Burundská republika se nachází ve střední Africe. Burundi bylo kolonizováno Belgií a později Německem. Nezávislost získalo až v roce 1962. V letech 1993-2005 v zemi probíhala občanská válka.
Burundi je jednou z afrických zemí, které jsou přímým územním pokračováním afrického státu období před kolonizací. První konflikty mezi místními etnickými skupinami se datují do 17. století, kdy byla půda stále vzácnější díky vysokému růstu místní populace.
Období kolonizace
Od roku 1884 působila v oblasti Německá východoafrická společnost, která převedla svá práva na Německou říši v roce 1891 a založila německou kolonii Německé východní Afriky.
Během první světové války byla tato oblast Němci velmi ovlivněna. Britské a belgické koloniální síly zaútočily na německou kolonii a německá armáda umístěná v Burundi ustoupila belgické armádě. 17. června 1916 došlo k obsazení Burundi Belgičany.
Vyhlášení nezávislosti
Dne 20. ledna 1959 požádal tehdejší burundský vládce o nezávislost Burundi. V následujících měsících začaly burundské politické strany prosazovat konec belgické koloniální nadvlády a oddělení Burundi.
Genocida
Odhaduje se, že v Burundi zemřelo v důsledku různých konfliktů v letech 1962 až 1993 celkem 250 000 lidí. Od vyhlášení nezávislosti Burundi v roce 1962 proběhly v zemi dvě genocidy, kdy k první došlo v roce 1972 a místní obyvatelé byli masově zabíjeni. Ke druhé genocidě došlo v roce 1993.
Hlavní město Gitega
Hlavní město Gitega je druhým největším městem Burundi. Leží na burundské náhorní plošině, asi 60 km od bývalého hlavního města Bujumbury.
Gitegu založili v roce 1912 Němci, v době, kdy bylo Burundi součástí Německé východní Afriky. Ve městě nalezneme Národní muzeum, ve kterém uvidíme artefakty burundské lidové kultury, která se díky modernizaci společnosti odsunula do pozadí. Uvidíte zde etnografické a historické předměty ze dvora místních panovníků.
Bujumbura
Bujumbura je bývalé hlavní město a také největší město země. Bývalé hlavní město je zároveň přístavem jezera Tanganika. Bujumbura zůstává nadále centrem obchodu a ekonomiky státu.
Průmysl ve městě se orientuje na textil, kůži, papír, chemikálie a zemědělské produkty. V okolí Bujumbury se produkují převážně banány, maniok, fazole, kukuřice, či bavlna.
Jezero Tanganika
Jezero Tanganika je druhé největší jezero ve východní Africe. Je to nejdelší sladkovodní jezero na světě, měřící 660 km a druhé nejhlubší jezero na světě s hloubkou 1436 metrů, ihned po jezeře Bajkal v Rusku. Je poměrně úzké, s šířkou 16 až 72 km, pokrývá asi 32 900 km čtverečních. Tvoří hranici mezi Tanzanií a Demokratickou republikou Kongo a část hranice mezi Burundi a Demokratickou republikou Kongo.
Jezero poprvé navštívili Evropané v roce 1858, kdy britští průzkumníci přišli na východní břeh jezera při hledání pramene řeky Nilu.
Největší řeky ústící do jezera Tanganika jsou Malagarasi, Rusizi a Kalambo, která má jeden z nejvyšších vodopádů na světě. Vodopád měří 215 metrů.
Jezero Tanganika se nachází na linii oddělující květinové oblasti východní a západní Afriky. Podél jeho břehů rostou palmy olejné, které jsou charakteristické pro krajinu západní Afriky. Podél břehů jezera se pěstuje také rýže a plodiny pro vlastní spotřebu obyvatel. Význam pro místní obyvatele zde má i rybolov. V jezeře se zdržuje velké množství hrochů a krokodýlů. Je zde také bohatý život místního ptactva.
Národní parky v Burundi
Národní park Kibira najdeme na severozápadě Burundi. V národním parku najdeme horský deštný prales, který má v sousedství dvě čajové plantáže. Žije zde velké množství ptáků a savců, jako je například papoušek šedý, nebo šimpanzi.
Národní park Ruvubu dostal svůj název podle řeky Ruvubu, která protéká celým národním parkem. Park je posledním pozůstatkem přirozeného travnatého ekosystému, který kdysi pokrýval velkou většinu severovýchodní části Burundi. Je také domovem celé řady druhů volně žijících zvířat, jako například hrocha, či krokodýla nilského.
Národní park Rusizi je nejznámějším národním parkem v Burundi. Rezervace je zároveň jednou z nejnavštěvovanějších, díky bohatému životu divoké zvěře a krokodýlům, kteří žijí na řece Rusizi.
Kulturní život v Burundi
Kultura v zemi je založena na místní tradici a vlivu sousedních zemí. Kulturní vývoj byl však zbrzděn občanskými nepokoji.
Obyvatelé Burundi se živí výrobou dárků a upomínkových předmětů pro turisty. Pletení košíků je velmi častou činností místních obyvatel. Dále se zde místní živí výrobou masek, štítů, soch a keramiky.
Bubnování je důležitou součástí kulturního dědictví obyvatel Burundi. Světoznámí královští bubeníci z Burundi jsou známí tradičním bubnováním na bubny karyenda, amashako, ibishikiso a ikiranya. Tanec často doprovází bubenická vystoupení, která jsou k vidění na oslavách a rodinných setkáních.
Vypravěčská tradice se dědí z generace na generaci a prostřednictvím vyprávění se šíří poezie a písně.
Basketbal a atletika jsou oblíbenými sporty v Burundi. Populární jsou také bojová umění.
Kuchyně
Jelikož je zemědělství hlavní obživou místních obyvatel, typické burundské jídlo se skládá ze základních potravin, jako je kukuřice, rýže, hrášek či sladké brambory. Vzhledem k ceně se maso jí jen párkrát za měsíc. Při setkáních pijí místní z velké nádoby impeke , pivo, které symbolizuje jednotu.
Významné osoby
Mezi významné obyvatele Burundi patří fotbalista Mohamed Tchité a zpěvák Jean-Pierre Nimbona, známý jako Kidumu.
