Střelba

Fotbal je samozřejmě o střílení branek a proto bych dnes něco málo o střelbě napsal. Střelba je usměrnění míče do branky soupeře do branky soupeře tak, aby jej brankář nebo další protihráči nemohli zneškodnit.

Je faktorem, který rozhoduje nejen o úspěšnosti útočné fáze, ale celého utkání. Technická stránka střelby má být co nejvíce zautomatizována, stabilizována, ale na druhé straně současně velice přizpůsobivá, proměnlivá a pružná s ohledem na specifika každé herní situace.

Taktická stránka je limitována rozvojem taktických shodností a vědomostí, významnou roli hraje taktické myšlení, které se projevuje schopností rychle vnímat, zpracovávat a hodnotit informace, které jsou rozhodující pro řešení herní situace. Vlastní realizace střelby je podmíněna dispozičními a situačními faktory. Mezi dispoziční faktory můžeme zařadit schopnost předvídat (anticipovat) činnost soupeře (číst hru), schopnost orientace v čase a prostoru, ale i psychické vlastnosti jako odvahu, odolnost, rozhodnost atd.

Ze situačních faktorů střelbu ovlivňují např. klimatické podmínky, kvalita soupeřových hráčů, průběh soutěže či utkání, způsob rozhodování atd. Účinnost střelby závisí na dokonalém osvojení techniky střelby a to pokud možno všemi hráči týmu (útočnou fázi v současném fotbalu zakončují nejen hráči útočné řady, ale i středové a obranné) i na řadě dalších faktorů – taktických, kondičních, psychických.

Za důležité považujeme zdůraznit schopnost hráčů vypracovat vhodné střelecké situace, což je podmíněno nejen chováním a jednáním střílejícího hráče, ale i účelnou spoluprací ostatních spoluhráčů. Rozhodující místo zde mají tzv. přípravné kombinace a především kvalita finálních přihrávek, které významně ovlivňují efektivitu střelby.

Střelecké situace se nejčastěji vytvářejí finální přihrávkou z prostoru přibližně do 30 m od branky soupeře.

Střelbu můžeme dělit na základě těchto kritérií:

• podle způsobu provedení na: – střelbu nohou (vnitřní stranou nohy tzv. „placírkou“, vnitřním nártem, přímým nártem, vnějším nártem tzv. „šajtlí“, patou, špičkou tzv. „bodlem“, vnější stranou nohy)
– střelbu hlavou (středem čela, stranou čila, temenem) – ve stoji, ve výskoku, v pádu • podle vzdálenosti místa střelby od branky
– střelba z bezprostřední blízkosti
– střelba ze střední vzdálenosti (do 20m)
– střelba z velké vzdálenosti (nad 20m)
podle výšky letu vystřeleného míče – střelba přízemní, polovysoká, vysoká • podle rychlosti letu míče
– střelba prudká, střelba měkká • podle úhlu střelby
– střelba kolmo na branku, střelba šikmo na branku (ostrý nebo mírný úhel) • podle činnosti, která střelbě předchází
– střelba z místa (pokutový kop, přímý, volný kop, rohový kop)
– střelba po vedení míče
– střelba po obejití soupeře
– střelba po zpracování míče
– střelba prvním dotykem po přihrávce
– po zemi
– polovysoké nebo vysoké
– ze vzduchu
– po odrazu od země

V tréninkovém procesu dodržujeme zásadu postupnosti. Nejdříve nacvičujeme střelbu s míčem v kllidu a po základním osvojení techniky střelby střelbu s míčem v pohybu a střelbu prvním dotykem po přihrávkách po zemi, následně po přihrávkách vzduchem. Postupně přistupujeme k zvětšování složitosti herních podmínek při tréninku střelby

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here