O tenise se říká, že je velmi pestrou hrou s nepřeberným množstvím nejrůznějších situací. Není to ale tak docela pravda. V tenise se mnohokrát opakuje několik standartních situací, pro které existuje vždy více možných řešení. Jejich výběr záleží na okamžitých okolnostech, postavení hráče i soupe- ře a podmínkách utkání. V tréninku pokročilých hráčů je třeba tyto situace uměle vytvářet a nacvi-čovat jejich řešení. Tomu napomáhá modelový trénink.
Modelový trénink je trénink, kdy jsou záměrně vytvářeny situace, které se v průběhu utkání vyskytují a jednotlivci nebo družstva nacvičují jejich řešení. Současně se trenéři snaží vytvořit prostředí podobné zápasu i z hlediska psychiky.
Někteří hráči mají pro výběr optimálního řešení vrozený talent. Většina však modelový trénink potřebuje. Často se stává, že hráč vybere pro sebe to nejriskantnější řešení a pro soupeře to nejméně nebezpečné. Modelový trénink pomáhá nejen výběru optimálního řešení, ale i nácviku jeho realizace.
S nácvikem modelového tréninku je začít včas, ne však příliš brzo. Řešení složitějších situací vyžaduje zvládnutí širšího úderového vybavení. Některé jednoduché situace můžeme však začít nacvičovat poměrně brzo. Pomáhají ke zdokonalení periferního vidění i k vytváření taktického myšlení. Modelový trénink má ještě další přednost. Učí hráče hrát každý míč s určitým úmyslem. Hráči se učí dávat úmyslně míče vpravo či vlevo nebo míče krátké či dlouhé.
V modelovém tréninku dáváme nejprve možnost dvou, později tří nebo čtyř variant podle zahraného míče nebo postavení partnera.
Příklady:
1.Výměna forhendů křížem, partner zahraje kratší míč.
Varianty – a) dlouhý forhend podél čáry
b) kratší forhend křížem
c) stopbol(=míč s opačnou rotací zahraný na soupeřovu polovinu těsně za síť) podél čáry.
2. Stejná situace, ale výběr řešení podle postavení partnera. Partner je vytlačen hodně do forhendové strany, při tréninku tam může zůstat záměrně.
Varianty – a) forhend podél čáry
b) stopbol podél čáry.
Partner zahraje opět křížem, ale rychle se vrací do středu.
Varianty – a) forhend podél čáry co nejdříve po odskoku
b) stopbol podél čáry
c) forhend křížem, zásah později
d) stopbol křížem.
3.Trenér hraje druhým nebo třetím úderem stopbol a postoupí vpřed.
Varianty – a) dlouhý úder podél čáry
b) krátký míč křížem
c) lob(=obranný úder, který se používá, když hrajete pod nátlakem ve předním poli,a chcete převzít iniciativu a dostat se na T) – když partner postoupí hodně vpřed.
4. Trenér hraje u sítě, hráč vzadu. Trenér zahraje dva volnější voleje na hráče, který vrací na něj. Třetí volej je rychlejší a umístěný, a trenér se přesune do jedné poloviny hřiště. Varianta – hráč hraje prohození do druhé poloviny. Trenér zůstane ve středu hřiště a postoupí blízko k síti.
Varianty – a) lob
b) prohození podél čáry
Trenér je ve středu hřiště, ale nepostoupí blíž k síti.
Varianty – a) prohození křížem
b) prohození podél
c) krátký míč pod nohy trenéra.
Podle uvedených příkladů lze nacvičovat mnoho podobných situací.
Včechna řešení však musí hráč nejprve zvládnout v jednoduchých podmínkách a později podle vlastního výběru. Pak trenér určí pořadí variant a nahrává pro něj nejvhodnější míče. Nakonec hráč sám vybírá varianty podle situace na dvorci. Nakonec několik příkladů modelového tréninku pro čtyřhru:
1. Ritern(=zpětný úder). Dva hráči střídavě podávají, pokud možno na jistotu. Třetí hráč je na jejich straně u sítě, čtvrtý hraje ritern. Jeho variantu volí podle postavení síťaře.
a) síťař je dál od sítě a blíže k postranní čáře – ritern křížem
b) síťař je blízko u sítě a blíž středu dvorce – lob
c) síťař je dál od sítě blízko čáry podání – krátký ritern s rotací pod jeho nohy.
Toto cvičení nejen zlepší taktický výběr riternů, ale naučí hráče registrovat postavení soupeře u sítě. Většina průměrných hráčů si totiž ani neuvědomuje, kde soupeř u sítě stojí.
2. První volej podávajícího hráče. Systém stejný jako v předcházejícím případě, ale hráč u sítě je pasivní a nepřebíhá. Přijímající zůstává po riternu vzadu a hraje prudký a nízký míč.
Varianty – a) hluboký volej na přijímajícího
b) stopbol volejem do poloviny přijímajícího.
Ritern je vyšší a pomalejší.
Varianty – a) prudký volej do těla partnera přijímajícího
b) umístěný volej do obdélníku pro čtyřhru v polovině partnera přijímajícího
c) prudký volej do středu dvorce
d) krátký volej křížem do poloviny přijímajícího.
Přijímající postupuje po riternu vpřed.
Varianty – a) volej do středu hřiště
b) prudký volej do poloviny partnera přijímajícího
c) krátký a nízký volej postranní čáře přijímajícího.
Cvičení lze provádět i s pěti hráči, kdy partner přijímajícího zasahuje nebo nezasahuje do hry.
3. Spolupráce podávající dvojice. Organizace stejná jako v předcházejících případech.
Varianty – a) hráč u sítě přebíhá po každém riternu soupeře. Podávající mění postavení na základní
čáře, postupuje k síti do poloviny přbíhajícího partnera b) hráč u sítě přebíhá po znamení partnerovi – stejné varianty podávajícího
c) hráč u sítě přebíhá po každém prvním podání – opět stejné varianty podávajícího.
4. Spolupráce přijímající dvojice. Stejná organizace s pěti hráči. Varianty – a) podávající nabíhá rychle k síti a jeho partner je blízko u sítě – přijímající hraje lob a a) jeho partner se co nejrychleji vrací na základní čáru
b) podávající nabíhá pomaleji k síti a jeho partner je dál od sítě – přijímající hraje nízký
ritern křížem a jeho partner postoupí vpřed a snaží se zahrát konečný volej.
Všechna cvičení modelového tréninku zvyšují pestrost a zajímavost přípravy a zároveň nutí hráče při tréninku myslet a hrát s plným soustředěním a s aktivním přístupem.