 1200 výškových metrů a 6 km, opět lze tak jen doporučit vyrazit brzy, zvlášť pokud to člověk chce sejít zpátky k autu až dolů do údolí.
Z východu přes Neue Prager Hütte.
Druhá nejkratší trasa vede z východu. Auto necháte hned po výjezdu z Felbertauerntunnelu v osadě Tauer. Přes osady Aussergschlöss a Innergshlöss půjdete opět po široké cestě údolím Gschlösstal. Začnete v cca 1500 m n. m. a cesta se zmenší až v 1750 m n. m. po 6 km, kdy u nákladní lanovky opět začnete prudce stoupat. Chata je pouhých 4,5 km od vrcholu ve výšce 2750 m n. m.
Cesta dále pokračuje jako malá pěšina podél severovýchodního hřbetu, až opět v cca 3000 m n. m. přejde na ledovec. Odtud je to bezpečně pod Kleinvenedigerem až do 3500 m n. m., kde se pěšina napojí na tu z Kürsingerhütte, odkud společně stoupají na vrchol.
Na vrchol i další, mnohem těžší cesty. Ty lze doporučit jen nejzkušenějším horolezcům. Z chaty Kürsinger hütte se leze SZ hřebenem, obtížnosti je cca III obtížnosti UIAA. Čas výstupu je asi šest hodin. Ze stejné chaty se potom leze i západním hřebenem, obtížnost je stejná, čas výstupu asi o hodinu kratší.
Zimní túra na skialpech
Grossvenediger je mezi Rakušany i Čechy obzvlášť oblíbený i na skialpech. Může za to zejména jeho “jednoduchost”. Narozdíl třeba od Grossglockneru nebo Wildspitze tu nejsou žádné skalnaté úseky, a tak lze vyjet skoro až na vrchol. Nejčastěji se k tomu používá právě cesta z jihu, kde je pravděpodobně i nejhezčí sjezd.
Nejlepší období pro výstup je pozdní únor – duben, kdy je už dostatek světla, ale na ledovci pořád ještě dostatek sněhu. Ten bezpečně zakryje všechny trhliny, není tak třeba se vázat. Co ovšem bezpodmínečně nutné je, je mít s sebou lavinovou výbavu. I na jaře tu totiž rozhodně můžou padat laviny, které vás můžou klidně zabít. Chaty jsou sice zavřené, ale obvykle se dá přespat za pár euro v tzv. winterraumech. Jen pozor, o víkendech bývají plné.
