Pravidla basketbalu

Pojdme se podívat na kompletní pravidla basketbalu.

Dr. Naismith vymyslel tuto hru, její pojetí a pomůcky, které jsou potřeba. Je to zajímavé, když se člověk dozví jak to bylo původně- dva koše na broskve se upevnily k balkonu na konci tělocvičny ve výšce 10 stop nad hrací plochou. Jednalo se o přihrávací hru bez běhání či pohybu s míčem. Dnešní pravidla jsou už poněkud jiná, přesto však stále jednoduchá. Koš je ve výšce 3,05m. Koš se skládá z pevné obroučky připevněné k čtyřhranné desce a sítky. Podle toho, odkud byl koš trefen může bodující družstvo obdržet 1, 2 nebo treba i 3 body. V NBA se hraje ve čtyřech dvanáctiminutových čtvrtinách s patnáctiminutovou přestávkou v polovině. Ve světě a na univerzitách se hraje ve dvacetiminutových poločasech. Každé nerozhodné utkání se podle pravidel rozhodne v jednom či více pětiminutových prodlouženích. Hřiště je podle pravidel 28 m dlouhé a 15 m široké. Po řadě experimentů v počátečních letech s velikostí hřiště a počtem hráčů bylo stanoveno, že pět hráčů na tým bohatě stačí a tvoří optimální strategický potenciál. Dnešní pravidla povolují volné střídání a profesionální soupisky povolují až 12 hráčů.

