Albánština

Úředním jazykem v Albánii je albánština. Pro lidi přicházející z České republiky je albánština jazyk nesrozumitelný, žádnému jinému jazyku se nepodobající. Albánštinou ovšem hovoří, jak se uvádí, více než šest milionů lidí, a to nejen v Albánii.

Albánština: Nepodobá se žádnému známému jazyku

Bylo by marné předpokládat, že se před dovolenou v Albánii naučíme „pár slov“, abychom ukázali zdvořilou vůli vůči místnímu obyvatelstvu.

  • „Dobrý den“ se řekne „Mirëdita,“
  • „Nashledanou“ je „Mirupafshim,“
  • „Prosím“ se řekne „Ju lutem,“
  • „Děkuji“ je „Faleminderit,“
  • Ano“ je „Po“,
  • „Ne“ se řekne „Jo“.
  • A chceme-li říct „Nerozumím albánsky“, musíme říct: „Nuk kuptoj shqip.“

Nikde ani slabika, která by připomínala nějaký slovanský, germánský nebo románský jazyk.  A přitom prý má albánština z každé jazykové skupiny něco.

Naštěstí si jsou Albánci vzácnosti svého jazyka ve slovanské enklávě vědomi a mají „v záloze“  nějaký známější jazyk k dorozumění. Říká se, že tím druhým jazykem je rychle se šířící angličtina. Kdo Albánii navštívil, zjistil, že to „šíření angličtiny“ není ještě „kdovíjaké“ a že skutečně nejrozšířenější, druhým jazykem je italština. A v té se už turista „neutopí“, i když se italštinu nikdy neučil.

Jazyk šesti milionů lidí

Albánština patří do velmi početné skupiny indoevropských jazyků. Používají ji nejen Albánci, ale rovněž obyvatelé sousedních zemí:

  • Kosova,
  • Makedonie,
  • Černé Hory,
  • Řecka,
  • ale i Itálie (především Sicílie),
  • a vlivem emigrace také rodáci ve Spojených státech amerických.

Celkem to údajně činí přes šest milionů lidí.

Sever Albánie. Ghegský dialekt, používaný v severní Albánii. Foto: (pl)

Dvě podoby albánštiny

Albánština má dvě podoby, respektive dva dialekty – severní (ghegský ) a jižní (toskický). „Ghegský dialekt, používaný v severní Albánii, byl v roce 1972 sjednocen na jazykovém kongresu v Tiraně s toskickým, používaným v jižní Albánii. Základem spisovného jazyka se stal toskický dialekt,“ uvádí se na serveru jazyky.com.

Jazyk byl ovlivněn latinou, řečtinou, ale také slovanskými jazyky. V rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev. Jeho historický původ je značně nejasný, uvažuje se o příslušnosti k illyrským jazykům,“ najdeme v české verzi Wikipedie.

Albánština používá spřežky, tím se stává pro mnohé ještě záhadnější. Kdo albánštinu nezná, dost těžko odhadne výslovnost. Proto se zejména vlastní jména dost často foneticky přepisují (známe z příkladu jména někdejšího diktátora. Enver Hoxha se do češtiny přepisoval jako Enver Hodža.)

 „V psané albánštině se setkáváme s většinou písmen, která známe z češtiny. Navíc se však objevuje velké množství digrafů (dvojice písmen) – např. –rr, –dh, –nj atd. Diakritická znaménka jsou požívána pouze ve dvou případech: –ë (jako anglický neurčitý člen -ə) a (-č),“ uvádí Wikipedie. Na jejích stránkách je v hesle „Albánština“ také ukázku albánského textu. Kdo by v něm poznal modlitbu Otčenáš?

„Ati ynë që je në qiell, u shënjtëroftë emri yt.
arthtë mbretëria jote; u bëftë dëshira jote,
si në qiell, edhe mbi dhe.
bukën tonë të përditëshme jepna neve sot;
edhe falna fajet tona,
sikundër edhe ne ua falim fajtorëvet tanë;
edhe mos na shtjerë në ngasje, po shpëtona nga i ligu;
sepse jotja është mbretëria e fuqia e lavdia në jetët të jetëvet.
Amin.“

Albánie, park v Tiraně. Foto: (pl)

Psaná podoba albánštiny

V současné době se albánština zapisuje latinkou. Což turisté vítají. Mohou si zapsat třeba adresu nebo název místa, které hodlají najít (a název je k nezapamatování a s neznámou výslovností). Ovšem ještě na počátku dvacátého století byly čtyři oficiální možnosti písma:

  1. latinka
  2. řecké písmo
  3. turecko-arabské písmo
  4. cyrilice

O jednotném písmu (latince) bylo rozhodnuto na kongresu konaném v roce 1908 v Manastiru (v současnosti nese název Bitola a je na makedonském území). Latinka byla doplněna o speciální znaky pro zápis albánských hlásek.

Zdroj: S využitím Wikipedie; s využitím jazyky.com

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here