V tomto článku si podrobněji ukážeme činnosti, které musí každý volejbalista bezpodmínečně ovládat a je určený především pro začátečníky a mírně pokročilé.
První věc, kterou si každý hráč musí osvojit je základní volejbalový postoj. Ten dodává hráči potřebnou stabilitu a umožňuje mu rychlé přesunutí k balonu. V tomto postavení pak stojí při příjmu a při obranné činnosti.
Úkroky se používají pro rychlý přesun po hřišti a lze se jimi přesouvat všemi směry.
Trénování úkroků i jejich správné provedení je dobře vidět na následujícím videu
Jelikož odbití obouruč vrchem je zde již popsané, zaměřím se pouze na bagr. Ten používáme pro přihrávku rychle a nízko letících balonů, především při příjmu a útoku soupeře.
Jak spojit ruce při bagru?
1) Dlaně otočíme směrem vzhůru a překřížíme je
Základem správného provedení je dostat se včas pod balon a v době odbití již stát na místě (nebýt v pohybu). Ruce se při odbití nepohybují proti balonu, všechna síla vychází pouze z pohybu nohou (z pokrčených do natažených). Paže musí být propnuté ještě před spojením. Dlaně směřujeme dolu a snažíme se co nejvíce vytočit vnitřní stranu předloktí nahoru. Míč má dopadat na horní část předloktí, nikoliv zápěstí.
4. Odbití jednoruč vrchem (lob)
Lob je základní stavební kámen pro smeč a podání, proto je důležité naučit se ho technicky správně.
Provedení:
Hráč stojí v pozici, kdy má jednu nohu mírně vepředu (praváci levou nohu a leváci pravou). Balon drží v natažené neúderové ruce, přičemž ruku, kterou lobuje má pokrčenou tak, aby měl „loket u ucha“.
Po nadhozu míče se hráč propne v zádech, čímž vytvoří tzv. „volejbalový luk“.
V momentě úderu do balonu je ruka zcela natažená a balon trefujeme celou plochou dlaně. Důležitý je i pohyb zápěstí, kterým dáváme balonu horní rotaci. Ruku po úderu nezastavujeme, ale necháváme ji dokončit švih.
