Každý tenisový úder se skládá z určitého počtu faktorů a činností
probíhající jednak současně a jednak v určitém pevném pořádí. Jsou to:
1. Sledování míče zrakem
2. Práce nohou
3. Pohyb paže s raketou
4. Vložení váhy těla do úderu
Sledování míče zrakem
Tento faktor se řadí jako na první místo, jelikož technicky správné provedení kteréhokoliv úderu je závislé na soustředném pozorování letu míče.Hráč musí pozorně sledovat míč od okamžiku, kdy udeří do míče soupeř až do okamžiku, kdy do míče udeří sám. Zvláště důležité je soustředěně pozorovat míč na vlastní polovině dvorce po odskoku, protože působením větru, nerovností povrchu dvorce nebo rotace může míč ještě změnit směr letu. Jestliže hráč pečlivě sleduje, podaří se mu zasáhnout míč středem výpletu i po nepravidelném odskoku. Pouze ve chvíli, kdy se míč blíží k soupeři, pozorujeme nyní hlavně jeho a soupeřovy pohyby, neboť podle nich lze často odhadnout charakter příštího úderu. Pozorně sledovat míč musí jak začátečníci, tak pokročilí hráči.
Práce nohou
Další velmi důležitá činnost je práce nohou. Při očekávání míče stojí hráč asi 20-50 cm za základní čárou v úzkém rozkročném stoji čelem k síti.Váha těla spočívá na přední polovině chodidel, nohy jsou měkce pokrčeny v kolenou, špičky směřují k síti. Hráč je mírně předkloněn. Tento postoj umožňuje rychlý start na míč kterýmkoli směrem. Běh tenisty se značně liší od běhu atleta. Je méně uvolněný, kroky jsou kratší. Těžiště těla je níž a paže nepracují obvyklým běžeckým způsobem. Tenisový běh musí hráči dovolovat náhlé změny směru a rychlosti. Dobíhání míčů na delší vzdálenost vyžaduje zase běh prodlouženým krokem.
Základním požadavkem pro práci nohou je, aby byl hráč při úderu obrácen bokem nebo alespoň otočen rameny do směru úderu. Postavení bokem umožňuje správné provedení nápřahu, žádoucí usměrnění míče a přenesení váhy z nohy vzadu na nohu stojící vpředu. Ihned po úderu zaujímá hráč základní postavení pro další úder. Při vrácení nízkého míče je třeba více pokrčit nohy v kolenou, aby se hráč nemusel příliš předklánět. Velký počet úderů se provádí v pohybu, a to zase usnadňuje přechod od jednoho úderu k druhému a rychlý postup k síti. Nejlepší školou pro práci nohou je hra na rychlých dvorcích.
Pohyb paže s raketou
V základním postavení při očekávání míče přidržuje hráč raketu levou rukou v krčku. Urychluje a usnadňuje to práci s raketou a umožňuje uvolnění svalů pravé paže. Pohyb paže s raketou před zásahem míče musí být plynulý, postupně se musí zrychlovat a musí se provádět více švihem než silou. Pro délku nápřahu je velice rozhodující situace a místo, z něhož se úder provádí. Dlouhý nápřah je výhodný pro úder od základní čáry, jestliže chceme soupeřův volný míč prudce rozehrát. Není výhodný, jestliže na přípravu není dostatek času nebo při úderech hraných v pohybu, protože může hráče vychýlit z rovnováhy. Je nutné ovládat i nápřah zkrácený, jelikož hra na rychlých dvorcích vyžaduje často zrychlení, a proto i podstatné zkrácení nápřahu. Nejjednodušší je přímý nápřah.
Po úderu doprovází paže s raketou po určitou dobu míč ve směru jeho letu. Toto protažení úderu je nutné, jelikož po úderu paže s raketou setrvačností pokračuje v pohybu. Pro zachování rovnováhy po úderu je nejlépe vést protažení poněkud vzhůru.
Při forhendu, voleji forhendem a podání se ramena a trup mírně pootáčejí do směru úderu již před úderem, při pohybu raketou proti míči a v okamžiku úderu je již trup otočen skoro úplně do směru úderu k síti. Při úderech v pohybu se již v běhu vytáčejí ramena a provádí se nápřah. Raketu nedržíme křečovitě, avšak těsně před úderem stiskneme pevně držadlo. Zároveň zpevníme zápěstí, aby se sklon plochy rakety nezměnil. Levá paže se pohybuje při většině úderů současně s pravou a napomáhá při otáčení ramen.
Vložení váhy těla do úderu
Aby bylo možno míč udeřit prudce, přesně a s nepřílišnou námahou, je třeba , aby v okamžiku úderu přenesl hráč váhu těla vpřed, do směru úderu. V okamžiku úderu musí být pohyby těla i ra-kety koordinovány tak, aby všechny faktory působily na míč současně. Proto se v okamžiku úderu přenáší váha těla z nohy stojící vzadu na nohu stojící vpředu. Před úderem je uvolněna noha stojící vpředu, po úderu noha stojící vzadu. Působení všech složek se zvyšuje, provádí-li se úder v pohybu proti směru pohybu míče. Důsledným přenášením váhy těla lze značně zvýšit přesnost a prudkost úderů a zároveň snížit námahu pravé paže.