Basketbal hřiště

Většina týmů dává do základní sestavy dva rozehrávače, dvě křídla a pivota. Je možné hrát i s jedním rozehrávačem a dvěma pivoty, což praktikuje pár mužstev NBA, ale naprostá většina evropských týmů. Protože pivot bývá zpravidla nejvyšší hráč z družstva, je postaven do středu mezi útok a obranu a většinu svých bodů střílí poblíž koše. Může často bodovat, ale jeho nejdůležitějším úkolem je vybírat doskoky, bránit koš a zastrašovat narušitele tím. Rozehrávači zajišťují předávání míče a strukturu útoku. Rozehrávačem je přednostně hráč, který bezchybně ovládá míč a rozjíždí útok. V roli druhého pivota je útočnější, zejména na dálku. Křídla plní celou řadu povinností na přední straně hřiště. Velké křídlo, velký a fyzicky zdatný hráč, tráví většinu hry poblíž koše, bojuje o doskoky a brání klíčové dlouhány. Malé křídlo je střelec nebo hráč, který doskakuje a zpravidla se pokouší o tříbodové koše. Nemusí být nutně malý, ale bývá mrštný, skvělý atlet. Protože hráči jsou stále vyšší a zdatnější, střelec musí zkrátka vyskočit dostatečně vysoko, aby dopravil míč do obroučky, a právě takové smeče se líbí trenérům a vyvolávají obdiv fanoušků. Dnešní hráči jsou mistry ve vynalézání nových způsobů, jak dostat míč do koše. Vývoj driblování byl patrně bolestnější, než tomu bylo u ostatních pravidel. Původně hráči nesměli s míčem driblovat– šlo přece o striktně přihrávací hru. Původní míč měl hrubý kožený obal s nafouknutou duší, z něhož čněla nafukovací trubička, takže driblování ani neumožňoval. V různých dobách a podle toho, zda jste sledovali univerzitní či profesionální utkání, směli hráči jednou vyskočit, ale šlo o jeden výskok bez střelby, driblování začínalo i končilo oběma rukama nebo se smělo použít četné driblování bez postupu na koš. Toto pravidlo nebylo vypilováno do konce 30. let, kdy byl zaveden moderní tvarovaný míč bez čnějících švů. Dnešní pravidla driblování jsou prostá: jednou rukou, bez přestání a bez nového startu. Zatímco míč poskakuje, je možné vyměnit ruce bez přerušení driblinku, hráč však nesmí driblovat oběma rukama. Pokud hráč přestane driblovat, musí buď přihrát, nebo vystřelit. Nejlepší dribléři v NBA se obvykle nacházejí v postavení rozehrávače. Existují čtyři základní přihrávky. Přihrávka z výskoku omezuje dosah rozehrávačů, kteří se nestačí tak rychle natáhnout a odrazit míč. Jsou nejefektivnější v plném proudu hry. Přihrávka hrudníkem se posílá v přímé linii hráči ve volném prostoru. Baseballová dlouhá přihrávka se hází v přímé linii zpravidla někomu na rychlý brejk. Lobovaná přihrávka je vržena vysokým obloukem, obvykle přes rozehrávače k pivotovi, který stojí zády ke koši. Existují varianty. Lobovaná přihrávka může jít vysoko přes dva nebo tři rozehrávače. Nebo se hází uličkou k hráči, který si načasuje skok tak, aby stihl míč nad obroučkou srazit do koše, dříve než sám doskočí. Trestný hod je trest uvalený rozhodčím na hráče, kteří užívají nadměrně dotek, ať již nahodile, či záměrně, aby získali výhodu nad soupeřem. Trestný hod lze provést různými způsoby. Když se hráč nedovoleně dotkne soupeře, je to hodnoceno dvěma trestnými hody, pokud střela neprojde košem. Jestliže hráčova střela košem projde, tým získává 2 body a navíc faulovaný hráč má jeden trestný hod. Hráči faulovaní při střelbě z tříbodové čáry získávají tři trestné hody. Fauly na nestřílejícího hráče končí vhazováním ze zámezí nebo trestným hodem, což závisí na počtu faulů, kterých se tým dopustil. Asistence: Hráči je přiřčena asistence, když spoluhráč vstřelí koš přímo z jeho přihrávky. Přední část: Prostor hřiště, kde je umístěn koš, na který tým útočí. Tým má 10 sekund na to, aby pronikl s míčem do přední části po vhazování ze zadní části. Přední část se též vztahuje k přední frontové linii týmu což bývají dvě křídla a pivot. Zadní část: Hřiště je rozděleno na poloviny středovou čárou. Prostor zadní části se nachází tam, kde je umístěn soupeřův koš, když tým brání Nedostane-li se družstvo s míčem ze své zadní části do 8 sekund po vhazování, je hra přerušena kvůli porušení pravidel a míč dostane soupeř. Pokud se tým dostane přes středovou čáru, nesmí se útočící tým vrátit zpět do prostoru své zadní části. Zadní část se též může vztahovat k tandemu rozehrávačů týmu. Rychlý brejk: Strategie skórování týmu, který rychle pronese míč hřištěm, dříve než se obrana stačí rozestavit. Správný rychlý brejk skýtá útočícímu týmu početní převahu. Clonění: Akce jednoho hráče, který zablokuje postup bránícího hráče, čímž umožní svému spoluhráči, aby se uvolnil a získal přihrávku. Clona je povolená, pokud má překážející hráč stabilní postavení. Prorážení: Útočící hráč se dopouští faulu prorážení, když strká stojícího hráče, který zaujal své postavení. Faulová ulička: Prostor pod košem ohraničený základní čarou a čarou trestného hodu. Je široký 4,88 m a vždy je vyznačen odlišnou kontrastní barvou. Útočící hráč smí v této uličce setrvat pouhé tři sekundy v jakémkoli postavení – pravidlo má zabránit dlouhánům utábořit se pod košem. Kroky: Jestliže hráč udělá více než dva kroky, aniž by dribloval, nebo přešlapuje, aniž by přihrál nebo vystřelil, hra je přerušena a míč získává druhý tým. Držený míč: Pokud se dva hráči zmocní míče najednou, rozhodčí přeruší hru kvůli drženému míči a vhodí míč, o nějž protivníci bojují rozskokem. Rozskok: Každý zápas začíná rozskokem pivotů – dva nejvyšší hráči z každého týmu soupeří o míč, který mezi ně do vzduchu vyhodí rozhodčí stojící ve středovém kruhu. Rozskoky se také provádějí, když rozhodčí přeruší hru kvůli drženému míči, na začátku prodloužení, po porušení pravidel se dvěma trestnými hody (hráči se postaví do faulové uličky před vyhozením míče), po nepovšimnutém hvizdu a v jiných nezvyklých okamžicích, blíže specifikovaných v pravidlech. Obrátková noha: Má-li hráč míč, ale nedribluje, nepřihrává ani nestřílí, musí udržovat kontakt jedné nohy s. podlahou. Může vykročit druhou nohou, zatímco se otáčí – pivotuje kruhovým způsobem, aby míč udržel pod svou ochranou. Čas střelby: V NBA, jestliže se družstvo zmocní míče, má 24 sekund na to, aby provedlo střelbu, která se dotkne obroučky nebo projde košem. Nedodržení času střelby má za následek odevzdání míče. Oddechový čas: Každý tým NBA si může vybrat sedm pravidelných oddechových časů a dva dvacetisekundové oddechové časy během řádné hry. Oddechových časů se využívá k naplánování strategie nebo k přeskupení sestavy. Rozhodčí: Jsou dva a řídí utkání. Přerušují hru při faulech, udržují pořádek a dbají o to, aby se hrálo hladce a čestně.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno