Druhé pokračování standardních situací.
Nepřímý volný kop
–útočná fáze: -je řešena převážně kombinačními způsoby podobně jako u přímých kopů (např. jednoduchá přihrávka patou, nadhození míče i složitější signály – kombinace). Branky z nepřímého volného kopu nemůže být dosaženo přímo, přímé střelby se používá z bezprostřední blízkosti v případě, kdy střílející hráč předpokládá, že dojde k tečování míče. Od postranních čar je vhodné řešit např. prudkým centrem za obrannou linii bránících hráčů na nabíhající spoluhráče nebo překvapivým rozehráním po křídle na rozběhnutého hráče z hloubky pole
-obranná fáze: -zásady řešení podobné jako u přímého volného kopu, rozdíl je v orientaci hráčů ve zdi, kteří musí koncentrovat pozornost na přihrávaný míč pro střelbu
Pokutový kop
–útočná fáze: o při provedení je možné použít všech způsobů střelby, výběr záleží na hráči, situaci, psychické odolnosti apod. Např. hráč je předem rozhodnut o umístění míče a použití prudké střely nebo o provedení technickou, umístěnou střelou s využitím klamavých pohybů
Další požadavky jsou:
– snaha o co nejdelší utajení způsobu střelby
– zajištění možnosti dorážet míče
– psychická odolnost, stabilita a sebedůvěra střelce
–obranná fáze:
-při dobře provedeném pokutovém kopu je malá naděje na úspěšný zákrok. Brankář může podle zhodnocení situace zvolit několik způsobů řešení. Utajit úmysl až do okamžiku kopu nebo se naopak pokusit, zvláště při zřetelné váhavosti a nerozhodnosti střelce, mu aktivní činností vnutit způsob řešení (např. otevřít jednu polovinu branky – postavit se blíže k opačné tyči, nebo klamavými pohyby – při rozběhu střele naznačit pohyb k jedné tyči a vlastní zákrok uskutečnit k tyči druhé). Jde o souboj střelce s brankářem – do řešení vstupuje i aktuální psychický stav brankáře, např. zřetelně dává najevo sebedůvěru apod. Důležitá je role spoluhráčů – musí předvídat při nabíhání po odehrání pokutového kopu směrem k brance a krýt vyražený či odražený míč a znemožnit soupeři opakovaně vystřelit
Vhazování ze zámezí
– útočná fáze -velmi frekventovaná standardní situace, v případě rychlého, překvapivého a takticky správného řešení, je v současném fotbalu důležitým prostředkem útočné fáze hry. Efektivitě využití nahrává i neplatnost pravidla o postavení mimo hru.
Řešení vhazování ze zámezí může být založeno na:
– odlákávání soupeře klamavými činnostmi a vytvořením tak volných herních prostorů pro nabíhajícího spoluhráče
– zpětné přihrávce prvým dotykem vhazujícímu hráči a následném uvolnění pro kombinaci
– přenesení těžiště hry vhozením míče na větší vzdálenost s případným prodloužením prvým dotykem do pokutového území, řešení na úrovni rohového kopu
– Vždy platí, že míč je nutné vhodit spoluhráči, který má možnost jeho bezpečného zpracování. V případě obsazení všech hráčů a na vlastní polovině téměř vždy vhazovat míč podél pomezních čar směrem k soupeřově brance. Na profesionální, ale často i na amatérské úrovni, má každý tým alespoň jednoho specialistu na vhazování na velké vzdálenosti.
– obranná fáze
-nejdůležitějším požadavkem je co nejrychlejší a nejdůslednější obsazení všech hráčů soupeře. Důraz kladen na vzájemné zajišťování zvláště se zřetelem na neplatnost postavení mimo hru. Bránící hráči musí být maximálně koncentrováni, útočící soupeř často využívá nacvičených signálů, klamavých manévrů, zvláště v blízkosti pokutového území. Vhazování ze zámezí podél pomezních čar dává možnost presinkovým i jiným variantám obrany a jejich úspěšná egalizace umožňuje rychlý a efektivní přechod z obranné do útočné fáze
Míč rozhodčího
– u této standardní situace pravidla umožňují současně oběma týmům získat míč. Proto nelze o míči rozhodčího hovořit z hlediska obrané nebo útočné fáze. Základním principem pro oba týmy je odpovídající rozestavení hráčů v prostoru míče rozhodčího a pouze provádí-li se míče rozhodčího v blízkosti možného bezprostředního ohrožení branky, musí dojít k zajištění obranné činnosti její dobrou organizací s orientací na prostor mezi místem míče rozhodčího a vlastí brankou.